Josef Škvorecký (1924-2012) patří mezi významné moderní české spisovatele. V těžkých dobách normalizace založil a vedl jedno z nejvýznamnějších exilových nakladatelství. Narodil se v Náchodě, kde prožil i své dětství a mládí – byl tedy velmi úzce spjat s krajem Aloise Jiráska. Svého slavného spolurodáka ani jako představitel moderních a navíc k tehdejšímu režimu silně kritických umělců neváhal ocenit, což lze v dobovém kontextu považovat za vzácnou snahu podívat se na Aloise Jiráska a jeho dílo bez jakékoliv ideologie (ať režimní, nebo protirežimní) – kritika tehdy režimem protěžovaného Aloise Jiráska (ať zabalená do sebelépe vypadajícího odborného hávu) totiž znamenala snadný a nepostižitelný způsob, jak odsoudit tehdejší politické zřízení. Dávno mrtvý Jirásek to prostě bohužel odnášel ze všech stran, aniž se mohl jakkoliv bránit. Důsledky jsou stále patrné dodnes…
O ALOISU JIRÁSKOVI (1965)
24.7.65
Vážení soudruzi,
promiňte, že jsem tak dlouho neodpověděl, byl jsem vázán účastí na exteriérech k jakémusi filmu a byl jsem většinu času mimo Prahu. Nyní zas odjíždím na dovolenou, takže napíši jen krátce, ale na podzim bych mohl někdy, budete-li mít zájem, zajít k Vám do Musea.
Můj názor na Aloise Jiráska není nijak originální. Samozřejmě, byl v díle Z.Nejedlého – v relaci k jiným českým, i historickým, spisovatelům – zdá se mi, přeceněn. Není také možné dělat univerzální literární vzor z jednoho spisovatele, tím méně ze spisovatele tak specializovaného na historické romány. Ale zapomeneme-li na takovéto spory a přečteme-li si prostě Jiráskovy nejlepší knihy, a jsme-li normální čtenáři (čímž myslím, že nepatříme k žádné literární sektě a nemáme vkus vyhraněně zaměřený např. na avantgardu nebo na psychologickou prózu, na nový román apod.), zkrátka, jsme-li takoví čtenáři, pro jaké Jirásek psal, musíme poznat, že to byl člověk nemalého talentu, velkého pochopení, svěžího citu a dobré schopnosti formálně zvládnout svůj záměr. Pojem “umění” se v moderní době čím dál tím více problematizuje – spíše vinou snobů než skutečných, aktivních a tvůrčích umělců – takže nevím, zda by dnešní literární teoretikové prohlásili Jiráska za umělce. Nevím však, čím jiným mohl být člověk, který napsal první díly F.L.Věka, Temno anebo tu půvabnou hříčku Zahořanský hon. A patrně ještě leccos jiného; to nemohu říci, protože jeho dílo znám jen útržkovitě.
Srdečně Váš Josef Škvorecký
