Mařence

MAŘENCE (1878)

Noc dlouhá, bez spaní a truchlivá.

Mně přišli hosté, šeré myšlenky,

a vedly k Tobě mne, žes nemocná.

Kol ticho, hlucho, všichni usnuli,

i máti sedřímla si pečlivá.

Jak stín u Tvého lože stanul jsem

a na Tě zřel. Tvá hlava spanilá

mdle sklonila se ve podušek sníh,

Tvé oko v šero zřelo upřeně,

a v líci temné růže zkvetaly.

Ta krása Tvoje srdce bodala. —

Já hladil Tobě tmavý, hebký vlas,

a chladil jsem Ti čelo palčivé,

však nevědělas, že tak blízko jsem…

I bděl jsem u Tě celou, celou noc,

a kdy pak v oknech ráno zasvitlo

byl sám jsem. — Jen ti hosté přišli zas

a v duši teskná bázeň zůstala

o krásný, mladý z růže květ. —

2.

Má drahá holubičko snivá!

Již hnízdečko ti tiché splítám

a rozradován Tebe vítám.

O pojď a zůstaň u mne!

Má drahá holubičko snivá!

Ty haluzku mi neseš míru,

Ty dáš mi lásku, vrátíš víru,

o pojď a zůstaň u mne!