Je známo, že Alois Jirásek napsal i celou řadu historických článků. Mnohé z nich byly publikovány i v různých souborech Jiráskova díla, některé zůstaly zapomenuty a nepovšimnuty, některé nedopsány. Mezi ně patří i nedokončený krátký článek “Podivné privilegium”, který sice vzhledem k svému nezpracovanému a nedokončenému tvaru nepředstavuje žádnou literární hodnotu, ale zaujme tím, jaký starý, poněkud bláznivý dokument Jiráska natolik zaujal, že se rozhodl o něm napsat článek. Při prohledávání archivů se Alois Jirásek evidentně i pobavil.
PODIVNÉ PRIVILEGIUM. PRIVILEGIUM PODAGRISTARUM (nezn.)
Zesnulý pražský mlynář Mil. Trnka měl ve svých sbírkách starožitností také “Privilegium podagristarum”.
Vlastně je to diplom s třemi hrubými dřevoryty tištěný na listu tuhého papíru, svědčící, že N.N. byl přivtělen do Regimentu Berlojezdců bolnohé kavallerie.
Dán je r. 1725 a stvrzen “kysele dosti vymoženým sekritem”, vlastně jen obrázkem pečeti, na kterém jsou zpodobeny skřížené berle a pod nimi lahvičky, pušky s léky a recepty s nadpisem “Lež vždycky”.
Tiskař neuveden.
Diplom ten, snad list nějaké zoufale humorné společnosti, zajímavý svým letopočtem, tuto v podstatě otiskujeme:
“Privilegium podagristarum.
My od nepamětlivých let na zad jmenovaný Undecimus digitus, princeps a vyšší sudí panství Bol-noho-vic, Zvuč-chvíli a Lež v peřinách, hrabě z Dlouhéchvíle a Doma-bytu, svobodný pán v beraních kaťatech, hrabě v Postelibytech, bídný pán v Zardělo-nohách, Commendant v Počkej-chvíli, nejvyšší nad jedním regimentem Berlo-jezdců bolnohé Cavallerie, et. etc. známost tímto všem a jednomu každému jakéholiv bolnohého stavu, obzvláště pak našim úpícím a poddaným břicha a Venuše bratrům, hospodářům (1), markytánům a markytánkám, polním kuchařkám, tabáku a pálenýho handlířkám, etc. a vědomost dávám, že počestný muž a rytěřující nemírný pán (prázdné místo pro jméno) co nejpotřebněj vyhledával, bysme pro jeho od mladosti s velkýma džbány, s Venuší potýkání jej do našeho na berlích vznešeného regimentu přivtěliti sobě oblíbili.
Když pak považujíce my té zřídké pravdy, potvrditi musíme, že vejš jmenovaný rytíř a hrdina své proby nám dobře vědomé při Infanteryi jest vystal, a to od nohou vzhůru jest začal, s berlami stále a věrně sloužiti, v rozličných oudech potýkání, v palcech pálení a brnění, aneb kdekoliv jinde by se jemu příležitost nahodila: též podobně markytánům a šenkýřkám aniž piva a vína zkysati, spíše na vrubu (2) viseti nechal; tedy on slušně meretyruje, pod nám svěřenej regiment přívtělen býti.
Pročež my s tím přijímáme jej jakožto jednoho bolnohého spolu-ouda, vinšujem jemu ještě delší trpělivosti ve všech bolestných případnostech a tím jej ozdobujeme jakožto obyčejnou vyšší a nižší zbraní berel, kloboukovýma (3) střevícema a podšitýma botama, škatulí masti a flastry.
Dáno v zámku našem Bol-noho-víc v létu 1725.”
Undecimus digitus, nejvyšší berlojezdec, manula mea propria.
Cyprián Bolnoha z Cyprle, secretarius, Benjamin Trápí-oud, expeditor, M.pp.
Vysvětlivky:
- domácím pánům
- na dluh
- plstěnými
