Popis projektu
Povídka
Napsáno 1874. Vydáno poprvé roce 1874, poté ve sv. 49 Sebraných spisů III
Napřed chrlení krve sklátilo do hrobu Karáska, jehož otec nebyl místní. Přišel kdysi odněkud, pálil cihly, usadil se, pomohl si k majetku -jediný syn si přivedl nevěstu odkudsi z kraje, ale zůstal bezdětný, a žena si zase ze své strany přivedla děvče. Soulad mezi stavením Karáskovým, které postihlo neštěstí v podobě hospodářovy smrti, a mezi domem sousedním se záhy rozvine v příslib šťastného spojení svatbou. Jenomže schovanka Justyna od Karásků poruší slib věrnosti, který dala Antonínovi odvedle, a ten pod tíhou zklamání spáchá sebevraždu. Nevěrnice je potrestána – proradný milý ji opouští pro jinou a ji pěstounka, vdova Karásková, odvede kamsi do kraje, odkud předtím přišla.
Mladý Jirásek vedl příběh od katastrofy v podobě nenadálé smrti (a vstup napsal opravdu hybně a zajímavě) k šťastnému konci… Předváděl hodnoty pravého sousedství, při němž se jeden může spolehnout na druhého. Chvilkami pozdržel vyprávění, které spěšně referovalo, a zprávu doplňoval komentářem, v některých pasážích si dával záležet na rytmické a zvukové výstavbě věty a promluvy. Neznáme zatím lidovou četbu onoho času, abychom byli s to změřit Jiráskův výkon na jejím pozadí. Dobrému průměru jistě dostál.
(Jaroslava Janáčková)
Najdeme tu ohlasy zdejší lidové slovesnosti, když je přímo do textu ústrojně zasazena jedna z nejznámějších místních pověstí o staré borovici na hranicích. Dále v textu sledujeme obřady spojené s tradičními zvyky, ať už jsou svatební, pohřební či velikonoční, mihnou se tu i některé místní pověry, např. o vodníkovi nebo o slámě ze slamníku po mrtvém. Jsme poučeni o tom, co je dlouhá noc a jak se slaví, padne tu zmínka o slavné čermenské pouti, na niž se vypraví hrdinové povídky a kde dojde ke konfliktu pramenícímu z dřímajícího napětí mezi Čechy z Čech a odrodilými Čechy z pruské Čermné, hrajícími si na Prusy… Jirásek tu osvědčil dobrý pozorovací talent a s tím související znalost zdejšího kraje i jeho obyvatel… Přesto patří próza V sousedství mezi ty, k nimž se Jirásek později nechtěl hlásit. Bylo to jistě dáno elegičností celého příběhu, v němž najdeme pohřeb na začátku i na konci a hodný kus děje věnovaný líčení milostného trápení hlavního hrdiny Toníka. Tuto postavu charakterizuje výrazná pasivita, nevůle bojovat s nepříznivými okolnostmi a jakási slabost, vedoucí nakonec k jeho sebevraždě. Postavy jsou poněkud schematické, ti hodní jsou lidé z hor, zlí sem přišli “z kraje” jako cizorodý prvek. Na próze upoutá dynamický a poutavý vstup do děje, jako celek se však spíše přibližuje dobové sentimentální povídce.
(Eva Koudelková)