Popis projektu
Povídka
Napsáno 1880. Vydáno poprvé v Lumíru 1880, poté v Z bouřlivých dob 1882, 1889, ve sv. 12 Sebraných spisů I a ve sv. 23 Sebraných spisů II
Po lovu přijdou ve vypuštěném rybníce na kostru ženy. To pan Vojtěch Vobětický, když prchal od Bílé hory, přistihl svou ženu při nevěře – milence ubil, ženu zavezl doprostřed rybníka a utopil ji. Poté utekl do ciziny, kde se potuloval jako žebrák.
V den lovu se vrátil, zbědován a s pomatenou hlavou. Jen porybný Lupín a vrátný Vejda ho poznali. Vejda vysvětlí jeho osud desátníkovi, který tu s dragounskou hlídkou, přivolanou z města novým majitelem ze strachu před Švédy, střeží hráz. Dá nenadálého hosta předvést lajtnantovi porybným a jedním vojákem. Šílenec se však vytrhne, jak se jen ke statku přiblíží, a zmizí.
Ráno, ještě za šera, spatří hlídka podezřelou tmavou postavu, která se pohybuje středem vypuštěného rybníka. Po marném volání dragoun vystřelí a trefí prchajícího rovnou do prsou. O kousek dál bělá se z rozvlhlé černé hlíny kostra částečně travinou zarostlá…
Zachmuřený krajinný rámec, temné ovzduší neblahé doby, romantický příběh, to vše je dobře zachyceno a obratně kolem lovu, jehož starodávný způsob i s ním spojené hodování stručně a pěkně vypsány, seskupeno.
(Jaromír Borecký)
Jak se tu neštěstí národa s neštěstím rodinným a osobním potkávalo a slučovalo! Nebylo dosti konfiskace jmění, synové země měli přijíti i o čest, lásku a soukromé blaho života. Nic divu, že se jich šílenství chytalo. Tesklivá poesie lidského srdce v realistickém ději rámce historického.
(Jan Voborský)
Črta sama příliš netají, že jest toliko do dávné minulosti promítnutý příběh, jen asi vlastní invenci za svůj vznik děkující. Aspoň pan Vojtěch Vobětický z Vobětic, přední postava její, nedá se, tuším, vůbec doložiti, také lokalisace jest neurčitá: rybolov u kteréhosi dvorce na nějakém panství blíž Náchoda, a doba jen všeobecně naznačena zmínkou o nebezpečenství hrozícím od Švédů v kraji se potulujících.
(Václav Novotný)
Soukromá rodinná tragédie Vojtěcha Vobětického z Vobětic, jenž svou ženu utopil v rybníce, spojena jest s dobou vlastně jen tím, že Vobětický přistihl svou ženu v nevěře, právě když se vracel z bitvy na Bílé hoře. V tom měly na Jiráska jistě největší vliv Třebízského pobělohorské elegie, jež jsou pracovány touž v podstatě metodou, ale právě proto také jsou historicky ještě tak neurčité, jen náladové.
(Zdeněk Nejedlý)