Popis projektu
Črta
Napsáno 1917. Vydáno poprvé v Topičově sborníku 1917-8 jako 5.kapitola cyklu Osamělé soumraky, poté ve sv. 44 Sebraných spisů I a ve sv. 40 Sebraných spisů II
Jirásek líčí mrtvé ticho v dědině po odebrání zvonů a kotlů, které kdysi v roce 1848 vítaly konstituci a svobodu. Teď všechno ztichlo, i člověk zmlkl.
Autor vzpomíná Tacita, co napsal o hořkých dnech římské hrůzovlády, a vzpomíná bojiště nad Marnou na polích katalaunských.
“A teď – ó, strašná skutečnosti – teď bitvy národů a líté boje ne duchů, ale kruté zápasy živých, a zkáza a smrt dští z podoblačných výšin!”
Oblaka se rozletěla, měsíc ozářil němou zvonici. Hrobové ticho; jediný hlas slyšíš, hlas daleké bouře. Věříš, že “udeří hodina, kdy nebudeš v osamělém soumraku opakovat si hořká slova velkého Římana, že nebude in servitute, ale že bude, jakoby vířily bubny a jásavé fanfáry, a jakoby zvony slavně a radostně vyzváněly”.
Ještě důrazněji a směleji, skoro již bez roušky, vyslovil Jirásek své naděje v obrázku z přírodní nálady vyrůstajícím.
(Jaromír Borecký)
