Popis projektu
Povídka
Napsáno 1902
V povídce vlastně vypráví Jirásek, ač zprostředkovaně, jako tatínek Horák, sám o sobě, o svém mládí, o škole, o černé a zlaté knize, o první spatřené mapě, která byla tehdy ještě vzácností, o bojích Černohorců za svobodu, jak se po škole i ve škole dělaly za vedení pana učitele obvazy (tzv. cupaniny) z přinesených pláten na rány udatných Černohorců a jak si děti hrály na vojnu statečných Černohorců s Turky.
Za deštivých listopadových dnů došlo na vzpomínky, jak za takových tmavých podvečerů bývalo doma, u dědečka. Lidka myslela, že tam bývalo smutno, ale otec, že se na to smutno nepamatuje, že se vypravovalo o vojnách – vždyť ještě žili vojáci, kteří se dostali do Němec, Itálie a Francie a bojovali s Napoleonem.
Tenkrát se také zjevovali duchové. Tak vypravovala babička, jak měl tkadlec Kocián ducha v čepici. Starý Král zase věřil v duchy a viděl divé ženy v lese tancovat kolem pařezu, ale nejvíce se bál vodníka, kterým strašil i děti na jejich noční výpravě za raky.
Jindy se hovořilo o “výměně” českých dětí do Němec a německých do Čech. Tu otec Horák vypravoval, jak mu bylo v německé rodině, na “handlu”, smutno, kdy lidé byli sice hodní, ale mluvili jen německy. I ve škole trpěl tím, že nerozuměl. Útěchou mu byla pašeračka, která se u nich občas zastavila a která uměla trochu česky.
Jednoho večera se otec rozhovořil o roce 1866, kdy škola skončila kvůli bojům s Prusy téměř o 6 týdnů dříve. Byla to radost, vždyť měl jet domů! Ale klidné prázdniny to rozhodně nebyly – zažil děsivý pohled na bojiště na Dobeníně za Náchodem, jak hronovští přijeli zraněným pomoct a občerstvit je, jak sbírali všude rozházená německá, polská a česká psaní, kterých tu bylo velké množství; přitom vzpomenul na raněné Slovany, na umírajícího Malorusa. Jeden Polák zkoušel otce Horáka z řečtiny, byl hodný, vzdělaný muž a Horák litoval, že musel brzy zas od nich dál.
“Hlavní zbraní je živé vědomí vlastenecké, láska k mateřskému jazyku a vzdělanost. Toho všeho je nám potřeba. Milujte, milé děti, vždycky svou vlast, svůj národ, a vzdělávejte se ze všech sil. Čím budete vzdělanější, tím spíše a lépe posloužíte své vlasti. To činiti je svatou povinností,” ukončil své vypravování otec Horák.
Jiráskem svižně a čtivě napsaná povídka pro děti, které vadí poněkud uměle vnesený výchovný charakter s velebením Ústřední matice školské (naštěstí ovlivnil text jen minimálně a lze jej v případném novém vydání bez problémů vypustit). Rozhodně stojí za přečtení.