DĚJIŠTĚ “TEMNA” SKALKA

Skalka – dějiště Jiráskova “Temna” v letech 1723-1724, vábí dnes mnohé turisty. Však barokní zámeček, Židovský hřbitov s bohatou historií stojí již za to, aby každý návštěvník byl uspokojen, vždyť leží v ideálně zaklíněném údolí “Zlatého potoku” v podhůří Orlickém na cestě z Dobrušky do Rychnova nad Kněžnou.

Skalka – tvrz a dvory se vším příslušenstvím patřily původně k župě opočenské, později hradecké.

Stará tvrz, kde nyní v nádvoří je zahrada s košatými lipami, zmizela r.1835. Původní asi její podoba zachována budoucím věkům na obecním razítku.

Zboží skalecké rodových majitelů mělo celkem málo. Jsou to: Ješek, též z Hrošky jmenovaný (1362), pocházející z rodu Drslaviců, jako páni z Dobrušky. Týž přestěhoval se na Skalku a nazýval se Jan ze Skalky.

Roku 1393 uvádí se Rydkéř ze Skalky. Po Skalce a blízké tvrzi Ostrov nazývala se rodina Wostrowskými ze Skalky a měli ve znaku dva zlaté doleva plující pstruhy v červeném poli s dvěma šikmo položenými pstruhy nad znakem.

Později uvádí se Jan ze Skalky (1440), pak Prokop s bratrem Tobiášem ze Skalky a na Wostrově (1488). Tento držel Wostrov, onen Skalku. Oba byli many a službou povinni panství Skuhrovskému, jakož i jejich předchůdci; později postoupeni jsou k panství Litickému a r.1496, Jindřich, kníže Münsterberské syn krále Jiříka z Poděbrad, se vším příslušenstvím postupuje Skalku Mikuláši Trčkovi, mladšímu za 100 kop českých grošů a tak rytíři skalečtí stávají se službou povinni hradu Opočenskému.

Po Tobiášovi (zemř.1501) připomínají se: Jan, Jiřík a Albrecht, bratři. Jan prodal Skalku před r.1518 Burjanovi Radkovskému z Nové vsi.

Roku 1532-34 byl v jakémsi prozatímním držení tohoto zboží Jiří Bucký z Warmdorfu. Blízký mlýn dotud zvaný “Bucký” prodal Antonín Josef Mladota ze Solopisku ze Skalky a na Skalce dědičně Janu Královi. Nyní patří Josefu Novotnému.

Pak následuje: Jan Licek z Ryzemburka. S tímto se dědičná vrchnost skalecká, totiž Mikuláš ze Skalky na Wostrově, srovnati nemohla kvůli nasazování a lovení rybníku “Wostrow”.

Jan mladší Trčka pohání jej k soudu, při němž Jan Licek z Ryzemburka se přiznává, že “manstvie dědické osobiti si nemůže, ježto Skalku jen toliko v nájmu má.”

Po vyplacení připadá Skalka buď Mikuláši, neb jeho synům: Jiříkovi, Václavovi a Albrechtovi (1567).

Jiřík r.1584 nazývá se seděním na Skalce, jež nebyla odtud manstvím, nýbrž statkem zpupným a dědičným.

Po něm v držení následovali synové: Vilém, Mikuláš a Bořek Wostrovští ze Skalky a na Skalce. Ti r.1597 rozdělili se o veškeré jmění a část: jako Spáleniště, Kamenice a Netřebu prodali Jaroslavu Trčkovi z Lípy. Oba mladší spokojili se jen penězi a Skalka zůstala Vilémovi a jeho ženě Markétě, také Maruši Tamchynové z Doubravice a na Tošově. Tíž měli svoji panskou stolici v kostele Běloújezdeckém, z níž bohužel zůstalo jen opěradlo a i to podléhá další zkáze. Byl dvakráte ženat a po jeho smrti vzniká rozepře mezi macechou Julianou roz.Hlaváčkovou z Běhušic a Jiřím starším, pocházejícím z prvního manželství, o upsané věno, jakož i o nalezených 300 ks dukátů.

Jiří Jan starší Wostrovský uvádí se r.1628 co hejtman kraje Hradeckého. R.1620 vypravuje jednoho jezdce a jednoho pěšího k vojskům odbojných a sám pak také s dvěma pěšími válečné výpravy se zúčastnil. Za to mu královskou komorou uložena pokuta 223 zlatých 20 krejcarů a pardonem pak odpuštěna.

Koupil dvůr Ještětice a prodal Kateřině Likhartě Ostroměřské z Rokytníka, roz.Dobřenské z Dobřenic.

Vdova po něm Kateřina z Vlkanova zřídila ve vsi Cháborách 1647 splav a část Zlatého potoka odvedla k Podchlumí, čímž Dobruška v suchých létech téměř o všechnu vodu je připravena.

Poslední člen rodu Wostrowského je Jiří mladší (1646-1648); poručiv statek své matce a sestře Anně Kateřině, později provdané za Jana Mladotu ze Solopisk. Z tohoto manželství bylo dle Jiráska 16 dětí, z nichž nejstarší Jan Jiří ujal se Skalky. Po něm následuje jeho syn Antonín Josef (zemř.1749), hejtman kraje Hradeckého. Za manželku měl Barboru Františku, roz.hraběnku (Golčovnu) z Goltzů. Byl bezdětným a právě za těchto dvou Jirásek rozvíjí svůj román “Temno” s Karlem Hendrychem ze Ptení co regentem, býv.majitelem zboží Masteckého, jež prodal r.1707 Norbertu Leopoldu hr.Kolovrat-Liebsteinskému, pánu na Rychnově nad Kněžnou. Za výše jmenovaných manželů staví se letní zámeček v l.1738-39 na skalním ostrohu. Zřídivše několik nadací zatěžující Skalecké zboží, které přechází na druhou linii rodu Mladotovského, totiž na nejmladšího syna sestry Barbory Františky-Heleny – provdané za Františka Josefa Mladotu, zapisovatele při zemských deskách: Jana Nep.Mladotu ze Solopisk a na Skalce (1720-1798). Povaha šlechetná, k lidu i dětem dobrotivá a štědrá.

Jsa bezdětným, dostává se Skalka třetí linii v osobě Vojtěcha Mladoty, jenž pak z lítosti pro nešťastnou smrt své jediné dcery prodává dědictví Františku Gundakru Colloredovi, hraběti z Waldsee, později povýšenému do stavu knížecího s přídomkem Mannsfeld, za 70.000 zlatých a 400 zlatých “klíčného” papírové tehdejší měny (r.1800 23./3.). Tento rod má Skalku dosud v držení. Pozemky byly poddaným pronajímány na 12 let, ale od r. 1847 měl jej rod Tomášů (bývalého mlynáře v Opočně) až do r.1917 v nájmu.

Po tomto roce opět velkostatek je v režii Colloredů.

Při zámecké kapli od r.1758 působilo 11 zámeckých kaplanů, z nichž posledním je Pavel Rozinek, papežský komoří a konsistorní rada. Působí zde od r.1867.

Zdejší obec chová několik soch, jež jsou z doby Jana Nep.Mladoty, povýšeného do stavu “svobodných pánů”.

Jím založena byla též škola r.1764, na níž zprvu učil zámecký sládek Jan Felcman po plných 30 roků.

Židovská starobylá náboženská obec měla až do r.1865 svoji vlastní jednotřídní německou školu.

Nynější obecná škola má 3 třídy postupné. Na škole bylo 10 řídících učitelů. Pisatel jest 11.správcem školy.

Rychtářů a starostů od r.1700 bylo dosud 12, z nichž Antonín Quintan rychtářoval po plných 40 let (1779-1819).

PAMÁTKY

Kromě jmenovaných soch je tu: stříbrná ciboř se znakem Wostrowských z roku 1627, kalich darovaný Janem z Rosenthalu asi z r.1680, židle z bývalého majetku Mladotovského a cínové svícny, darované Mladoty. V uschování má kněz Pavel Rozinek. Dále socha sv.Antonína z r.1758, Židovská synagoga ze 17.století a hřbitov s 98 pomníky.

Na cestě k Cháborám ode dvora stojí “Španělský kříž” na bývalém hřbitově, kdež poblíž tlí kosti bojovníků z francouzské války. V blízké Studánce je umělecké dílo Braunovo: “Sv.Jan Nepomucký co poutník staroboleslavský” a “Hradiště” v Cháborách.

Ve zdi farního kostela Běloújezdeckého jsou náhrobní kameny členů rodiny Wostrowských a Mladotovských. V bývalém schodišti k oratoři je zbytek panské lavice z r.1597.

Při vchodu na hřbitov stojí prastará věž (zvonice) se sekyrkou ve špičce.

Směrem severozápadním leží dvůr, známý “Ostrov”, od něhož vzal rod jména. Tvrz zašla asi v roce 1572 za Dobše z Olbramovic na Černikovicích.

Po dvoru Karla Hendrycha Lhotského ze Ptení zbyl v Mastech jen název “Ve dvoře”.

Kdo navštívíš Jiráskovo “Temno”, obrať se s důvěrou na řídícího učitele Arne Hnatowicze, který s ochotou provede Tě po památkách.

Ve škole umístěna po čas prázdnin “noclehárna” (10 lůžek bezplatných).

Místní značka červená.