1770

Zima byla víc mokrá než suchá, větším dílem deštivá. Bylo tak velké zle, že nikam žádný s naloženým vozem jeti nemohl. Takové mokré časy začaly se již na podzim, v listopadu 1769. Mnozí formani deset až i dvanáct koní do mnohého vozu zapřahali, zase vytahovati dali, i v cestách tak pod nebem mnoho dní někde vozy stály, že nimi žádný hnouti nemohl.

Okolo 12.března začaly se časy, načež lidé začali sít jarní osení. Dne 8.března, v neděli Kýchavnou, začal trošku padat sníh a padal téměř ustavičně a hojně až do neděle. Pak žádný nikam ani ze stavení do stavení, tím méně ze vsi do vsi jíti neb jeti nemohl, nebo v poli nebylo vidět na 10 neb 15 kroků od sebe. Napadlo přec toho sněhu na rovinách a polích víc než jeden loket zvýši mimo co vítr sehnal. Závěje neb zámětě na zahradách, v cestách a příkopích převeliké byly. Trval ten sníh v své podstatě na rovinách víc než dvě neděle; okolo neděle Smrtné pustil skoro najednou tak asi ve třech dnech, z čehož pošly převeliké povodně jak na řekách a potocích, tak na polích.

Dne 15.dubna byla Veliká noc, po ní týden, kdo mohl pro mokro, zase začínal sít ječmen. Ten sníh vzdělal veliká mokra v polích, tak že jsme dlouho zasít nemohli. Po sv.Jiří nejlepší setí nastalo. Dne 28.dubna, v sobotu před nedělí Misericordia, poslední deštík spadl, nato začaly se jasné časy.

Přes celý měsíc máj slunce velmi prudce a horce svítilo a suchota býti začínala, země po vrchu se zavřely, obilí růsti nemohlo, nejprv pro mokro, neb voda na něm stála, potom pro sucho. Žita a pšenice po tom velikém sněhu velice vyhynuly, že jich maličko zůstalo, nejvíce pak žita, a to jak v dolních tak v horních zemích; pak zas pro sucho spraviti se nemohly. Též přes ten celý měsíc lidé ječmeny seli až do sv.Ducha, ano ještě po sv.Duše v červnu. Kdo nemohl dříve síti pro mokro, pak zase pro sucho, nechal pole k prosu.

Mimo malý deštík v máji nepršelo od konce dubna až dne 17.června, v neděli po Božím těle, hojný déšť spadl, po němž začali nejlepší prosa síti a seli je přes celý měsíc červen až i po sv.Janu Křtiteli. Však kde bylo veliké mokro, nebylo nic sklizeno, kde pak nebylo příliš mokro, byla pěkná prosa, která se klidila až po sv.Václavu.

Takového pozdního setí žádný před tím nepamatoval, neb obyčejně jedenáctý týden po vánocích začínávali sít ječmeny, a otcové naši za nedbalce drželi toho, kdo by do svátku Zvěstování Panny Marie nezasel ječmena, do sv.Jana prosa. Někdy taky začínávali síti devátý a desátý týden po vánocích. Okolo sv.Josefa hříbata, okolo Zvěstování P.Marie hovězí dobytek se veřejně pásal, ano okolo toho svátku i přížinky na pšenicích bývaly, okolo pak sv.Jiří veřejné přížinky a někdy žita se metávala, jakož posledně v roce 1755 se stalo a toho roku v posledních dnech dubna chrpa kvetla a před sv.Prokopem začaly se žně; do 1.srpna málo co na polích bylo, ale vše doma, a od toho roku nebyly tak časné žně.

Okolo 31.července nejčasněj začaly se žně, ale z dopuštění Božího byly velmi skrovné, obzvláště na žitách, která z většího dílu sekali netoliko hrabičními kosami, ale i trávními a tak jako seno domů vozili. Zajisté oblíbilo se Pánu Bohu českou zem potrestati, nebo pro jarní mokro, potom pro sedm neděl trvající sucho velmi veliká byla všech věcí neouroda. Žita obzvláště po tom velikém sněhu vyhynula, tak že jich bylo velmi maloučko, z čehož následovala hned po žních drahota v obilí, to jest okolo svátku Narození Panny Marie. Mnozí, co žita vyseli, tolik ho nesklidili.

V posledních dnech měsíce srpna a v prvních dnech září začaly se zas vlhké časy a trvaly do sv.Matouše, pro něžto a pro pozdní jarní setí klidily se ječmeny, prosa a vikve okolo sv.Václava, též po něm za dvě i za tři neděle, ano též okolo Všech svatých, bobové hrachy okolo sv.Martina i po něm.

Toho roku podzimek byl pohodlný, tak že jsme mohli zimní obilí síti, kdy a jak jsme chtěli, kromě že v mnohých místech vždy jsme nemohli pro od jara trvající mokro a zdvižení vnitřních vodních žil a pramenů. Dobytek se pásl až do adventu, při lesích až do vánoc ano i přes vánoce.

Toho roku hovězí dobytek onde i onde v tomto království českém morem hynul, že skrze to mnozí taky do veliké nouze přišli.