1775

Sníh, kterýž napadl hned o svatém Martině, před hromnicemi sešel a osení se pěkně okázalo, ale zas jiný menší spadl, tak že ovce jsouce již od sv.Martina zavřené, ještě ani o hromnicích na pastvu jít nemohly. Dne 8.března byl jasný den, k večeru dlouho se blýskalo i hřmělo.

Mezitím od svátku Zvěstování Panny Marie až do Veliké noci zima a studeno bylo, větry veliké a velmi studené vály, že bez rukavic a dobrého opatření nebylo možná nikam jíti. Mrazy tak časté a velké byly, zvláště v pašijovém týdnu, kdy i sněhu hodně napadlo.

Na den slavného Zmrtvýchvstání našeho Spasitele, to jest dne 16.dubna, zima ostrá s větrem mrazovým ráno byla. Potom oblevilo okolo 8 hodin a padal sníh až do poledne, ale že se rozpouštěl, nezůstal ležet. Po poledních nebylo nic a oteplilo se až do večera. V ty

velikonoční časy

odvrhněte staré kvasy.

V noci na pondělek velikonoční byla mlha a ráno zdrobna pršelo až do poledne a drobet zima ulevila, ale málo. Na úterek zas pršelo přede dnem. V outerý velikonoční pršelo do 8 hodin ráno a zima příkrá se studeným velmi větrem. Po poledni slunce svítilo, zima ale nepřestala.

Smutná to byla velkonoc, dejž Bože, svou svatou pomoc,

neb od svatého Martina pořád stále trvá zima,

pastvy není pro dobytek, v osení hyne užitek,

doma píce být přestala, pastva ještě nenastala,

ovoce nemůže kvésti, všecko zlé a smutné jesti.

V středu velikonoční, to jest 19.dubna, zima ostrá s deštěm byla až přes poledne do 4 hodin a okolo 2 hodin s poledne ze studeného velmi mraku dvakrát silně zahřmělo. Potom k večeru se oteplilo.

Dvacátého druhého dubna byl pěkný čas a ten byl první v celém jarním čase. To bylo v sobotu před Provodní nedělí.

Od neděle 1. až do 2.velikonoční, do posledního dubna, časy veliké a téměř parna byly, zvlášť 29. a 30.téhož takové teplo, jaké bývá ve žni. Dne 19.máje u večer přišel déšť, před ním pak celý ten den zima velmi ostrá s větrem byla; 20.téhož bylo drobet tepleji, nato v neděli Rogationis aneb Křížovou, 21.téhož, zima ostrá celý den a slunce se viděti nedalo.

Od 20.máje sucho veliké se začalo a každý den, když nebyl studený vítr, byl teplý čas, tak že země tuze proschly. Se setím prosa čekali jsme na déšť až přes svátky svatodušní, ale nemohouce se dočkati, seli jsme po svátcích tak jako do rumu, poněvadž nebylo vláhy.

V týchž prvních dnech červnových začalo obilí připláceti z ohledu toho sucha… V tom suchu div Boží viděti bylo, nebo obilí vraně zelenou barvu mělo jako v čas vláhy, ačkoliv špatně rostlo; toliko na Křemeních žloutlo a bělelo od sucha.

Dne 12.června, v pondělí, onde i onde sprchlo, zde ale ne, až v úterý, na den sv.Antonína, přišel hojný deštík s bouřkou a tak celý ten týden pršelo až do neděle vždy v některých místech a tak divně pramenem deště šly, že sotva na půl neb na čtvrt míle šířky pršelo.

Dne 16.června, v pátek po Božím Těle, zas hojný déšť u nás spadl. Dne 17., v sobotu, opět hojně pršelo a ten den na mnoho mil zšíři a zdéli namoklo a na rozličných místech hromové udeření se stalo.

Dne 18.června, v neděli mezi ochtávem Těla Božího, po poledni přišel velmi silný mrak od východu – jakož i všecky předešlé deště, mračna a bouřky od té východní strany přicházely, což od mnoha let nebylo – a zas z něho hojný déšť spadl, z čehož buď věčné jméno Páně pochváleno.