Popis projektu
Na den Nového léta pošmourno, ticho a bez větru počasno. Po Novém létě uhodilo několik mrazů, že ledy dělat se mohly.
Celá zima dosti nestálá byla, jednak sníh padal, jednak pršelo; ovce na pastvu nemohly, cesty zlé byly.
Na začátku dubna veliké a studené větry vály, že pro tu zimu nebylo lze venku co dělati. Po Květné neděli ten týden od 9. až do 14.dubna větry teplé vály a při tom slunečno bylo a hned z toho nové housenky na stromích kdesi se vzaly a ostře mladé pupence a listíčko žraly; kdo je ustavičně pořád nehubil, celé zahrady obežraly. Přece však všecko ovoce velmi silně kvetlo, že milo bylo patřiti, a od těch časů více nepršelo a sucho hned začínalo býti. Po velkonoci, jež byla 15.dubna, přížinky pšeničné byly a všecko osení pěkně se ukazovalo.
Na začátku máje sucho vždy větší začínalo býti; zde okolo nás celý duben nepršelo, ačkoliv 21.dubna místem pršelo, ale u nás sotva prach se smočil. 11.máje, v pátek, pršelo okolo Čáslavě a Hory silně, ale zde málo a při tom každý téměř den byl velký teplý vítr a v noci mráz a zima.
Celý máj málokterý den bez mrazu byl; 24.téhož na den Božího Vstoupení zima příkrá a pošmourno bylo, odpoledne drobet jasněj.
Před svátky svatodušními již ukrutné sucho všechen lid rmoutilo, ječmeny i žita, zvlášť pak hrachy atd. vadly a schly, již téměř žádnou naději nedávajíce k zrnu a slámě. S procesím sem tam lidé chodili za déšť Pána Boha prosíce. 28.máje Dobřichovští byli u kapličky.
3.června, na den slavný Seslání Ducha svatého, odpoledne na nešpor šli jsme od nás z Milčic všichni pohromadě jako s procesím cestou zpívajíce, a Tatečtí na nás čekajíce s námi se spojili, každý horlivě Pána Boha za déšť prose – a již začínalo se mračiti, nato, než jsme z kostela vyšli, deštíček nevelký, ale vděčný spadl. Budiž z toho na věky jméno Páně pochváleno!
V pondělí zas drobet pršelo, sice nemnoho, ale vděčně, jakož i v outerý, po kterýchžto deštíčkách oseníčko obživovalo a radost v každém lidském srdci povstala. Okolo Prahy nejvíc sucho bylo, tam žita nehrubě vyrostla, pšenice též, ječmeny a ovsy u země zůstaly a všecko již velikým suchem bělelo a ačkoli v tyto dni také deštík tam spadl, nicméně nebyl statečný tu bělost napraviti.
20.června, v středu před oktávem Těla Božího, s převelikou bouřkou hrozné krupobití přišlo a počna od Lysé přes Velenku, Poříčany, Klučov, Bylany a odtud v rovné linii až na Rataje a přes řeku Sázavu k Benešovu a k Milčínu došlo. Někde úzce, někde šíře, ku příkladu místem na 8, na 10, na 12, 15, 20 honů všecko obilí skrze to v těch místech stojící zkázu vzalo a nejvíce u Lstiboře.
Okolo svátku sv.Petra a Pavla již zde na Poděbradště okolo Labe mnozí žita žali.
V prvních dnech července a při svátku sv.Prokopa, milého vlastence našeho, veřejně žně v našem vůkolí byly, a to sice všecko obilí téměř najednou uzrálo a tak říci uschlo skrze převeliká parna v tom čase trvající; nebo jak se žita začala žíti, ihned také pšenice i ovsy, tím méně ječmeny sekati se musily. Zde u Milčic na sv.Prokopa oves sekali a po něm ten den pšenice. Byla pak žita zběžná, řídká, malého zrna i slámy, mnoho se sekalo; pšenice větším dílem všecky sekali; ječmeny též malické a řídké a protož stodoly nikde naplněné nebyly, ani tolik mouky zrno nedalo, co loňského roku. Hrachy pak tím suchem tak podeschly, že kvésti nemohly a co kvetlo, zase to poschlo, tak že žádných téměř lusků nebylo krom něco málo v těch, jež co nejraněji seté byly.
15.července, v neděli 6.po sv.Duchu, dopoledne ještě bylo parno, a po poledni chladný vítr začal a trvalo chladno celý týden s promíchanými deštíky, které vazbu pšenice a ječmena přetrhovaly, ale vláhy do země málo přibývalo, tak že pro sucho těžce kde se orat mohlo. Do sv.Maří Majdaleny mnozí již měli po žních, a viděti bylo, že ouroda do počtu malých ourod čísti se může…
Při nastání měsíce srpna, okolo svátku Proměnění Krista Pána již nikde nic na polích nebylo.
Rovněž tohož měsíce (října) ustavičně vlhké časy byly, ale jsouc zem oním jarním a letním suchem vyprahlá, všecku tu vláhu, ač přílišnou, stačila stráviti, že jsme vždy orat a sít mohli a obilí pěkně vzcházelo.
A toho času (v listopadu) cesty zlé již začínaly býti od ustavičných dešťů. Ačkoliv hned od sv.Václava cesty zlé byly, ale nyní mnohem horší.
Od sv.Martina mrazy začaly býti každý den, pak na začátku prosince ostřeji uhodily i ve dne mrzlo, vždy na holo bez sněhu, 16.téhož drobet ulevilo. Cesty dobré se dělaly.
Dne 16.prosince mrazy ulevily a po čtyři dni husté mlhy, chvíli i drobné deštíky následovaly, na sv.Tomáše pak hustý déšť pršel a skokem pouštělo.
Téhož 22.dne, v sobotu, a 23.téhož, v neděli, a na Štědrý den, v pondělí, stále mlhavo, pošmourno a teplo bylo…
Den slavný Páně narození
byl pošmourný, kalný a k vláze nakloněný.
Po něm svátek svatého Štěpána
byl kalný, vlhký od rána.
V den svatého Jana Evangelisty
zas čas byl, ale jen místy.
V posledních prosincových dnech ustavičně kalno, pošmourno, deštivo. V neděli mezi oktávem, 30.téhož, okolo 8 hodin ráno duha jasná, jižto jeden konec na Labi u Hradištka a druhý na Černých lesích stál, se ukázala a hned po ztracení jí pořád pršelo. Cesty velmi zlé se dělaly.
V poslední den kalno toho roku
a večer pršelo do skoku.
Do rána byl mráz, že vůz s nákladem zdržel,
též drobet sněhu, zimou každý se mrzel.