1783

Na Nový rok ráno pošmourno, o polednách jasno a k večeru kalno. U večer před Novým létem a v noci sníh hojně padal, ale přede dnem zas jej vítr sfoukal. Cesty byly zlé, ani na vozy, ani na sáně se nešikovaly, pod sněhem bylo bláto.

Dne 4.ledna u večer pršelo a při tom dole mrzlo, 5.téhož celý téměř den pršelo, tolikéž 6., na den sv.Tří Králů, 7.téhož již nebylo sněhu téměř k spatření. Povodně veliké přišly a cesty mnohem horší se začaly.

Okolo půl ledna vždy stále časy vlhké a povodně víc než 20 dní trvaly; na Labi voda jedna z největších byla, že o něco málo onu v roce 1761 nedosahovala. Osení ale vždy pěkně vyhlíželo.

Při konci ledna vždy takové vlhké časy trvaly. Voda na Labi velká přes dvě neděle trvala, cesty zlé byly a škody na osení od vody onde i onde se vzdělaly.

Pro ustavičné vlhkosti a deštíky dne 6., 7. a 8.února voda na Labe opět přišla.

Dne 26.února, v středu, voda opět nenadále na Labe přišla a převáželi opět od Poděbrad až do Kluku. Dokonal ten měsíc únor s velikými větry, sněžnou prášenicí a veskrz zimy neb deště.

2.března, v neděli masopustní, ráno sněžná prášenice, mráz, 3.téhož, v pondělí, jasno okolo poledne a při tom zima, v outerý, 4.téhož, zima a pošmourno.

8.března začali lidé orbu a jarní setí.

Přes celý měsíc březen ostré zimy, veliké větry, někdy mrazy trvaly; ve všem setí neměli jsme jediný den tichý a k setí pohodlný.

4.dubna, byl pátek před nedělí Smrtnou, první teplý a jasný den byl v tomto roce.

Dne 18.dubna byl Veliký pátek a pršelo téměř celý den pomalu a ta vlažička byla velmi vděčná, neb sucho začínalo býti a od těch velkých předešlých větrů jak ječného zrní, tak kořínků ozimního osení mnoho navrchu vyfoukáno leželo.

V Bílou sobotu, 19.dubna, byl pěkný čas a teplo. Dvacátého dubna na Den Vzkříšení Pána Krista pěkný a jasný čas byl. V pondělí pršelo, v outerý pak hrubě chladno bylo.

Toho času zimní zelená žita velmi obřídlá a špičatá se ukázala. Dřív se to suchu přičítalo, ale když u Veliký pátek a zas na den sv.Jiří pršelo a vláhy dost spadlo, vidělo se, že po tom dešti ještě více se ztratila, zvlášť ouhorová a ranně setá. Ano i ječmeny zelené po tom dešti sešpičatěly a přižloutlou barvu dostaly.

Mezitím v posledních májových a v prvních červnových dnech přívalové deště přišly, až i povodně z toho povstaly; luka i pole onde i onde, zvlášť u nás se zatopila, tolikéž na obcích pastvy. Vláhy ač dosti bylo, však ječmeny nikam od země nešly, řídké a špičaté ustavičně se nacházely, na dolíkách sežloutly a mnohem horší byly než loni v čas velikého sucha.

16.téhož déšť silný opět spadl, též 21.téhož a hned 22. voda od Kostelce opět přišla a luka i pole zatopila.

Od 17.června až do dneška, tj. 22.téhož, každý den smutné požáry (jak říkáme) jako nějaká mlha pod oblohou i při zemi se spatřovaly. Slunce každý den ráno, když vycházelo, i večer, když zacházeti mělo, hned okolo šesti a sedmi hodin tak červené a smutné se ukazovalo a při tom žádných paprsků od sebe nepouštělo, že jak dlouho kdo chtěl, mohl se naň dívati. Z toho znáti, jak husté ty mlhy jsou; málokdy přijde malá chvilka, co by na půl míle aspoň viděti bylo. Mračna také dešťová když jdou, není jich vidět pro ty mlhy, až prší a se blýská a hřmí. Žádný také déšť a mrak není, ježto by z něho nebylo veliké hromobití. Na vše strany slyšet o hromových ranách a ohních, že to žádný nikdy nepamatuje.

Okolo sv.Markety žně se začaly. Ouroda jest méně než prostřední. Žita malá a trávná, ječmeny řídké a malé a tohoto obého nejméně, místem dva, tři mandele po korci sotva se dostaly. Pšenice drobet řásnější i na mandele výnosnější. K podivení pak ovsy, hrachy, vikve a čočky zrostly; stébla aneb sláma hrachová až přes 3 lokte dlouhá všudy téměř se spatřovala i lusků drahně bylo. Mnozí staří vyznali, že takové hrachy, čočky a viky jakživi neviděli.

14.července, po sv.Markytě ten den, mlhy a tmy drobet řidší začaly býti; že přece na chvíli aspoň míli anebo dvě viděti bylo, a dne posledního července žádné nebyly; nato 1.srpna zas byly, 9.téhož nic. Bouřky taky od sv.Markyty tak zhusta nešly, až 7.srpna. Obilí jak náleží suché domů jsme dostávali. Časy teplé byly a bouřky bez přívalu odcházely.

Otavy když se sekaly, víc než sena výnos daly.

Časy teplé a tvrdé byly. Lidé čekajíce na vláhu, mnozí dlouho dost obilí zimní nesili a větším dílem žita žádná do sv.Václava seta nebyla. Na začátku října dva deštíkové spadli, ač ne velcí, a tu nejhlavnější setba se začala.

Trvaly také ustavičně teplé a jasné dni, bez mlh a dešťů, že již sotva orati se mohlo. V posledních října dnech po třikrát mráz malý udeřil a po něm vždy pěkný čas.

Na den Všech svatých ráno byl tuhý mráz,

a potom celý den pěkný, veselý čas.

7.a 8.listopadu sníh padal, v noci na 9.den, na neděli, a v tuž taky neděli vítr silný vál, až z toho závěje veliké při staveních vzdělané byly a sice závěje největšího způsobu, že se místem střechy lámaly, tolikéž ploty a stromy.

Na den svatého Martina

dost sněhu a velká zima.

Okolo půl listopadu sníh z polí sešel a lidé zas začali orati, místem i seli, kde dřív pro sucho a nyní pro sníh síti nemohli. Já sám dne 21.listopadu, na den Obětování Panny Marie, 4 strychy žita za Kvízovy jsem rozsil a nato do rána hned tuhý mráz uhodil, že již víc orati se nemohlo. Silnější ještě mráz 23.téhož a vždy dále zima a mrazy na sucho a tak orání konec.

Jak listopad dokonal, tak prosinec začal s ostrými mrazy bez sněhu…

Hod Narození Páně i den sv.Štěpána jasny oba byly s tuhými mrazy. V den Jana svatého, apoštola, sníh padati začal a padal i v den Mláďátek, v neděli, s silným větrem. V pondělí nato silný udeřil mráz a sice nadobyčejný a tolikéž v outerý.

Ve středu, dne posledního prosince a poslední den v roce, takový mráz uhodil, jakýž nebyl od pěti let, až studnice dosti hluboké zamrzly, a ve všech napořád komorách své dílo učinil; v chlívích dobytky omrzlé byly.