1786

Den roku nového byl mírný, teplý, však bez slunečné jasnosti.

Hospodine, Pane náš, pro své milosrdenství

chraniž nás tento rok od všelikých nebezpečenství!

Po Novém létě sněhu něco víc přibylo. Mírná tvrdost zimy stále trvala. Cesty dobré.

Okolo 18. a 19.ledna sníh mírně bez prudkých povodní sešel, teplý déšť jej provázel a hned země orat se nechaly; 27., 28., 30. a 31.ledna lidé orali na Radimsku i na panských polích robotou.

1.února začaly silné větry váti a trvaly téměř dvanáct dní.

Dne 18.února, v sobotu před nedělí Sexagesima, zimy veliké se začaly a trvaly až do konce měsíce. 23.byl mráz loňským podobný; 27.téhož obloha na půlnoční straně všecka červená se ukázala u večer, nato v noci jasnost na zem spadla, ji osvítila a zase vzhůru se vznesouc zmizla.

8.března sněhu opět něco spadlo, kterýž dne 14.téhož sešel a hned sucho pod ním zůstalo tak, že 16.téhož již orati a síti se mohlo, ano veřejná sej jarní se začala. Osení zimní pod tím sněhem obživnuvši pěkně se ukázalo, až milo patřiti. Nízké, vlhké a mokřinovaté půdy tak jsou vyspělé a suché, že hned v nich můžeme síti, což již od roku 1775 se nestalo.

Dne 17.března, v pátek před nedělí Oculi, mlha jarní hustá po prvé byla a následující dva dni, totiž 18. a 19., a při tom jasné a krásné časy. V noci mezi 21. a 22.dnem března neobyčejné hlučení a bouchání na obloze nebeské slyšeti bylo, až ty, již to slyšeli, hrůza obcházela. Franc Vašátko, foršt střebestovský, byl na čižbě v lese s hajným a oba hrůzou domů utekli – a zdálo se to, jako by nějaká střelba na obloze byla. Nato zas druhou noc, mezi 22. a 23.dnem března, polovic téměř firmamentu (oblohy) na půlnoční straně červeně s ohnivou a krvavou barvou neobyčejně a strašlivě přetaženo bylo.

Od 16. až do 25.dne března časy byly pěkné a k setí velmi pohodlné. Na den pak Panny Marie Zvěstování spadl večer deštíček k pomilování.

Telátka, jehňátka, hřibátka, prasátka větší než loni rodila se. Zmetků málo bylo.

Dne 28.března opět sněhu něco spadlo, kterýž 30.téhož sešel a časy velmi pěkné, k setí pohodlné se ukázaly. Obilíčko zimní ještě ozdobněji se ukázalo, až milo patřiti a již z toho znáti, že letos hojná zemská ouroda následovati by měla. V pravdě tak krásné jaro nebylo, jak v roce 1763 a 1778.

Dne 7.dubna, v pátek post Judica a večer deštíček spadl, po němž do rána všecky louky a obce spanile se zazelenaly, obilíčko libě zavonělo.

8.téhož v sobotu, krásný čas slunečný následoval. V nedělí Palmarum opět teplý a tichý deštíček zem svlažil.

Velikonoční svátky jasným teplem obalené byly.

Ačkoliv při konci dubna a na začátku máje několik mrazů bylo, nicméně přece stromoví pěkně odkvétalo. Osení zdárně rostlo, místem však štírové ječmeny podžírali.

Od 20.máje sucho již začínalo býti a ty tak krásné časy proměnu braly. Studené a zimavé větry a rosy, zvlášť v noci, až do 8.června trvaly. Vycházející prosa, lny, konopě atd. zastydly a vláhy málo majíce od toho žloutly. Při konci máje již od toho sucha výhory na polích, zvlášť v jarním setí, se ukazovaly, ječmeny špatně se metaly i pšenice; žita, ač na výšku zrostla, že ze všeho obilí nejpěkněji vyhlížejí, ale špatně velmi tím suchem a zimou kvetou.

31.máje nečas, to jest studený vítr s deštěm několikrát za den přeběhl, ale málo tím bylo té suchotě spomoženo.

4.června hod Seslání Ducha svatého se trefil. Vždy jasné časy a studené noci a větší suchota následovala. Ovoce z většího dílu suchem opadalo. Mušek jakýchsi maličkých, zelených na stromích až obaleno se ukázalo, které stromy hubily. Zelí, řepy sázet se nemohly a kde co dříve vysazeno bylo, to poschlo. Na horách k Slezsku a Lužici zase velmi veliké vláhy, časté deště, jež i odtud vidíme, přicházejí. Formani praví, že tam zlé a blátivé cesty mají, zde pak zase prachu v cestách tak tlustě leží, že i lidem i hovadům obtížný jest.

Okolo svátku nejsvětější Trojice Boží, jenž 11.června připadl, již místem obilí bělelo, ječmeny, ovsy i taky žita práv odkvétající. Z toho již patrně trest Boží znáti se dává. Smutno velmi v polích jest choditi.

Okolo sv.Víta pastva dobytku tím suchem již také přecházela, na lukách tráva maličká a řídká, k sekání neschopná, obilí dokonce již zkázu bralo. Pán Bůh smiluj se nad námi!

Okolo svátku sv.Jana Křtitele vypadlo sto dní od oněch tří jarních mlh, dle čehož dávní jest přísloví, že kolik mlh jest v březnu, za sto dní že jest tolik přívalů. Nebylo ale nic.

25.června přede dnem zde v našem vůkolí deštík spadl, ale jen na dva prsty namoklo; 27. maličké mžení asi třikrát přešlo, nic nenamoklo. Až do posledního června každý téměř den onde i onde mračna s deštěm stály, ale od Prahy až po Čáslav na dél, od Kostelce Černého až přes Nymburk na šíř nikdy nepršelo.

Zajisté všecky starodávní pranostiky, dle nichžto jsme někdy déšť předzvěstovali, prošly a přece nikdy neprší. Pranostiky a předzvědění deště a sice pravdivé tato od starodávna jsou:

1. Polední strana oblohy jasná, půlnoční zakalená.
2. Teplý polední vítr.
3. Přílišné štípání much, dobytka poskakování.
4. Husí, kačic koupání, kohouta ve dne pění.
5. Psů vytí a jiného nic než trávu jedení neb žraní.
6. Slunce za mračno kalné zacházení, vodu tažení.
7. Ráno při východu paprsků na zem bití atd.
8. Chutí obyčejných vody v studních změnění.
9. Žížal a mnohých zemských červů ven vylézání.
10. Žab vodních i zahradních křehocení, křepčení.

Tato všecka znamení množstvíkrát viděti a znáti se dala, přece však nezapršelo.

Na začátku července již teprva dokonce všecko osení bělelo a schlo. V žitách množství klasů jalových a jiné zubovaté, tj. málo které zrno, pšenice velmi snětivé, ječmeny a ovsy téměř nevymetalé, prosa při samé zemi viděli jsme, že bez truchlivosti nelze na to patřiti.

Sena velmi maličko se naklidilo, nebo kde jindy čtyři vozy bývají, ledva jeden vůz se dostal, což i mně samému na mé louce se stalo. V čas tak velikého sucha jak na poledních, tak na půlnočních stranách vždy přece začasté pršelo, až i z toho pěknější ourody při horách než zde ukázaly se.

Na den milého vlastence a orodovníka našeho, sv.Prokopa, přes kouřimský kraj deštík přišel, z něhož srdce naše zradovalo se.

Dne 5.července na večer u nás první déšť neveliký přišel, sice od 14.máje druhý. A tak tyto tři deště, sice dost malé, od jara zde byly: první dne 14.máje, v neděli Cantate, druhý 24.června, na den sv.Jana Křtitele, třetí 5.července, ten den po sv.Prokopu.

Dne 7. a 8.července již místy poschlé a bílé ječmeny sekali, jakož zde u Milčic.

10., 13. a 14.července celé dni a noci pršelo, až z toho již na mlýny vody drahně přibylo i také nažatému obilí téměř škodno bylo. 17., 18. a 19.července stále téměř pršelo, tak až z toho již nažatá žita růsti začínala; dne 20.byl jasný čas, že se mnoho žita svázalo a odvezlo, 21. a 22.opět pršelo, v neděli nato, na den sv.Apolináře, dalo slunce od sebe zase jasné záře. Mezitím 21. a 22.července s přebíháním těch deštíků taková zima byla, že ženci a sekáči v poli pracující nemohli se zahříti, čehož i já zkusil jsem.

Od 23.července až do 4.srpna každý den pršelo, tak že opět pšenice ani zráti, ani zralé dobře kliditi se nemohly. Mnoho ženců horáků nemohoucích se na jasné časy dočkati, domů odešlo. Dne 3.srpna zima opět byla, že se sekáč nemohl zahříti.

Žita a ječmeny nové mnohem pěknější na zrno, krásu a užitek nežli loňského roku jsou. Všeobecní ouroda, hlavně říci, jest prostřední.

Dne 5.srpna, na Pannu Marii Sněžnou,

všude se snopy váží, skoro nikde nežnou.

Protože Pán Bůh dal pěkný, příhodný čas,

oschly hrstě řady, až se i drtil klas.

Skrze celý měsíc srpen vždy pršelo, až pšenice napořád i na stojícím klasu rostly, při horách i žita, ječmeny a ovsy. 9., 10. a 11.téhož dnem i nocí pršelo tak, že z toho povodně povstaly. Množství obilí nažatého a nasekaného potopilo se, místem dokonce voda obilí vzavši pryč s sebou vzala a toť potom bylo velmi těžce obilí z polí vyvážeti, neb zem velmi rozbředla. Viděl i zkusil jsem, že čtyřmi koni dva mandele obilí jedva z pole vyvezlo se. Na lukách otavy z předešlé vláhy pěkně růsti začínající nyní od kalné vody podkalené a zanešené vidíme. S tou pak (mokoslí) povodní veliké množství hadů a štírů od hor sem připloulo i až do Labe donešeno bylo. V těch mokrých časích, ač prv zhusta, nyní ale mnohem více myší v polích ukázalo se, tak že i v stojatém obilí, kde něco hustšího bylo, nahoře v klasích hnízda a množství mladých měly.

Prosa ovšem zde velmi smutně se klidila pro ustavičné deště. Hrachu a čočky nejméně naklidilo se, mnozí zde nic i já sám. To již prve velikým suchem všechno poschlo. Někde pak po těchto deštích v nově zrostly a kvetly, ale málo z toho vypadlo. Ovoce pak obzvláště opravilo se; co ho tím suchem nespadlo, nyní bez červitosti zrálo, že švestku červivou nebylo lze spatřiti.

Od 20.srpna s těmi vláhami také zima již lépe svou začínala, že ve dne i v noci chladno a ozáblivo bylo. Pšenice až do prvních dní září klidily se, sláma velmi černá a zetlelá byla.

Dne 2.září poslední déšť, jako s námi se žehnaje, spadl a začaly jasnější, však ale studené časy býti. Devět neděl celých téměř pršelo, totiž od sv.Prokopa až posud. Setí ozimního obilí těžké velmi nám nastalo; do černých a rovinových zemí nemůžem síti pro mokra, otavy kliditi pro vody.

Divno každému přichází, kterak v čas takových vlhkých a mokrých i studených časů veliké množství myší v polích i lukách se spatřuje. A jako prv v stojatém obilí nahoře v klasech, tak nyní v stojaté trávě i nad vodou hnízda a mladé mají. Tak se u Milčic, když se seno hned od měsíce července zatopené nyní teprv sekalo a do kolenou vody výšky bylo, tehdy nad vodou v husté trávě myší hnízda i mladé, ano v jednom hnízdě devět mladých našlo se. Dávní přísloví jest, že veliké množství myší předchůdce bývá neourody a drahoty, což jsme již také za naší paměti viděli a zkusili; nebo v roce 1770 také více ještě nežli nyní myší v poli bylo a nato potom v roce 1771 a 1772 ona hrozná drahota a hlad a všech věcí nedostatek panoval.

Mezitím (při konci září a na začátku října) vždy a pořád přece vlhké časy následovaly, že ani nemůžeme všecka pole k zasetí zimnímu oddaná zasíti. Otavy málo co kdo dostal, neb luka jsou jednak vodou zatopená, jednak pro deště shrabat se nemohoucí trávy docela shnily. K většímu zármutku zaseté obilí velmi špatně, mdle a řídce vzcházelo.

Skrz celý měsíc říjen, ač často a silně nepršelo, zima ale každý den, ano dva dni ostrá byla a větry studené vály, že bez rukavic nebylo lze orati. Místem mokřinovatá pole přece něco vyschla, že při konci října do nich lidé seli, ač pak těžce se vláčelo.

V posledních dnech října a na začátku listopadu ještě lidé zimní obilí seli. Podvůrky také v pšeničništích začali jsme dělati, ale brzy nám sklaplo, nebo v noci na 5.den listopadu vítr veliký se sněhem strhna se celý ten i druhý den tak prudce vál a sníh padal, že na 20 kročejů od sebe viděti nebylo. Skrze což netoliko pole sněhem přikryta zůstala, ale i cesty, ouvozy, struhy atd. tak sněhem zanešené jsou, že nelze poctivě ze vsi do vsi s vozem jeti a protož orání a setí konec.

Ode žní téměř všichni na svatováclavské časy jsme čekali, neb starodávní zkušené jest přísloví, že okolo sv.Václava časy bývají, ale letos jsme je neviděli. Zajisté tento celý 1786.rok jest hoden povážení, neb jest veškeren nadobyčejný a cokoliv jsme v něm dle starého obyčeje dělali, zvlášť v polním hospodářství, nic téměř jsme dobře netrefili. Ó, jak daleko jiné jest léto a podzim nežli jaro bylo!

Na den sv.Martina sněhem všecko přikryto, dosti hrubá zima. Od 18.listopadu začalo oblevovati, větrem a deštěm sníh na polích změkčovati, ač cesty sněhem velmi zavité prohazovati jsme musili.

22. a 23.listopadu záhony již v polích bylo viděti, 25.již zase místem lidé orali i seli aneb to před sněhem nasité zrno zavláčovali.

Mezitím cesty převelice zlé se dělaly; formani nemohli sem pro obilí jeti, protož spadlo.

Na začátku prosince začali se dnové i noci teplejší, nežli byli v září neb v říjnu. Osení pozděj zaseto pod tím sněhem lépe vzešlo a hustěji se ukazovalo než to, jež v září seto bylo, neb to skrze zimy špatně vzešlo.

Skrze celý advent tiché a teplé dni bez větrů, dešťů i sněhu, jen drobet mrazivé byly. Před vánoci obilí cena spadla. Zde proto, že cesty zlé a blátivé po onom sněhu byla a takž formani nemohli jeti; v Praze zas, že po dlážděné cestě mnoho fůr tam jelo.

Na vánoce a sice v Štědrý den, jenž byl v sobotu, začalo mrznout zvolna a tak až do Nového léta dodrželo. Cesty lepší začaly se dělat.