1789

Den roku nového veskrz celý tichý a pošmourný.

Sněhu při tom bylo dost,

mráz ulevil svou tvrdost.

7., 8. a 9.ledna krom až posud velice prudkých mrazů tyto silnější byly a každému k srdci šly.

V tyto teď tak tvrdé časy zněly všudy tyto hlasy:

Není vody, není chleba, dříví, slámy velká třeba.

Mráz všudy všecko prorazí, sníh spíš tlustne nežli schází.

Ptactvo až do dveří letí, do škol nemohou jít děti.

V kostele řídcí bývají, kázání krátké mívají.

Dobytek v chlívích až skučí a všecko zimou se mučí.

Žebrák ani na žebrotu nemůž pro takovou slotu.

O dříví též velká nouze, Bůh dej, ať to není dlouze.

Mnoho lidu oznobeno i o život připraveno.

11.ledna, v neděli, odpoledne prudkost mrazu drobet ulevila a v pondělí menší mráz následoval, nato 13.ještě menší a sníh již měknouti začal; 16. a 17. žádný mráz nebyl, 18. drobet přituhlo. 22. a 23. vlhko i deštivo, z čehož následovalo, že ten převeliký sníh měknouti a slábnouti počal. 25. a 26. již vody se shromažďovaly, k Labi pomalu se berouce; 28., 29. již Labe zvodnilo se a ledy se lámaly. Záhony země také již viděti se daly.

Zima tato jistě v dlouhé paměti zůstávati bude od oznobení a zdraví zkažení množství lidu i do smrti zmrzlých i nyní ještě se nacházejících, tolikéž dobytka, o čemž by mně bylo dlouho psáti. A snad bych vždy několik příběhů napsal, ale že nyní ránu na pravém palci ruky a z ní bolest již od 13.ledna až do dneška, 24.února, trpím a dobře psáti nemohu, pročež sobě v té práci – ač bezděk – hověti a péro ležet, jakož i všecky jiné práce nechati musím, aniž vím, jak dlouho to ještě trvat bude, Pánu Bohu děkujíc, že jsem přece ten palec aneb o celou ruku nepřišel.

Sníh vždy na čisto scházel a že na zimu země suchá byla i zmrzlá, voda nikde v poli státi nezůstala, nýbrž dílem sběhla, dílem do země se vtáhla, že nám to k podivu bylo, po tak velkém sněhu malé v polích škody. Obilí na zimu seté velmi pěkně se ukázalo, že jsme radostí plesali. Pán Bůh rač to dál zachovat!

V posledních dnech února místem již lidé orali. Časy teplé začínaly býti, obzvláště 27. a 28.února jasno bylo. Nato v noci na 1.den března a spolu na 1.neděli postní sněhu napadlo na tři prsty, kteréhož více přibylo v neděli, v pondělí i v outerý, až ho bylo na čtvrt lokte a kdyby pospodu od bláta a syrové země byl nehynul, o mnoho více by ho bylo. Na pátek v noci zas ho přibylo. Tuť opět cesty převelice zlé se začaly, hnoje vyvážet a ovce na pastvu hnát jsme nemohli a tak po předešlém obveselení hned následovalo zarmoucení.

Sníh, kterýž dne 1.března napadl, víc ho ještě přibylo 8.téhož, druhou neděli postní; nato 9. a 10., v pondělí a v úterý, tuhé mrazy udeřily. 11.zase sněžná prášenice; 12., na den sv.Řehoře, mráz uhodil oněmno velikým mrazům podobný, že okna u světnic zamrzla.

Březen měsíc již dochází, dnes je devět dvacátý den,

však zima přece neschází, ani ovce nemohou ven.

Zimy, mrazy, prášenice, větry, deště, plískanice –

jedno s druhým se míchá, pluhy ležejí zticha.

V prvních dnech dubna teprve začali jsme síti, ač ihned ještě země neoschnouce 3.téhož skrze celodenní déšť zase namokly. 5., v neděli Květnou, ráno udělal se čas jasný a trval do 9 hodin před polednem a ten byl v tom roce první. Nato skrze celý pašijový týden jasné a počasné dni byly, že jsme mohli velmi vesele jarní setbu konati.

7.dubna, v úterý po Květné neděli, od 4 hodin z poledne až do západu slunce tři slunce viděti bylo, hlavní v prostředku, něco jasnější. Pašijový týden byl celý jasný, že jsme mohli pohodlně síti. Dne dvanáctého dubna veliká noc vzkříšení Páně slavila se. V úterý pršelo a zase hned teplé časy začaly býti.

Suchota tvrdá přes celý máj panovala.

Okolo svátků svatodušních místem deštíky spadly v našem vůkolí, až 12.června, v pátek po Božím Těle, první dost malý deštík přišel, po kterémž prosa valně jsme seli.

21.června u večer hrozná a strašlivá vichřice od západu přišla, mnoho stavení pobořila, stromů polámala i z kořen vyvrátila, pozdviženým země prachem i kamínky co lískový ořech velkými házela, obilí všecko k jedné straně přihnula a spolu s převelikým blýskáním, hromobitím a deštěm i kroupami v půl hodině přešla, však ale ne všudy stejně: V kraji boleslavském okolo Sobotky, Bousova, Kosmanos, Sukorad s neslýchaným hromobitím i nevídaný příval deště přišel, z něhož voda okolo 12 hodin v noci pod město Mladou Boleslav s hroznou prudkostí se přihnala a mnoho chalup, dříví, střech, dobytka s sebou nesoucí, tu ještě na podměstí 30 domů a jeden ovčín i s dobytkem podvrátila, ztroskotala, mnoho lidu i dobytka ztopila. Takových škod a smutných vzhledů způsobila, že toho nelze vysloviti.

Od 21. až do 28.června každý den pršelo, zvláště v sobotu, 27.téhož, dva silné deště přišly. Posekaná sena nemohla se kliditi, onde i onde skrz vodu stojící seno se zakalilo, ležaté pak pryč odneseno bylo. Místy i škodlivé krupobití spadlo.

Okolo sv.Jana Křtitele a Petra Pavla viděli jsme s radostí, kterak po těch spadlých vláhách všecko obilí krásně se spravilo, na slámu větší a obzvláště v zrnu jadrnější se ukázalo…

Od 27.června byly jasné časy,

že země k orbě až ztuhly, žitné zrály klasy.

Hrách, kterýž pozdě kvetl, dostal mnoho trusků,

vrchní květ mu uvadl, zplodil málo lusků.

Dne 8.července mnozí zavedli žence

a do příští neděle byly v polích mandele.

Okolo 6.srpna deštivé časy přestávaly, tak že pšenice pohodlně kliditi se mohly.

(Okolo svátku sv.Václava) Mezitím počasy velmi pěkné trvaly i dost tepla i dost vláhy bylo, že jsme mohli velmi pohodlně zimní obilí zasívati, kteréž taky velmi krásně vzcházelo a urostalo.

Přes celý měsíc říjen časy byly takové, jakéž si kdo vinšovati mohl. Zimní osení tak urostlo, že veřejná dobytčí pastva na něm všudy se povolovala.

Do 7.až listopadu onyno pěkné časy sluncem oděné a mírným větříkem provívané byly a ač vláhy často padaly, však ale cesty proto přece dobré trvaly. 8.téhož onde i onde déšť spadl a studenější povětří se ucítilo, na horách pak toho dne sníh padl, až se bělel.