Popis projektu
První den v roce byl teplý, příjemný, jasný a světlý.
S nastáním nového roku časové mírní a teplí, již až posud trvali, nic se neproměnili; někdy ač mráz uhodil, však při tom dosti teplo a mírno bylo, ovce na pastvu vždy mohly jíti. Ledu také forot přece se udělati mohl.
13.ledna malý sněžík spadl,
14.téhož zas sešel a svadl.
28.ledna neveselá prášenice sněhová celý den trvala a sněhu spadlo, co by na tři prsty býti mohlo.
Od 2.února jasné a mírné časy zase se začaly a země vysychaly, tak že po první neděli postní, 22.února, již mnozí lidé začali síti ječmeny a ovsy. 25., 26. a 27. veřejně lidé seli.
Od začátku března velmi krásné byly časy, tak že pole k jarnímu setí dobře se orala, ano i v černých zemích, kdežto jsme jakživi v prvních března dnech neseli, nyní mnohem lépe než jindy měsíce dubna.
Až do Květné neděle, dne 28.března, časy velmi pěkné a pohodlné bez dešťů, sněhu, mrazu a větru trvaly. Nato v pondělí studený vítr víti začal, v outerý mráz tuhý uhodil, jakož i ještě větší v středu Sazometnou, v Zelený čtvrtek, v Veliký pátek, v Bílou sobotu a po všecky tři dni velikonoční veliké mrazy, až i okna zamrzala a při tom velmi studené a veliké větry celé dni foukaly s takovou zimou, která ještě od podzimku viděna nebyla. Ječmeny vycházející pomrzly a v mělných zemích tak vyfoukané byly, až navrchu jako rozsáté ležely, žita zmodrala a ztratila se.
16. a 17.dubna teplejší dnové se ukázali i malý deštíček spadl, po čemž osení všecko okřálo. Ale 19.téhož zase mráz uhodil a každý den až do 25. se studenými větry trval, od čehož všecka osení zase uvadla, žita zmodrala a ječmeny zbělely – a již znáti se dalo, že znamenitě ta připovídající ouroda, kterou dřív na kráse toho osení viděti bylo, zmenšena a zkažena jest.
Od půl dubna slunečné časy s teplými větry se začaly a poněvadž za celý jarní čas nepršelo krom něco maličko 16. a 17.dubna, což však vsaté zrno ani neucítilo, protož sucho velmi znamenité trvalo. Luka a obce ještě 8.máje tak bílé byly jako na zimu bývají, pastva žádná nebyla, osení všecko vadlo. Od 3. až do 8.máje každý den mračna viděti se dala, ale nikdy z nich nepršelo.
Při konci máje a na začátku června suchota převeliká, jakouž ještě žádný nepamatuje, každému k srdci šla.
Obilí, sotva se dost malým kláskem vymetalo, již začínalo schnouti a běleti, jarního osení mnoho ani nevyšlo. Tráva na lukách a obcích netoliko nerostla, ale i všecky drny tak poschly, že se všecko bělelo; v obilích také žádná tráva nerostla. Dobytek hladem řval a místem ovce hynuly.
K tomu ještě jiná ouzkost přibyla, kdyžto na menších potokách a řekách voda vyschla a mlíti se nemohlo; i též na Labi, ač všecku vodu zadržovali, však proto přeci dost skrovně mleli. Každý téměř den odpoledne mračna deštivá na obloze viděti se dávala, jako by hned pršeti mělo, ale nikdy nepršelo.
13.června ráno déšť téměř celou českou zem skropil místem více, místem méně, u nás málo, u Hradce a Pardubic hojně. 18.téhož zase tak přišel, ale zde ani prach se nepromočil. Někteří přece začali sít proso.
Okolo svátku sv.Jana Křtitele nic jiného psáti se nedá, jen samá smutnost a ouzkost veliká, všecken lid podnímající, z té nikdy ještě nepamatované a strašlivé suchoty. Žita již docela suchá místem lidé sečí a žnou, v nichž jest zrnko velmi maličké a polovic klasů prázdných, na polovic toliko vymetalých. Pšenice nemajíce též zrno dorostlé již bělejí. Ječmeny velmi maličké, řídké a v nich první nejlepší výstřelky, které přece klásky mají, leží na zemi od větru sporážené, odtud k sekání a hrabání velice neschopné. Ovsa málo a nic na více polích se nebude, nežli bude, kliditi. Prosa jsme dosavad neseli a kdo onehdy zasel, posavad nevychází. Zelí, řepy ještě se nesázely, leda tu, kde příležitost k zalívání mají. Seno žádné nikdy nesekáme, luka bílá jsou; i v mítech vlažných, jako zde u Milčic, nic nevyrostlo. Občiny se nejináč bělejí, než jako po žních bývají strniště. Hrachy, vikve, čočky maličké i s květem schnou. Dobytku kus trávy není možné nikde natrhat. Stromy, ač jsou ovocem osypané, vadnou a ovoce z nich prší. Slámy od loňska nezbývá, protož ani k řezání a stlaní, tím méně k stravě dobytku lidé ji nemají…
Tak teď v Juni jako v Máji od horka zem v nohy pálí,
každý den jest jasný, světlý, pakli vítr, tehdy teplý.
Rosy málo aneb žádné, někdy i mráz ostrý padne.
Mraky často se houštějí, však déšť nikdy nespouštějí.
Voda v studnicích se tratí, v řekách velkých dno jest znáti,
malé struhy a potoky ty jsou suché jako střechy.
Obilí schne, štěpí vadne a dobytek hladem chřadne –
a cokolivěk vidíme, na všem záhubu cítíme.
Bože, račiž přispíšiti s pomocí a potěšiti
srdce jednoho každého tvoru tvého souženého!
Dne 26.června, v sobotu, na večer a následující noci malý deštíček padl a jedno každé lidské srdce rozumné obveselil, ano i ten dobytek občerstvil. Buď tobě čest a sláva, náš nejlaskavější Tatíčku, nebeský Slitovníku!
Od začátku července ačkoliv místem hojné vláhy dostali, že ani pro deště obilí pohodlně kliditi nemohli, v našem ale vůkolí ač po 9 dní deštíček spadl, ale nikdy potřebně nenamoklo, jen že jsme mohli žitná strniště zaorávat. Klizení obilí stře šlo od ruky, poněvadž velmi málo klidilo se. Žence přespolní málokdo podle obyčeje měl, každý se svou čeledí stačil klidně.
Staré přísloví letos jest patrné,
že brzké žně nebývají jadrné.
Po čtyři léta čekali jsme žně hojnější,
dočkali jsme ale všech prvních mizernější.
Ačkoliv února a března měsíce zimní osení hojnou ourodu připovídalo, ale jarní semena jak se zasila, krůpěje deště neviděli jsme celých 18 neděl – ano hlavně nepršelo od sv.Václava roku minulého až 26.června roku tohoto, v jednom 39 neděl, krom že třikrát v zimě dost malý sníh spadl.
Pro nerozmoklé hrudy velké po polích všudy
nebylo lze sekati dobře, ani hrabati.
Ač jsme málo klidili, však jsme přece musili
kvůli času mnoho klasů tak na polích nechati.
Takových smutných žní zajisté žádný nepamatuje. Ačkoliv roku 1746 převeliké sucho také bylo, ale přece aspoň sena, letos pak nic, což každému obzvláště také k srdci jde, že pro to málo aneb nic píce a potravy má. Toto však přece jest k zřetelnému pozorování:
- že dobytek při tak malé a žádné pastvě vždy přece zdravý, čerstvý i hladký pozůstává, ač přijdoucí z pastvy slámu z hnoje bere a hladem řve
- zrno všeho druhu obilné jest v jádru svém dobré
- ovoce až posud dosti na stromích pozůstává, které pak bez červů pěkné zdravé jest
- ač takové prudké časy dlouho trvají, přece málo aneb nic hnisu, pavučin, motýlů a nových housenek na stromích se nezrodilo, jakož i při lesích a v domích much velkých i malých, blech a jiného hmyzu méně než jindy se vynachází, lidé a hovada a všechen dobytek není tak od toho jako jindy soužen
- kde jaké lusky v hrachu, ač na mále, vyrostly, v takových ani jedinký červ nebyl k spatření, zrno hrachové, vikvové atd. velmi krásné jest, zelí, řepy sázené, olejné řepky seté kde jsou, žádné mušky, brouci a pavouci na nich se neplazí a je nehubí, krom že to pro suchotu růsti nemůže
Zajisté rok tento na všecky ourody velice šťastný, jadrný a výnosný by byl, kdyby ta tak neobyčejná suchota dlouho byla netrvala, ano jen za celé jaro jediný hojný déšť kdyby byl spadl. Okolo sv.Markety, 13.července, začínáváme obyčejně žně, ale letos víc než polovic obilí sklizeno bylo, i pšenice i ovsy mnozí doma měli.
16.července ty přecházející malé deštíčky nás opustily a začaly se zimy, studené větry, že v ruce i v nohy záblo. Sekáči ječmeny a pšenice v plátěných kabátích (plandách) sekali. Trvalo to až do 25.července, nato 26.téhož uhodila zas veliká parna a teplé větry – časy takové, kdo ráno a dopoledne jakkoliv trávnou neb silnou pšenici posekal, odpoledne pro drcení klasů a zrna padání se škodou ji vázal. Při tom často a málokterý den vymíníc veliké větry vždy od západu foukaly, tak že vázání obilí velmi pracné a škodlivé bylo. Těch kratičkých ječmenů a pšenic mnoho na zemi zůstalo a mnoho ještě vítr rozházel a roznesl, tak jako by všecky čtyři živlové proti nám bojovali:
- Země: železná učiněna jest, ourody své nám před očima ujala a ústa svá rozpuklinami svými na nás rozdírala, jako by nám lála.
- Oheň: ačkoliv onen hromový stavení nepálil a nehubil (málo zajisté hromových a blýskavých mračen letos bylo), tolikéž náš domácí málokde viděti se dal, ale horkost slunečná s mocností Ladoně a spojena jsoucí prudkost svých paprsků silně na zem spouštěla a jako ohněm bila, že všecko listí a jakákoliv zelenost neb čerstvost vadnouti a schnouti musila. Slaměné střechy div že se samy nezapalovaly. Dobytek tou horkostí s otevřenými ústy chodil a smutně vyhlížel.
- Vítr: jednak teplý, jednak studený, málokdy mírný vál; jak zrostlinám zemským a stromoví, tak pracujícím lidem překážky činil, střechy, stromy hubil, vlhká místa, řeky a všech zrostlin šťávy sušil a jiné škody působil.
- Voda: ta se před námi dokonce schovala a jako bychom jí ani hodni nebyli, ani s nebe na nás pršeti, ani v řekách téci a nikde nechtěla; ba i z pramenitých studnic málo nám své hojnosti dávala i v těch dokonce se ztratila…
Na začátku srpna již opět všecky občiny a drny, příkopy a meze od velikého sucha se bělely, tak že dobytek žádnou opět pastvu míti nemohl.
Okolo svátku Nanebevzetí Panny Marie listí na stromích již bělelo a schlo jako v listopadu. Vrchnosti pro panský dobytek k stlaní mech z lesů dávaly voziti; rákos na rybnících žádnému prodati nechtěly, ale na střechy do dvorů a k stlaní takový klidily.
Což pak my budem dělat poddaní lidé,
když se nemůžem vyhnout nižádné bídě?
Pane Bože, náš všemohoucí Pane,
měj nás všecky v své božské ochraně
a když´s dopustil na nás tuto suchotu,
neodvracej od nás svou nesmírnou dobrotu!
Dne 8.září bylo nám milé,
když vzácný host se k nám zahodil:
Na den Narození Panny Marie
deštíček se nám narodil.
Ten přišel okol 10.hodiny před polednem téměř beze vší přípravy i bez bouřky a byl tak hojný, že v našem vůkolí takového deště jak roku 1789 před sv.Václavem jsme neviděli. Nato 11.téhož, v sobotu, opět hojný déšť takměř celou zem českou skropil, po kteréžto vláze travička, jež v jaře růsti měla, na občinách teprva nyní růsti začínala, jakož i všeliké byliny, mezi jinými sedmikrása svou spanilostí brzo drny oděla a jejich zelenost bíle i červeně pokropila, že moudré lidské srdce od radostných slzí zdržeti se nemohlo. Tuť dobytek lépe se napásaje veselejší byl, stromové i všecky zrostliny okřály a my jsme mohli dobře pole orati.
Okolo slavnosti prvního krále našeho, svatého milého Václava, sucho zase se zjevovalo, drny a obce, jež se pěkně zazelenaly, zase bělely i ozimní osení zřídka vycházelo. Ovoce všelikého ač dosti hojně bylo, však pro tu neourodu přece dost draze se prodávalo…
Na začátku listopadu hojná vláha zase spadla, až i vody na potoky přibylo, že se mohlo lépe mleti, ale vždy přece přes 10 coulů namoknuto nebylo, místem sotva 8 a 6 coulů.
Suché ovoce, zahradní byliny, křen, petržel atd., všecko drahé, ano mnohem dražší než v roce 1771 a 1772, protože těch let skrz mokré časy dost toho bylo.
Listopad měsíc odběhl s mírným teplem, promíchanými deštíčky, vždy však do gruntů nenamoklo. Obilí zimní pěkně všudy se ukazovalo.
Prosinec teplé dni s malými mrazy měl až do 21., kdež napadlo na dva prsty sněhu, kterýž to krásné obilí před ovčáky ukryl a zachránil. Svátky vánoční, ač od sněhu bílé, však teplé, tiché, víc pošmourné než jasné, v noci však od měsíce světlé odešly.
