1793

V den roku nového byl mráz, sníh a veskrz čistý čas.

Pane Bože, toho roku rač nám svou milost dáti,

majíc nepřátele v boku ať můžeme obstáti.

Setři pýchu, poraz sílu, jenž proti tvé cti bouří,

a církev svou učiň šťastnou, ať se z ní víc nekouří.

Mrazy, jak o vánocích začaly, držely neustále při mírném sněhu. 8., 9. a 10.ledna velmi tvrdé a pronikavé mrazy se začaly.

V ten den 21.ledna zde byla silná sněžná prášenice, že nebylo ani světa znáti; cesty všude zametené a závěje tak nanešené byly, že dnes, když toto – dne 18.března – píši, ještě se tu i tam v ouvozích a dolinách nalézají a vidí.

Na začátku února sněhu přibylo, ale hned začínal se tratiti. Okolo 15. a 16.téhož již lidé orali a od 20. již začínali síti jará žita a pšenice, 25.téhož i ječmeny.

Od 20.března začaly se tuhé zimy a mrazy, v středu Sazometnu, 27.března, napadl sníh a trval až do Bílé soboty. Ti, jenž 26. a 27.března rolní práci v setí hrachu, čočky, vikve atd. začali, nemohli dokonat a zavláčet, až po svátcích, 2., 3. a 4.dubna.

Na začátku dubna čekali jsme dnů teplých, však jsme neviděli ani hrubě světlých, neb ustavičné mrazy, studené větry, obloha zakalená a tak jako na nás rozhněvaná ve dne v noci byla. Ozimní osení, ač po sjití onoho velikonočního sněhu krásně se ukázalo, nyní těmi mrazy a palčivými větry zmodralo a ztenčilo se, zvlášť žita, že hned hrubě z očekávané ourody sešlo. Vycházející jarní osení také pomrzla.

Zimy a mrazy, které ustavičně trvají a žádné drnové trávě růsti nedopouštějí, tím skopový dobytek nemálo hubí, neb matky mléka žádného z pastvy domů nenosí, a tím mladá jehňátka špatně rostou, potrava také domácí vždy jim dávána býti musí.

Den 15.dubna první byl jasný, veselý a teplý, právě jarní; řekliť jsme: “Toť jest posel, jenž o budoucím brzkém teplu psaní nese,” ale chybili jsme, nebo po něm zas až do 26.dubna mrazy a zimy nás troudily.

Okolo svatého Jiří ještě nechrčeli štíři,

ani žáby nekuňkaly, ani čápi neklepali,

jiřice a vlaštovička nehledaly svá hnízdečka,

“knihy” nekřičejí čejky z příčiny té zimy velký.

Třetího máje dne začaly se teplé časy.

Celý měsíc máj byl mírně teplý, víc suchý než vlažný, obilí i trávy již vadly bez vláhy. Dne 3.Juni malý deštíček přišel, 6.téhož větší, že se již vše osení zasmálo, 8.téhož opět něco maličko. Dne 9. u večer, v neděli 3.po sv.Duchu, velmi strašlivá s hromobitím a blýskáním mračna naše vůkolí obklopila a takovou bouřku a příval přinesla, jakýž od mnoha let nepamatujem; ve 3 nebo 4 minutách po vší zemi voda stála, hromobití ustavičně trvalo. Co jsme vyzvěděli, jen do samých stavení na 11 místech hrom udeřil, z nichž na pěti zapálil, a sice v Štolmíři, v Českém Brodě, v Plaňanech, na Horkách a v Břežanech. Bez ohně udeření mezi jinými taky ve vsi Kšelích do sboru švýcarského se stalo. V Českém Brodě na předměstí do jednoho domu hrom udeřiv tam kamna a strop rozrazil a přes 1 dům se přenes do druhého skočil a tam zapálil.

14., 15., 16., 17. a 18.Juni vždy deštivo a při tom velmi studeno bylo, jako bývá měsíce dubna. Více však 21., 22., 23. a 24.Juni byly mrazivé větry a taková studena, že v práci člověk nemohl se zahříti, a při tom každý den studené deště přicházely. Skrze to pozdnější žita, pšenice a ječmeny nemohly kvésti, prosa sežloutla, trávy na lukách a obcích růsti nemohly, lny a konopě při zemi zůstaly. Mezitím housenky jako loňského roku 1792 vždy na stromích kdesi se braly, z maličkých větší rostly a stromy velmi hubily. Od onoho přívalu a povodně na podkalených lukách a obcích tráva nic nerostla. Všecko osení husté bylo, až lehalo, ale kvésti nemohlo. Ječmeny od těch studených větrů tak zčervenaly, jako když se ke žním zapalují.

Na svatou Marketu již místy žali,

my pak na žence chutně čekali,

ale šlo jich málo, tak jako vloni,

an osení zralé všecko se kloní.

Od polou července začaly se mokré a deštivé časy, tak že žita i pšenice nažaté růsti začínaly, dle čehož duchovní pastýřové dovolili dne 21.Juli, v neděli 9.po sv.Duchu, obilí vázati a svážeti. Kdo měl mnoho, ten to dělal, kdo měl málo, ten tak nechal. Potom byly až do konce žní krásné časy. Hlavně: Ouroda letošní jest víc než prostřední, ale ne tak jako vloni – o mnoho menší, zvláště v sýpce a jádru zrna. Pšenice jest nejhojněji na slámu, žita, ječmena, ovsa prostředně, lnu více, konopí málo, ovoce takměř nic, pokudž místy něco jest, to jest jen pro někoho, ale ne pro všechny.

Zimy jarní a mrazové byly ovoce vrahové,

též housenky v minulý rok byly té zkázy první cvok…

Na začátku září bylo sucho takové, že nemohli jsme ani podvůrky dělati, ani k setí role připravovati; potom od 9.září začaly se deště a trvaly téměř za 15 dní, až z toho i mokro povstalo, že okolo sv.Václava nemohli jsme pro mokro v černých zemích síti.

Když tak 5.dne září tohoto 1793.roku právě v poledne přihodilo se veliké sluneční zatmění, a sice 10 coulů 145 minut, které sice pro předešlé zamračení a malý deštíček viděti nebylo, nicméně tím větší mrákota a tma při zemi trvala téměř 4 hodiny, a od toho dne zdá se, jako by jiné časy nastaly naproti předešlým a jako by slunce ani rozsvítiti ani zahříti nemohlo; nebo každý den jest pošmourný, zamračený, nebo deštivý, studený, nebo větrný. Toto píši od toho zatmění v den 32., dne 6.října.

Okolo půl října začaly se velmi studené časy, že bez rukavic a kožichu nebylo lze přes pole vyjíti. Mezitím od častých dešťů již tu i tam v polích voda stála, že se nemohlo ozimní setí dobře vykonávati.

Na začátku listopadu časy deštivé a vlhké ulevily, ale dnové vždy pošmourní a zakalení zůstávali. Po Všech Svatých ještě lidé ozimní setí tu i tam zhusta vykonávali.

V tento měsíc skrze mírné a teplé časy ranná obilí pěkně urostla a od vláhy začala žloutnouti; která byla pozdní, ta pěkně vycházela.

V prvních dnech prosincových, a sice 2. a 3. sníh na tvrdou zem padati začal, neb již bylo od 21.listopadu mrzlo, a tuť pastva hovězího dobytka přestala.

Do dne 10. zas všecko pryč bylo

a skoro každý den pomalu pršelo.

Tuť v polích i lukách všudy vody stály

a cesty velmi zlé z toho se uďály.

V takové přebídné zlo-cestní forotě

ryby k Štědrému dni byly jsou v drahotě,

nebť jich tak na mále skrz rybníků setí,

teď pak pro ně dále nemohlo se jeti.

Tříliberních kaprů při mnohém výsadu

libra se platila za 8 krejcarů.

Ve vsích pro sedláky byly tuze horký,

na ten Štědrý večer jedli jsme rač vdolky.

Že pak nejsme stejni v Čechách tímto časem,

helveti svůj večer oštědřují masem,

ale však ne proto, by ten den slavili,

nýbrž katolíkům aby truc činili.

Svátky vánoční měly tiché, mírné, víc teplé než studené časy, ač pak slunce skrze celý měsíc prosinec nesvítilo. A tak s vlhkou pošmourností ten 1793.rok dokonal, všudy bláto a zlé cesty po sobě zanechal.