1798

Nový rok sice nastal, ale s ním nenastaly tvrdé a k zimě příslušící počasy; druhý den ledna hned zase pršelo a 3. sníh, déšť a vítr v jedno spojeny byvše celý den panovaly. Nato dne 4. a 5.ledna mrazy vodu i bláto stvrdily, že ovce mohly na pastvu vyjíti; ale v noci na den ledna šestý sprchlo zas a vůkol chýlilo se k dešti.

7.ledna celý den mrazivý, tolikéž 8., nato zas pustilo, vlhko a pršelo…

Do dne 18.února skrze větry začaly cesty i pole osychati… Téhož dne, jenž byla neděle Masopustní, jakož i v pondělí a v outerý sníh pomalu padal a nebylo vidět slunce celé ty dni. Ve středu Popelní, 21.února, mráz uhodil a 22.téhož větší a toho dne svítilo slunce jasně, že tak nesvítilo přes celý prosinec r.1797, ani leden, ani únor roku tohoto.

Až do 14.března teplé i jasné a k setí jarnímu pohodlné časy byly. Ale dne 14., ve středu po neděli Kýchavné, velmi ostrá zima byla a sice tento čtverý počas: Skrz celý den jasno, mrzlo, větrno, studeno. Nato 15.téhož celý den mrzlo, jakož i 16.; nato 17. teplo a na večer pršelo, potom 17., v neděli Družebnou, sníh s deštěm padal, až zemi celou přikryl, a tím opět zlé cesty způsobily se.

Vlhké a deštivé časy až do konce března dotrvaly, z čehož velmi zlé cesty nastaly, že místy prázdný vůz 2 hovady sotva táhnouti se mohl.

V Zelený čtvrtek začaly se slunečné, tiché a teplé časy. Voda v polích a lukách stojící se tratila, tolikéž na Labi a jiných řekách a potocích klesala a padla, ač sice škody znamenité na polích vzdělala. Na Veliké pátek založily se ranní mrazy.

Mrazy ranní, jenž se byly na Zelený čtvrtek spolu s připadlým sněhem začaly, trvaly až do 16. celých 10 dní a po každém mrazu slunce svítilo. Od toho ozimní žita velmi se ztratila, obřídla a sešpičatěla, též i ječmeny vycházející pomrzly, jichžto mnoho zase v nově sít se musilo. Zůstávající pak ječmeny tenké a řídké zůstaly a mezi nimi množství bodláčí vidět se dalo.

Mezitím od těch slunečních časů zem povrchu tak se seschla, že hrudy veliké při orbě se dělaly a ti lidé, jenž tu i tam, zvláště při horách, ještě ječmeny a ovsy sili, musili hrudy tlouci, čehož ještě (aby se to jarním časem stalo) pamětníka není.

Tolikéž krtic a krtkových kopců jak skrz celou zimu, tak až dosavad převeliké množství v lukách, obcích a v polích bylo.

20.dubna byl velmi pěkný a teplý čas; u večer přišel déšť s bouřkou a tu již tvrdou suchotu žádostivě zavlažil. Nato hned 21. a 22.toho velmi studený a trpký vítr brzy od východu, brzy od západu a brzy od půlnoci vál.

Okolo času svatého Jiří

nedaldy hlasu na polícj štíři.

Žáby ve vodách prv křehotíce,

nyní ve mdlobách leží mlčíce.

Nejtužším rázem stromy kvísti chtěly,

však zimou, mrazem, překážku měly.

I v máji noci studené byly,

avšak ovoci neuškodily.

Dne 3.máje odpoledne mrak bouřlivý přišel od strany východní, z kterého široce a dalece mnoho deště spadlo, ale zde u Milčic, počna od vrchu Chotutického mezi Tatci a Milčici přes pole Varhánka a Roudník řečené kroupy spadly. Ty co hrách bohatý velké byly a spadlo jich na 1/4 lokte ztloušti, obzvláště na obci, až se celá bělela. Však že s přívalem byly a zrovna padaly, na osení nic neuškodily, buď Pán Bůh pochválen!

Devatenáctého máje v noci, v Praze, též venku pršelo, tolikéž i u nás a ten déšť byl všudy žádoucí a vděčný. Potom v noci na 26.den máje i ráno až do 8 hodin zase hojně pršelo.

Hod slavný, Seslání Ducha Svatého, 22.máje slaven. A ráno pršelo, jakož i před tím dnem celou noc a tu již voda na polích a lukách zůstávala státi a zasetá prosa mnoho vláhy majíce, špičatě a mdle vycházela.

Kdo hned po Božím těle seno v lukách sekal,

sušil a sklidil směle, dlouho naň nečekal.

Ale o svatém Janě a svatém Prokopu

pršelo často na ně, voda šla z potoku.

Až do šestého Juli trvaly nečasy

a v ten den žitu k vůli kladli místem klasy.

9.Juli veřejné žně začaly, avšak ale s nelibkou, nebo předně ženců málo od hor přišlo a za druhé stále trvaly pršky a nečasy; některý den několikrát pršelo. Žita na hrstech 3 neb 4 dni ležící již růsti začínala, neb taky v nich od předešlé vláhy mnoho trávy narostlo a protož nebyla výsušná. Od 14. až do 19.Juli nebylo možné žito vázat; 19. něco málo byl čas a tu jsme tak na polovic suchá žita vázali a vozili.

Až Eliáš s Danielem

přišli v jasném času celém.

Po ty dni jsme jen vázali,

suché v stodolách skládali

žita i taky ječmeny,

všecko dobře usušený.

Neduh v hovězím dobytku, jenž se byl hned máje měsíce tu i tam po vesnicích zjevil, ještě místem trvá a ten jest v samých nohách toliko; volové a krávy dostávají bolest do spodku noh, okolo paznehtů aneb kopýtek, tak že nemůže chodit, nýbrž musí ležet několik dní, potom v těch místech nad kopýtky se to zahnojí a zlíhnou se v tom červi. Lidé octem a solí to zamáčejí aneb vařeným řepíčkem.

Dne 1.srpna začaly se jasné časy a trvaly celých 5 dní a tuť pšenice i prosa pěkně dozrály a suché kliditi se mohly. Žádný nemyslil, že pšenice budou žluté, ale těmi nečasy pěkně sežloutly; jenže málo sypaly, neb skrz ty jarní mrazy a zimy dostaly malé klásky a obnože téměř žádné zrno neměly. Tolikéž stalo se i s ječmeny a prosy, žito ale lepší zrno mělo než roku loňského.

Od 21.srpna začaly se velmi vlhké, studené a větrné časy, prosa, ovsy a otavy bídně se klidily, často pršelo a nikdy nenamoklo; 26., 27. a 28. hned mrazivé větry a zimy byly.

Letos ovoce peckového bylo dosti, se švestkami a slívami až se stromy lámaly; ale jádrového, jablek a hrušek, málo, planých hrušek nic.

Od dne 3.září zas pěkné časy nastaly, že se otavy, jetele a ovsy dobře suché kliditi mohly.

Okolo svátku sv.Václava dost vlažné i jasné časy byly. Setí zimního osení bylo spanilé a zaseté pěkně vycházelo a se zakládalo, ale však pro malou sýpku pšenice setí se prodlužovalo, nebo pšenice ouhorová sypala na 1 věrtel. Příčina toho byla jarní zimy a při tom vláhy, tak že první klasy – říkáme výstřelky – málo zrn měly, menší pak klasy – říkáme obnože – byly prázdné a protož 4 mlatci za den sotva 2 korce pšenice namlátili.

Mezitím sucho bylo, že obilí zaseté málo urostalo a vycházelo, též ostředky k jarnímu setí nemohli jsme dobře orati.

Dne 31.října u večer malý deštíček zemi skropil. Na den Všech svatých bylo ticho, mlhavo a pošmourno, země od deštíčku mokrá, obloha od mlhy tmavá.

Do 20.listopadu byli dnové pošmourní a bez mrazu studení; dne 19. u večer začal se sníh trousit a nato ráno 20., v úterý, hustě větrem hnaný jsa padal a celý den dodržel, pak 21. mráz byl tak silný, že okna zamrzlá byla a i do chlívů se dostal. Při tom vždy pomalu sníh padal, jakož i 22. i 23., a zima tuhá byla při tom. Není pamětníka, aby listopadu měsíce takové mrazy a tolik sněhu byl viděl.

28., 29. a 30.listopadu jakož i 1., 2. a 3.prosince ještě tužší mrazy byly, až i Labe chytilo a zima při tom velmi ostrá. Nato 4.prosince začalo oblevovat a hned pršelo a do dne 7. a 8.prosince pustilo všecko; dne 9. země oschla a 10. zase jsme orali. V týž den napadlo něco sněhu a 11. více a zase mrzlo, ne sice tak silně jako prv. 12., 13. a 14.prosince bez oblevení mrzlo a velmi krutá zima byla, 15. zas oblevilo.

Dne 23.prosince hned v noci počna sníh padal až do 11 hodin před polednem a napadlo ho na 1/2 lokte.

Dne 23.prosince, v neděli 4.adventní, s tím sněhem velmi příkrá zima se začala, mráz až do chlívů se protlačil. Ještě větší byl v pondělí na Štědrý den, až i ptactvo polní do domů létalo, a ještě větší s velmi palčivým větrem na slavný Boží hod, že mnozí lidé do- a z kostela jdoucí na uši, nosy i tváře se oznobili, tolikéž na nohy. Na všech třech mších svatých velmi málo lidu v kostele bylo skrz tu ostrost zimy.

Na den sv.Štěpána a sv.Jana zima tak prudká bez všeho oblevení trvala a sněhu přibylo, ve dne i v noci velmi prudce mrzlo. Na den Mlaďátek něco málo oblevení se znamenalo a tak s mnohým sněhem a levnějšími mrazy až do dne posledního dodrželo.