1800

První den v roce byl veškeren jasný, milý, veselý a krásný.

Včera rok starý zimou ještě nám dělal hejle

a dnes rok nový představuje nám brejle,

takto všeobecně se píšící: 18 0 0

Tak krásného, tichého a jasného dne, jako byl Nový rok, neviděli jsme celé 2 měsíce, v listopadu a prosinci. Ano svou krásou ještě hodu Božího převýšil, protože zimu jako onen neměl. Dejž nám, náš nejdobrotivější Slitovníku a kníže i dárce pokoje, aby se tento celý rok po tak hrozných zemských mračnech a bouřkách, z nichžto se místo deště krev lila a místo krupobití smrtelné rány lid zabíjely, vyjasnil a v srdcích našich radost způsobil, jako jsi tento první den tak jasný a krásný nám předejíti nechal, a zachovej, rozmnož a vyjasni církev svou svatou, své a naše svaté náboženství a vzbuď ji a nám pastýře a náměstka svého rychle podle dobrotivosti své. Přijď, Pane Ježíši, přijď a svou milost nám ukaž a nenechávej nás padnouti!

Na začátku ledna a 1800.roku zima tvrdá držela až do 9. a tu drobet ulevilo až do 15.; ten den na večer začalo teplo býti a sníh měknouti, tolikéž 16. celý den a již voda v kolajích stála; nato 18. odpoledne pršelo a sníh valem dolů šel. 19. byl pěkný čas a voda všudy se množila, 20.tolikéž a 21., ač měkko bylo, ale slunce nesvítilo, až v 1 hod. s poledne a po horách bylo zasmoušíno.

Dvacátého ledna vody se množily,

sáně v cestách vázly, vozy se bořily.

Den sv.Pavla na víru obrácení byl pošmourný a teplý; před polednem pršelo řídce a po poledni sníh též málo padal, u večer drobet mrzlo a po 8.hod. večer vítr se strhl, ale okolo 10. přestal.

Dne 26.ledna, v neděli, byl velmi krásný, teplý a jasný čas…

V noci na 2.den února a svátek hromnic, jenž byl v neděli 4. po sv.Třech králích, byl mráz i malý sníh spadl a nato v týž den bylo velmi teplo a jasný čas.

Od 1.února až do 8.toho byly mírné časy; voda z polí téměř odběhla a i v potocích osákla. Ale 9.února

v neděli devítníkovou, měli jsme zas zimu novou.

Mráz začal jít tvrdým během, též i zemi přikryl sněhem.

Dne 10., 11., 12., 13.února tvrdé mrazy ve dne i v noci trvaly, že i okna mrazem potažena byla.

Dne 18. a 19.února přibylo sněhu a vždy z rána mrazy a studené větry následovaly.

23. odlevilo, tolikéž 24. a 25., na konec masopustu, a s tou odlevou únor dokonal.

1.března přibylo zase sněhu a druhého, v neděli první postní, začaly se tvrdé opět mrazy.

4.března zas drobet přibylo sněhu a tvrdé velmi mrazy trvaly; až okna i studně zamrzovaly, zvláště 7., 8., 9., 10., tak že ačkoliv i slunce svítilo, však ani na výsluní nerozmrzalo.

Až do 18.března mrazy tvrdé jednostejně trvaly dnem nocí, že dost maličko sněhu ač bylo, ten se nerozehřál, až dnes, 18.toho začal pouštět okolo Labe.

Na den sv.Josefa ač slunce hřílo, ale vždy zima byla, že bez rukavic nebylo lze cestou jíti, a na ten den letos bylo právě Středopostí, t.j. 1/2 postu, a v Nymburce jarmark. Tolikéž 20. a 21.března ještě tvrdé mrazy trvaly a po ty 2 dni aspoň ve dne drobet bylo tepleji – tu, kde svítilo slunce, ale v chladě vždy jen přece mrzlo.

Ovce od 15.března začaly se pásti, a sice ne tak pásti, jako jen ven vyháněti, neb neměly ani venku ani v domích potravu a jsouce hned na zimu nezdravé, velmi zhusta padaly a mřely. Od dne 17.prosince roku 1799 až do tohoto dne ovce venku nebyly, celých 88 dní aneb 12 týhodnů a 6 dní aneb 1/4 léta bez 2 dní.

Hovězí dobytek taky velmi mdle a churavě vyhlížel, neb hned taky na zimu velmi byl hubený a chatrný. A od začátku tohoto měsíce taky tu i tam v některých vesnicích, kde vloni hynul a padal, zase nyní nemocný býti i hynouti začal.

Téhož dne 24.března začalo ve dne tepleji býti, tolikéž 25.toho, na den Vtělení Páně, ač vždy ráno mrazy. 26. ráno mráz, ve dne teplo a jasný čas, že bez rukavic mohlo se venku pracovat.

Dne 27.Marti byl tuhý mráz, hustá mlha a od 7 hodin ráno jasný čas a teplo.

Okolo 20.Marti ještě při městě Mladé Boleslavi na saních jezdili, tolikéž okolo Sázavy a Benešova, Načeradce a Ledče.

Od 26.března začaly se pěkné jarní, slunečné a teplé časy a trvaly až do 10.dubna, v kterýchžto den byl Zelený čtvrtek. Tuť mokřiny v polích začaly vysýchat a drny se zelenat. Ale smutno bylo patřit na žita, která byla na týden před a po sv.Havle zaseta, neb všecka pomrzla a vyhynula. Místy je zaorávali a sili oves.

V ty jasné a teplé dni velmi krásné bylo setí jarního osení, tak že málo co kde přes Velikou noc zůstalo.

Dne 10.dubna, v Zelený čtvrtek, přestaly jasné a teplé časy. 11., u Veliký pátek, ráno mželo a chladný vítr vál, na večer mrak od západu po Labi se hnal, z něhož i pršelo i hřmělo. 12., v Bílou sobotu, chladný opět vítr a po něm maličko krůpěje dešťové zemi skropily.

Ten den byl ráno s deštíkem

a potom jasno s větříkem.

V pondělí ráno též déšť byl

a potom chladný vítr víl.

Že od začátku dubna vždy pořád bylo teplo,

dne 20.téhož všecko stromoví kvetlo

i taky černé země od mokřiny vyspěly,

že do nich pěkně mělně obilí jsme zaseli.

Okolo svátku sv.Vojtěcha a Jiří skrze ty tak stále trvající slunečné časy a teplé větry suchota již byla, země se pukala a osení všecko vadlo; ano i na stromích mladé listí žloutlo, ačkoliv stromoví letos žádných housenek nemělo, protože r.1799 skrze ustavičné studené časy málo se jich na zimu zalíhlo; některá zahrady hned žádných dokonce housenek neměla.

Jarní zrno zasité, jenž navrchu ležet zůstalo, až potud tak leželo. Tolikéž pomrzlá a vyhynutá žita, kdo dřív nezaoral čekaje na déšť, jestli se spraví, již nyní tím suchem dokonce malou naději dávají.

Včera, 26., a dnes, 27.dubna, v neděli 2.velikonoční, takové byly parna a teplý vítr, že vloni ve žněch sotva takové byly.

Ve svátek svatého Vojtěcha skrz teplo skákala již blecha

a na den svatého Jiří již chrčeli v polích štíři.

Na den sv.Marka z příčiny suchých časů

na procesích mmoho bylo lidu a hlasu.

Po mnoho let na ten den nebylo takové teplo jako letos a tak dodrželo až do posledního dne dubna.

Dne 1.máje, na den sv.apoštolů Filipa a Jakuba, odpoledne okolo 4.hod. po velikém horku přišel déšť od západu i od východu a toť v jednu chvíli hřmělo, pršelo a jasno bylo. Tím deštěm smočil se jen prach. Potom u večer někde pršelo silně a přívalně, jako u Černého Kostelce, někde jen málo, jakož i zde, tak že ani s brázdu nenamoklo, ale na vlhkých lukách tím teplem tráva velmi potěšitelně rostla.

Ačkoliv že 9.máje zase deštíček přišel i dne 13. krůpěje dešťové padaly, ale nic té suchotě to neprospělo; již dnes, 16.máje, když toto píši, všeliké osení i stromoví vadne, obzvláště stromy, jenž od té veliké zimy r.1799 raněné jsou, nyní kůra na nich se puká, listí žloutne a na zkázu přicházejí.

Len, konopě a prosa nemůžeme síti;

ač každý den je rosa, však déšť nechce býti.

Cena v obilí roste, žebráků přibývá,

co nestrávili hosté, málo kde co zbývá.

Bože náš nejmocnější, od tebe vše plyne,

dej nám chléb náš vezdejší a hlad ať nás mine!

Dne 12., 13. a 14.máje z rána byla mrazy a na den veliká tepla.

Od 10. až do 30.máje každý den mračna dešťová přicházela i z nich tu i tam jinde pršelo, ale nikdy u nás.

V posledních máje dnech poslední zelenost všech ourod zemských ještě se ukazovala a takřka s námi se žehnala a již bylo velmi smutno a žalostivo patřiti na všecko osení, neb všecko již bělelo a schlo. Pšenice a ječmeny na 1/2 lokte výšky jen vyrostly a již se metaly, maličký velmi klásek mají. Žita též krátkého klasu i slámy mdle kvetou a již bělejí. Prosa nevycházejí, jakož i pozdnější ječmeny a ovsy něco maličko v brázdách jen vyšly a celé záhony prázdné a černé jsou. Zelí a řepu kdo kde sázel, ihned spolu zalíval. Ta suchota stojí na dél od Prahy až k Čáslavi a na šíř od Kouřima přes Labe, Nymburk a Poděbrady až k Chlumci a Rožďalovicům.

Dne 30.máje na večer tichý déšť přišel, že prach smočil; nato v noci i ráno 31.máje a zas na večer před slavným hodem Božím svatodušním, více však před a po půlnoci tiše a hojně pršelo a ráno pomalu až přes 9 hodin. A tak Bůh Duch svatý svou božskou štědrostí a milostí svým slavným svátkem naše duše a tím hojným deštěm naše těla obdařiti a potěšiti ráčil; buď mu za to věčná čest a chvála. Amen.

Hod slavný a šťastný, Ducha Svatého, dne prvního června.

Byl ovšem šťastný a milý, neb jsme v něm suchotu zbyli.

Déšť byl v noci, též i ráno, a tuť se nám srdce smálo.

Bez větru, bouřky, přívalu pršelo hustě pomalu,

až voda tekla cestami, kapala též i střechami,

louže, struhy naplnila, někde přes břehy se lila.

A toť nám byl radostný den, že nás tak Bůh potěšil v něm

v tom velikém zarmoucení a všech smyslů skormoucení

dle duše roční slavnosti, dle těla vláhy hojnosti.

Za ten slavný dar tvé síly z gruntu srdce každé žíly,

ó Duše svatý, Bože náš, přijmi náš nízký díků hlas!

Celý svatodušní týden pršelo vesměs každý den

a že teplé byly časy, metaly se ječné klasy.

Zrno, které bylo v zemi, vycházelo krásně velmi

hrachové, ječné, ovesné a tím teplem rostlo spěšně.

A že byl déšť každý den host, pravila prosa: “Už je to dost;

bude-li více vlhnouti, my hned musíme hynouti.”

Řepky, lny, konopě rovněž pravily: “Vláhy jest hojně.”

Bože, všecko přijímáme a tobě díky vzdáváme.

Měsíc červen začal jinou: místa tepla s ostrou zimou.

Některý den byly mrazy a skrz ně všech ourod kazy.

Od Víta do Petra-Pavla bylo jak okolo Havla,

ve dne i v noci studeno, až i v dobytku hubeno.

Když ne mráz, studená rosa, až skrz to zhynula prosa.

Kdo je sil měsíce dubna, tuť teplem vyrostla zchlubna

i klas zrnatý ven táhly, z těch jen letos budou jáhly.

Které jsme pak sili v máji buď do sucha neb do vláhy,

již se to patrně vidí, že z nich žádný nic nesklidí.

Žita a ječmeny záhny zelený

nyní začaly dělati, prázdnosti vyplňovati.

Jetel též i oves, jenž byl v zemi podnes,

teprve jsme jej viděli, k sklizuňku naději měli.

Konopě i lnové, zelí, řepy v nově

brali svůj zrost zdárně pěkně, též i řepky a erdteple.

Zvláště pak nejvíce, hustěj než pšenice,

hrachy, vikve bujně rostly, jako by nikdy neposchly.

V obcích, lukách tráva nyní znáti dala,

že nám dobytek obživí i sena že se naklidí.

Z té letos živnosti, ourodnosti divnosti

tobě, Bože, dík činíme, za svatý pokoj prosíme.

Celý tento měsíc žádné nebyly bouřky a ohňové. Obilí krásně rostlo, žita a ječmenů a ovsů místem více vyrostlo nových, nežli bylo prvních; v těch pak prvních, že byly řídké, pěkně tlusté a dlouhé klasy zrostly a zhusta viděti bylo na jednom stéble dva klasy, ano i dva i tři, 4 a 5 klasů. I taky viděl jsem já sám klas na poli Krulišovém od vsi Tatec, jenž jest 2 hony od Milčic, že na sedm dílů se dělil…

Dne 10.Juli mračno od západu přišedši krupobití spustilo. Začátek byl od Poříčan od Černé obory na polích hořanských, odtud přes luka tatecká okolo střebestovických luk v Kavanství, na Písku a za mostkem dílem na polovic, dílem na třetinu a na 4.díl potlouklo, na Ostrovích přestalo a zas u vsi Chválovic Labských se spustilo; odtud přes Labe okolo Křečkova, Kout, Velenic a Čiňovsi mnohem více než zde škody na obilí učinilo.

Toho dne 10.Juli okolo Labe začínaly se žně. Dne 12.toho, v sobotu před 6.nedělí po sv.Duchu, zde taky něco se žíti začalo, potom v pondělí, ten den po sv.Marketě, veřejně začali jsme žíti.

Neveselé žně; nebo žita místem třetí díl, místem na polovic, místem víc než na polovic byla zelená, jenž po oné svatodušní vláze v nově zrostla a nyní odkvétala. Tak taky byly pozdnější ječmeny i pšenice. Prosa napořád se zaorávala; málo kdo co, jen aby se všeho zrna nezbavil, a to dost mizerné státi nechal; zimou a mrazy pohynula.

Neveselý čas. Od sv.Víta až do sv.Jakuba málokterý den bylo teplo a noci obzvláště studené a mezitím mnoho mrazů, jakož i 30.Juli, a při tom sucho. To požaté a posekané obilí nemohlo se vázati, to zelené nemohlo zráti. Ženci podělavše něco musili domů jíti a my i mimo orbu zaháleti. V posledních dnech Juli i orba přestala a sucho veliké bránilo orbě i vláčení.

Při těch nepočasích nikdy nepršelo, toliko studená mračna a větry přicházely a slunce nesvítilo a tak

žně letošní byly divné, pánům i dělníkům mylné.

V hojnosti nebyly chutné a v sklízení velmi smutné.

Co na záhoních kde stálo, to zdlouha a špatně zrálo.

Co se požalo, sekalo, to se zas vázat nedalo

a co již v stodole bylo, maličkou sýpkou těšilo.

Otava na lukách, tráva na obcích nerostla, anobrž obce se bělely a dobytek pastvy neměl a protož krávy málo mléka dávaly; na polích pro ovce též nic nerostlo. Zelí, řepy, brambory a jiné pozdnější osení, sadby i ovoce a všecko stromoví vadlo a listí schlo. Ovoce před časem umrtvené jsoucí samo se stromů padalo.

Dne 31.Juli první toho měsíce byl pěkný, jasný čas a žita ještě mnoho tu i tam v polích stálo, kteří hospodářové na to zelené, až uzraje, čekali, tolikéž i ječmenů; že pak vláhy nebylo, malé zrnko rostlo.

Ten 31.Juli teplý čas byl posel následujících srpnových časů. Ten, jak nastal, noci sie měl studené, ale dnové byli jasní a parní; to podrostlé zelené obilí a ovoce i stromy i tráva na lukách kvaltem všecko vadlo a schlo. Pro suchotu ani oráče vidět nebylo.

A v tom čase ještě žita tu i tam buď na kusy, anebi i celé pole stálo, staré první klasy zklesaly a nové tou suchotou ne tak zrály, jako schly. Tak se klidily i ječmeny i pšenice.

Na den Panny Marie Nanebevzetí

ještě okolo Kouřima byla žita k žetí.

Tolikéž pšenice i taky ječmeny

přeci až dosavad ještě jsou zelený.

Dne 22.toho malý deštíček v poledne tu i tam přišel a toho dne já z Prahy k Brandýsu jeda, ještě okolo Kbel, Vinoře a Podolan žita, pšenice, ječmeny a obzvláště ovsy na polích jsem viděl.

Dne 25.srpna přede dnem zase malý deštík zemi skropil a tolikéž 26.toho, ale orba přece špatná byla.

Dne 29.srpna, na den Stětí hlavy svatému Janu Křtiteli, pod kterýmžto jménem náš starodávný kostel škramnický založen jest, když tak 26.toho ta vlažička spadla, ježto bylo od 10.Juli až dosavad nepršelo, zaoral jsem 50 záhonů žita potlučeného téhož 10.Juli, an tak na vrchu země co na špejchaře suché leželo, s tím oumyslem, aby jako zasité užitek vydalo. Pán Bůh rač je zachovat a rozmnožit!

Při konci srpna a na začátku září ráno mrazy a ve dne jasné a parné časy byly.

Okolo svátku Narození Panny Marie ještě se klidily ovsy, vikve a prosa, ano ještě taky okolo svatého Matouše. A toho času již zase veliké sucho bylo, že jsme nemohli pohodlně síti.

Kdo tak ona zelená žita spolu se zralými sklízel, ačkoliv dost suché bylo, až se drtilo, však přeci v stodolách a vrstvách tak zase obvlhlo, že i ta zralá sláma a klas odsirovělo a zvlhlo a zle se mlátilo.

Od 14.září až do 27.téhož několik malých deštíků spadlo a tuť jsme mohli lépe orati a zasívati. Zrno zasité krásně vycházelo a tudíž hned nyní k budoucí ourodě naději dávalo.

Okolo sv.Havla, ačkoliv již suché ozimní zrno bylo zasité, ale zrno v slámě ještě nebylo sklizené. Vikve a ovsy ještě potud se klidily.

Po sv.Havle studené a zimavé časy byly, ku konci října zas tak teplé a jasné, jako bývá ve žni.

Dne posledního října pršelo vesměs zmírna.

Všech Svatých bylo v sobotu, v ten den měli jsme mokrotu.

Dne 28. a 29.listopadu padal pomalu sníh na měkkou zemi; 30.téhož zase scházel, ale při horách zůstal.

Dne 1. a 2.prosince sníh, jenž byl napadl, docela sešel a začalo mrznouti a mrzlo mírně na sucho skrz celý advent a při tom bylo dost teplo; cesty dobré se dělaly.

Dne 21.prosince byl pěkný čas a mrazy přestaly. V den Narození Páně, ve čtvrtek, jasný, veskrz příjemný čas.

Dne 30.prosince malý deštík sprchl a zem zvlhla a 31.téhož, poslední den roku a věku osmnáctého, sníh padal, tolikéž i v noci před Novým létem.

Rok tento maje brejle, mnoho měl všude brejlí,

mnozí ač skrze ně hledě, však dosavad se mejlí.

Myslili, co vidějí, že se dosáhnout může –

nyní brejle míjejí, a z nás již leze kůže.

Bude-li špice píchat (1801), jenž po brejlích přichází,

což budem těžce vzdychat, že nám i život schází!

Koho šavle neseká, ten vždy skrz brejle kouká,

voják a sedlák heká, ještě se na ně brouká.

Ach, na začátku věku, který nyní čekáme,

Bože, dej pokoj k vděku nám, srdečně žádáme.

A odvrať nepřátele, kteří se k nám již blíží,

ať necítíme v těle větší, než máme, tíži.

Těm, jenž pokoj dělají, obměkč srdce kamenné,

ať již jednou poznají, jak jsou země zraněné.

Voják padá na poli a my pak doma hynem,

dejž, Bože, ať v pokoji jednou si odpočinem!