1804

Na začátku ledna začaly se mírné mrazy, tak že v brázdách voda vymrzla, ale vždy musili jsme ji z polí spouštěti.

Od 15.ledna tiché, jasné a teplé ve dne i v noci časy byly, lidé tu i tam orali, v rovinách pak voda stála. Labe též velkou vodu mělo; u Poděbrad převáželi až ke Kluku od 27.prosince r.1803 až do 12.ledna r.1804. Cesty jsou velmi zlé, formani všudy váznou a jeti, kam by chtěli, nemohou.

Jako vloni r.1803 od 10.ledna až ku konci nejprudčí zima byla, tak letos v ty dni příjemné teplo a téměř májové drží časy.

Až do 6.února samé teplé časy byly a větším dílem vždy na neděli pršelo. 6.února silný vítr a sněžná prášenice, 7., 8., 9. mrazy a 10. celý den sníh padal a měknul.

8.února přestalo převážení na lodích od vsi Kluku do Poděbrad, kteréž bylo trvalo od 28.ledna. Žádný zajisté nepamatuje, aniž zapsáno jest, aby v ten čas zimní a tak dlouho přívoz trval.

Dne 11.února, v sobotu před nedělí Quinquaegesima, bylo veliké zatmění na slunci a sice 11 coulů; jeden coul toliko světlý zůstal. A že k tomu ještě zamračeno bylo a pršelo, protož velmi tma, ale to zatmění pro mračna nebylo viděti.

23.února začalo zas mrznouti a tu šenkýřové dosyta ledu nadělali. 25., na den sv.Matěje, sněžná prášenice a zima krutá, bylo v sobotu.

27., v pondělí po 2.neděli postní, vesměs sníh padal – a mrazy trvaly až do 17.března.

Okolo 10.března sníh valem scházel, ale zas pro vlhkosti veliké nebylo možné na pole vyjeti. Na den sv.Josefa celý den pršelo.

V noci na den 21.března sněhu napadlo na 1/4 lokte ztloušti a pomalu celý den padal a již vody prve všudy bylo dosti.

25.března, v neděli Květnou a spolu svátek Vtělení Páně, jinak Zvěstování Panně Marii, sníh se tratil, ale zima nepřestávala; ratolesti jívové aneb rokytové velmi malá poupátka měly.

V středu Sazometnou, 28.března, někteří hospodářové nejprv na pole vyjeli a v Zelený čtvrtek začali jsme síti, jakož i u Veliký pátek odpoledne a v Bílou sobotu, ač pak žádné příjemné časy nebyly, jen samé zimy a větry.

S posledním dnem března byl také poslední den postu, totiž Bílá sobota, ale studené větry, mrazy, plíště a studené deště nepřestávaly ještě.

První den dubna přinesl nám letos Velikou noc a přitom velikou zimu, která v silném a studeném větru pozůstávala, tak že jen mladí silní lidé do kostela jíti mohli, staří pak – jakož ani já – nemohli.

Prvního dubna Veliká noc,

silného větru veliká moc.

V pondělí také žádný vejce nekoulel, ale pro zimu a déšť kamnům se přikoulel – a jako včera pro vítr, tak dnes pro déšť do kostela jíti se nemohlo.

Až dne 5.dubna, v čtvrtek po Veliké noci, hned ráno pěkný jasný i teplý čas se ukázal a tuť jsme zase na pole vyjeli. Ale 6. a 7.toho opět samá zima, 8.téhož, v Provodní neděli, silný a přestudený vítr.

Když já dnes 8.dubna toto píši, přiřknu, že jsou všudy a všecky řečiště, vodotokové, příkopy, luka, obce i rovinová pole plné vod a vlhkosti, a kdy jarní setí dokonáme, nelze pomýšleti. Zajisté tento rok 1804 jest jako převrácený a přicházející dni jsou všecky jiné, nežli jindy bývaly.

V noci mezi 8. a 9.dnem dubna napadl sníh, nato ráno do něho pršelo a při tom opět velmi studený vítr zimu ostrou působil.

13.dubna, na den Svátosti, byl příjemný čas, 16. a 17. zase pršelo a protož nebylo možné jarní osení síti. Ani ovce na pastvu, tím méně svině mohly se hnáti.

Dne 28.dubna začaly se teplé a slunečné časy, voda v polích se tratila a tuť jsme seznali, jak velmi mnoho ozimního osení, pšenice a žita, rozmoklého jest a jak mnoho jarního pro tu mokrost nemůže se zasíti.

Hod svatodušní byl 20.máje, před ním ten týden vždy ještě ječmen i oves jsme sili a taky proso.

Od 14.máje až do posledního byly jasné časy, na začátku června již bylo sucho, ač v nízkých polích ještě bylo bláto.

Na den sv.Barnabáše, v pondělí, ve 4 hodiny s poledne začalo zticha pršet a pršelo ve dne i v noci ustavičně jednak více, jednak méně, ale vždy více než méně, až do čtvrtka do 2 hodin s poledne; k tomu ještě v pátek i v sobotu, na sv.Víta a na sv.Bennona, taky pršelo. Z toho pak dlouho trvajícího deště přišlo veliké rozvodnění, jakéž nebylo od roku 1784, ano místem bylo větší. Řeka Labe a Vltava tak se rozšířily a zvýšily, že mnoho vesnic zatopily, od čehož mnoho dobytka i lidu o život přišlo. V Praze v den sv.Antonína chytili mrtvých lidí 17 a v den sv.Elisea 13 osob. Vesnice u Poděbrad Kluk a Polabec tak byly zalité, že i s dobytkem lidé musili se do jiných vesnic stěhovat, na staveních tam převeliká škoda se stala. Kteří lidé doma zůstali a na hůrách bydleli, zas s hladem zápasili a protož jim z Poděbrad stravu a chléb na lodích vozili a mnohé odtud do města odvezli.

Zde pod naší vsí Milčici počna od Poříčan až k Zvěřínku všecka luka, obce a z většího dílu pole zatopena byla a mnohá až dosaváde jsou, jakož i u Poděbrad, ještě dnes 22.Juni, až ke vsi Kluku a Přední Lhotě pěší lid na lodích převážejí; s vozem až posud žádný tam nemůže.

Na té obci pod Milčici, jenž přes ni ke Lhotě jezdíme, byla voda až blízko Vránovy zahrady a dosavad nedaleko od ní stojí, protože pro zvýšenost vody na Labi tam odcházeti nemůže. Všecka dokonce sena (a která letos velmi pěkně zrostla) krom té obecní louky na Varhánkách a u Sloupku zatopena máme.

Jakých škod a příhod nešťastných při Labi tu i tam se stalo, nelze docela vypsati.

Okolo svátku sv.apoštolů Petra a Pavla samé smutné a truchlivé noviny slyšeti bylo, kterak tu i tam v zemi skrze ty povodně převeliké a nenahraditelné škody a zkázy na polích, lukách, pastvinách, lesích, staveních a celých vesnicích se staly, což zde vypsati nemožné. A protož i proměna veliká v mnohých srdcích a myslích lidských stala se. Tuť všemohoucí Pán Bůh ukázati ráčil svou božskou moc, kterou a kterak ihned všecko proměniti, umenšiti a ihned v nejvíc uvésti může.

Na začátku Juli vždy vlhké časy trvaly a obilí na polích zráti nemohlo, tak že žně se prodlévaly.

Dne 16.července

bylo vidět v polích žence,

ač se žita málo žalo,

víc se jich kosou sekalo.

Skrze celé žně časté deště, bouřky a přívaly trvaly; než voda v brázdách vyschla, zas jiná přišla a tak jak skrze malou ourodu všeho druhu obilí, tak skrz ty nečasy bylo velmi smutno. Zrno ve všem bylo tenké, slámy málo, malá sýpka, k tomu ani podvůrky dělat a k budoucímu setí pole připravovat jsme nemohli. Tolikéž do žní ani nebyly místem ouhory zorané aneb zmíšené, ani hnůj pro zlé cesty a vodu na polích nemohl býti vyvezen. Ani také mandele, jako jindá po 8, 9 i 10 mandelích vozíváme, nyní po 4, 5 a 6 ještě sotva po poli a cestou vézti se mohlo.

Na začátku srpna byly časy 3 dni a 4.téhož, v sobotu před nedělí 11. po sv.Duchu, mrak od východu přišel a sice bouřlivý…

Dne 11.srpna, v sobotu před nedělí 12. po sv.Duchu, zas celý den pršelo…

Na den sv.Bartoloměje bouřlivé mraky přišedše od západu veliký déšť spustily…

Na den sv.Jana Stětí,

kdo mohl kde koupit žito k setí,

ještě s prosbou a přidáním slov svatých

dávali za korec po 14 zlatých.

A ten den byl ráno chladný a odpoledne jasný,

na vázání ovsa a prosa všem milý a šťastný.

Na začátku září nehrubě ještě byly časy; až do od sv.Matouše do posledního dne samé pěkné a k setí pohodlné časy trvaly a tuť ještě vikve, prosa a ovsy lidé sklízeli.

Na začátku října počasy byly pěkné a k setím ozimního osení pohodlné, ale cena sitého obilí nic se nemenšila.

Okolo 14.října již tu i tam nemohlo se orat pro sucho, ale zde u Milčic na některých polích taky až dosavad pro mokro. Ouhory a strniště jsou tak namoklé, že až posud orat se nemohou.

16.října u večer počavši pršet pršelo celou noc a 17.toho celý den a tuť opět plné brázdy vody zůstalo státi, že jsme nemohli orat a sít. Již tak zem vnitř namokla jest, že hned po každém dešti vodu na svrchu svém drží a do sebe ji netáhne.

22.října, v pondělí, o tom novém posvícení, jenž v 3.neděli měsíce října se drží, u večer okolo hodiny 10. červenost na obloze neobyčejná na straně půlnoční ukázavši se táhla se k poledni a tu velmi a sice na 3 díly rozdělivši se zase vzhůru vystupovala a všemi třemi díly k půlnoci se táhla. První díl byl k straně východní, 2. v prostředku a třetí k straně západní a ten nejvíce k půlnoční straně pospíchal.

V posledních října dnech suchost a jasnost ne tak nad vlhkostí vítězila, jako jen trochu přednější tovaryškou byla, žeť jsme přeci mohli síti a strniště orati, ale ne všudy; v rovinových polích vždy voda stála.

Prvního listopadu den

v počasu příjemný byl všem,

ale druhý den hned z rána

čas již nechtěl býti s náma.

Nejprv déšť, pak sníh se prášil,

třetí den hned mrazem strašil,

čtvrtý den tak mráz přirazil,

že orbu, setí zarazil

i také pastvu dobytkům,

hrozil zimou i příbytkům.

Dne 9. v tichosti

hynul mráz se svou prudkostí.

Desátého hustá mlha

šla, vůkol na zem se vrha.

Jedenáctého pak zatím,

když přijížděl svatý Martin,

místo brůny měl vranou jen

a pršelo v ten celý den.

Ještě víc v celý čas noční

pršel déšť hustý a mocný,

že dne dvacátého z rána

voda v polích všudy stála.

Třináctého z dílu mželo

a z dílu hustě pršelo.

14. celý den sníh

padal a s ním dešťový jih.

15. samou vodu,

v polích viděli jsme škodu.

16. udeřil mráz

a s ním jasná sluneční zář.

V tomto čase opět zase,

nechť jest, kdo chce, a má ovce,

musí s nimi pryč do zimy,

jsouť nezdravé i ty malé,

neb z vlhkosti, jížto dosti

pole, obce v celém roce

hojně měly, zhubeněly.

A co více, motelice,

v játrách zrostly, tělo schlostly,

že se padne, k smrti vadne,

nemůže míti k živobytí

naděje víc, každá chce pryč.

Jen vršité a písčité

kde jsou země, tam to plémě

má své zdraví a potravy

bude hodně, z jara plodné.

20.listopadu

jasné časy přišly k pádu,

obloha spouštěla deště,

země mráz držela ještě.

21. zas

ještě déšť působil nečas

a dvacátého druhého

byl běh větru zimavého.

Ten den u večer v té zimě

právě při sedmé hodině

mrak od západu se přihnal,

velké zablesknutí vydal,

přitom zahřmělo velice

a déšť velmi se lijíce

přikryl vodou celou zemi;

po něm vítr silný velmi

až přes 10 hodin foukal,

pak měsíc svítil a koukal.

Ráno 23. slunce se vztýčilo,

jasnem všecken svět líčilo,

také vítr s vodou válel,

však kdo kam šel, přec se kálel.

Nato v den dvacátý čtvrtý

byl zas mráz silný, krutý

a na svatou Kateřinu

měli jsme větrnou zimu.

Druhý den byla tišina,

ale při tom tvrdá zima,

a když se čtlo dvacet sedm,

voda poddala se ledům,

po nichžto i v širokosti

mohlo se jít v bezpečnosti.

Dvacet osmý, devátý den

mrazy a zimy měl jest jen.

Na den svatého Ondřeje

led a mráz sněhem se hřeje.

Prvního prosince k tomu

vítr hnal sníh i do domu

a dne druhého, v neděli,

velikou zimu jsme měli.

Celý měsíc prosinec byl počasů oučastný, neb měl jasno a deštivo, mrazivo, zimu i teplo, sníh i suché mrazy.

Na den Narození našeho Spasitele byla zima a čistý čas.

Poslední den prosince, jenž byl pondělek, veliký mráz udeřil.