1805

První den roku nově nastalého byl převeliký mráz a bez větru ticho.

Nastal v devatenáctém věku v počtu pátý rok,

nasypal zimy do Čech plný žok.

Mrazy na nejvyšším stupni, jenž se byly posledního prosince r.1804 začaly, trvaly až do 14.ledna; ve dne i v noci mrzlo, ale bez větru, celých 15 dní a nocí. Že pak také nyní převeliká drahota v dříví jest, až taky za 7 a za 8 zl. 1 sáh, a to ještě k dostání není, protož mnozí chudší lidé, zvláště v městech, mnoho bídy a ouzkosti i ty malé dítky zakusily; tolikéž v mnohých chlívích dobytek.

Na den Obrácení sv.Pavla, 25.ledna, bylo v pátek, celý den sníh padal a začalo zas mrznouti, ale mírně; trvalo tak do 30.téhož. Toho dne kdo kam na saních jel, težce se domů na nich vrátil, nebo 31. valně pouštělo i hustě pršelo i od 9 hodin ráno sníh zase silně padal a byl jako jiná voda, rozpouštěje se.

Téhož 31.ledna okolo poledne začalo mrznouti a sníh mnohem silněji padati až do večera a napadlo ho mnohem více, než prve bylo, a tuť byla zase dobrá sanice.

Dne 1.února byl silný mráz a dne 2., na hromnice, ještě mnohem silnější a ustavičně mrzlo.

Na svatého Blažeje

vítr dělal závěje

a na svatou Veroniku

mráz pouštěl od svého zvyku.

V outerý, na svatou Hátu,

místem chodilo se v blátu;

v středu, v den svaté Doroty,

vody dělaly potopy.

Na svatého Jana z Mathy,

voda od hor již šla taky,

pole, luka přikrývala,

smutné vidění dělala.

Pak na svatou Školastiku

skrz vodu bylo dost křiku.

Na den svaté Eufroziny

byl teplý čas bez vší zimy.

Zas v den svaté Eulalie

padal sníh, jak když se lije.

Po něm zima, mráz do rána

byl na svatého Jordána.

Tuť ten sníh, voda a mrazy

již předpovídaly zkázy

na zimním setém osení

i jarním v namoklé zemi.

Však v tom našem přemýšlení,

z vody a sněhu děšení

na svatého Valentina

sníh nakřivo též i zpříma

padal v noci, též i ve dne

až do hodiny s poledne.

A tuť jsme teprv viděli

a z toho zármutek měli,

jak na polích mnoho vody

stojí již ne beze škody.

Do toho jejího běhu

zas napadlo tolik sněhu,

že ještě v každém padání

nebylo ho tolik ani.

Pane Bože, pro svou slávu

nezbav nás chlebného daru,

požehnej zemské ourody

a zruš ty záhubné škody!

Od 15. až do 22.února mírně mrzlo a cesty tím sněhem se dělaly a téhož 22.února začalo pouštět valně; 23. již všudy vody se spouštěly, pole, luka přikrývala, ledy ale pod vodou zůstávaly. V neděli masopustní, na den sv.Matěje, tak veliké vod rozlití pod vsí Milčici bylo, že žádný ani do Sadské, ani do Střebestovic ani s vozem jeti nemohl.

Na začátku postu a měsíce března každý den jako nová zima byla; mrazy, sněhy, deště a povětří a při tom trpká zima, to vše každý den bylo k vidění.

Dne 1., 2. a 3.března mrazy a větry vodu v polích vysušily, ale 4. a 5.téhož zas deště se sněhem brázdy vodou naplnily.

Dne 9. a 10.téhož vítr opět země místem osušil, že skrze to

na den svatého Řehoře

šťastně sedlák v poli oře.

Dne 14.března již taky zde u Milčic začínali jsme jarní obilí síti. Jen že málo jest těch hospodářů, jenž by svým vlastním zrnem své pole osíti mohli.

Od 22. až do 31.března prudké mrazy, studené větry a sněžné prášenice ve dne v noci trvaly, tak že jsme skrze to ani orati ani síti nemohli. Zima při tom prudčí byla než v lednu. Skrze to zimní osení, prv pěkně zelené, zčernalo a pomrzlo, zvláště kde místem od vody vymleté kořínky navrchu mělo.

Kdo sil mnoho ječmena,

ovsa, čočky, hrachu,

uškodí-li ta změna,

zůstáváme v strachu.

Jak měsíc březen dokonal, tak taky duben začal, samé ostré ranní mrazy a přes celé dni studené větry, takže bez rukavic nebylo možné v polích dělati.

V pondělí velikonoční polovic dubna odběhlo,

avšak na nás ještě slunce teple nevzhlédlo.

V outerý 16.dubna začaly se jasné dni a trvaly do pátku 4 dni a tu osení zimní i jarní začalo vzhůru růsti a role namoklá vysýchati. V pátek u večer přišel s bouřkou a trojím zablýsknutím tichý a ourodný deštíček.

Až do konce dubna samé zimy byly,

lidí i dobytek velice troudily.

Vlhkost v nízkých polích až dosavad stála,

ječmen ani oves do nich sít nedala.

Slabě šlo od země ozimní osení,

pastva na občinách nebyla k vidění.

Sitému obilí přibývalo ceny,

velké naříkání mezi lidmi všemi.

Žebráků prosících mnoho přišlo za den,

avšak přece žádný nikde neumřel hladem.

Tak podivně Pán Bůh každého retoval,

ačkoliv, že z nouze, přec každý bědoval.

Dne 5.máje po tom krásném teplém času hustý a velmi studený vítr následoval a zas lidi, dobytek a všecky zemské ourody troudil a kazil.

V noci mezi 9. a 10.máje hojný déšť zemi svlažil, ale po něm celý den i druhý byla zima.

13.máje, v pondělí po neděli Cantate, pršelo pomalu celý den a ještě více v noci a ráno 14.téhož o poledni přestalo; potom zas pršelo, 15.téhož, v středu, málo jasno bylo a navečer zase pršelo. Z toho již opět voda struhy a příkopy plnila a v polích státi zůstávala, skrze to ozimní a jarní osení se hubilo a to až dosavad nezasité zasít se nemohlo, tolikéž k prosu pole připravit, tím méně je sít, jakož ani ouhory orat. Při tom ustavičně ve dne i v noci studeno, že rukavic bylo potřebí.

Tolikéž všeliký dobytek velmi se hubil a bídně vyhlížel, když

doma nebylo mu co dáti,

a na pastvě neměl co žráti,

a který od loňska na játrech zkažený byl, hynul. Zde od vánoc do 15.máje 16 kusů hovězího dobytka padlo a dobytka ovčího, kterého bylo před rokem přes 900, jest nyní v celé vsi 120 kusů. Zajisté, všecku nouzi a bídu, která jak v nedostatku chleba a jiné lidské potravy, tak v nedostatku obroku, píce dobytčí, sena, slámy i té nové zelené trávy, nelze nakrátce vypsati.

Rovněž v ten čas, polovici máje, trní teprva kvetlo a jiné stromoví se rozvíjelo,

an jindy hned při svatém Vojtěchu

již dělává trn květem útěchu.

Rovněž též skrz ty zimy a domácí píce nedostatky krávy málo mléka dávají a takž omastku není aniž ho přibývá.

Měsíc máj když pominul, zima přece nepominula, ale do 6.Juni vždy se studenými ve dne i v noci větry i lid i dobytek trápila. Ovocný květ zjalověl, žita kvésti nemohla.

Měsíce června již sucho tu i tam ourody zemské hubilo, ač pak u nás některé pole pro mokro dosavad nemůžem orat.

Při konci Juni a na začátku Juli již převeliká a hned nevypravitelná bída, hlad a drahota všech potravných věcí byla, že sotva, potomci, věřiti budete.

Mnozí chudí lidé lebedu, kopřivy a jinou trávu sekajíce na drobno a přidavše otrubů vaří a jedí. Veliké množství žebráků obojího pohlaví i dětí přichází každodenně až na 7, 8, 10 i více mil vzdáli a velmi horlivě s modlením, klekáním i s pláčem o malý kousek chleba prosí, aniž mnohý vstáti chce, dokud nedostane. A poněvadž sousedé nemají co dávati, protož ti nebozí prosící málo velmi dostávají. Aniž možné jest každému dáti, neb některý den přijde 30, 40 i 50 prosících.

Mé děti a všickni budoucí čtenářové, ustrňte nad tím a proste vždycky Pána Boha, aby takovou bídu odvrátiti ráčil; nechtějte to více viděti!

Dne 7.července hned ráno

jest nám skrze tichý déšť mnoho dáno.

Buď z toho jméno Páně požehnáno!

Červen k posledu a červenec na začátku pěkné slunečné časy měly, sena dobře se klidila.

Letos svatá Marketa

z růže vila věnce,

ale však nezavedla

v celé zemi žence.

Skrz jarní zimy, mrazy

všecko se zpozdilo

i též všeliké zkázy

zbaveno nebylo.

Žita jsou nejpěknější

v slámě též i v zrně,

pšenice pak špatnější,

jen se kosou shrne.

Vikve, čočky a hráchy

hospodáře těší,

ječmen s ovsem pak strachy

činí nad rok těžší.

Bože, kterýž všecko víš,

a my nic nevíme,

že nás přece uživíš,

za to tě prosíme.

Do dne 19.Juli pěkné časy byly a obilí zrálo, ještě i 21.téhož. Potom:

Když již každý číhal s srpem

a chtěl žito žíti hrkem,

tuť na Maří Magdalenu

viděli jsme rychlou změnu:

Pošmournost, mračen běhání,

malých deštíčků vlévání

práci všecku zastavilo

a týden žní nás zbavilo.

Svatý Jakub když k nám přišel,

žádný s ním na žeň nevyšel.

Ač pak z nouze a z potřeby

mnozí v ten den již chléb měli,

bídně mletý a pečený,

také bez chuti jedený.

Drahota lidi dohnala,

však ještě dražší chléb dala.

Když jsme již chtěli žíti,

nový chléb rádi míti,

Pán Bůh jej ještě zadržel,

sedlák i dělník se mrzel.

Dne 27.Juli, v sobotu před 8.nedělí po sv.Duchu, teplý a jasný čas se ukázal a tuť jsme veřejně začali žíti žita, ač ještě ne proto, jako by zralá byla, ale aby dříve chléb byl, neb ho již žádný neměl, krom někde některý bohatec a lakomec. Ale taky mnohý lakomec kvůli té drahotě obilí všecko prodal a bankocedulemi srdce své sytiv, držku hladem mořil.

Toto snad taky bude paměti hodno: Jest staré přísloví, že svatý Duch přináší pytel much, ale letos netoliko o sv.Duchu, ale ani nyní, kdyžto již dne 22.Juli psí dnové se začali a já toto dne 27.Juli píši, až dosavad žádné mouchy nejsou a v celé světnici sotva jich 10 viděti jest; v síních a komorách ani jednu vidět není. I ten dobytek od much, komárů, brumbárů a jiných brouků pokoj má. Já zajisté, co jsme v zrostu svém do rozumu přišel a rozličné přirozenosti zpytovati začal, a sice od roku 1749, ještě jsem letní čas tak od much prázdný nespatřil.

Při konci Juli, ač již žita dosti sklizeno bylo a nový chléb tu i tam lidé měli, ale zrno v klasích vždy pořád bylo měkké. Někde 2, 3 i 4 dni leželo žito nažaté aneb v mandelích, ale přeci jen žito měkké zůstávalo, a protož kdo hned mlíti musil, na slunci i na kamnech zrno sušil. A že nestálé byly jasné časy, protož tak s tím měkkým zrnem přece jsme z polí do stodol vozili.

Zrno všeho druhu jadrnější jest, nežli roku loňského 1804 a také 1 mandel více dá zrna nežli vloni 2 i 3 mandele. Buď z toho Pán Bůh pochválen!

Okolo svátku Nanebevzetí Panny Marie začali jsme pšenici kliditi. Pšenice červené rovněž tak špatně zrály, jako bílé, přeci však dříve z vršité země někde se sklidily.

Když jsme pšenice jakožto v zrnu, jádře i barvě krásné a tak říkaje jedno zrno za loňská 2 zrna stojící vesele začali kliditi a nimi se těšiti, Pán Bůh nám tu radost proměnil v zármutek, nebo hned od svátku Nanebevzetí Panny Marie, když jen někdo něco málo a někdo nic pšenice doma měl, smutné deštivé, pošmourné a velmi vlhké časy se začaly a tuť nebylo možné nic na polích vázati a domů voziti. Tím hůře při horách jest, neb tam teprv žita a ječmeny začali kliditi.

Od 14. do 19.srpna žádný nic neklidil a nato zas dne 20. a 22.srpna celé dni dosti hustě a bez oblevení pršelo. Dne 23. začali mnozí hrsti na polích obracet, ale zase zmokly. Dnes, na den sv.Bartoloměje, slunce svítí a spolu prší a při tom velmi studený víte věje a pšenice již na polích rostou.

Ovoce ač dosti málo se urodilo, však na začátku srpna moc ho spadlo a dosavad padá; to pak, jenž zůstává, nemůže zráti. Pane Bože, smiluj se nad námi a rač nám dáti jasné časy!

Až dosavad jsou žně. Dne 4., 5., 6. a 7.září okázalo se slunce a tuť se valně pšenice, prosa, vikve a ovsy klidily.

Dne 8.září, na den Narození naší nejmilostivější paní, Marie, královny nebeské, hned přede dnem ve 4 hodiny pršelo a hřmělo; potom začaly se pěkné jasné a teplé časy, jakéž nebyly v ten rok.

A v noci před dnem sv.Kosmy a Damiána počavši pršet pršelo vždy pořád pomalu i na den sv.Václava.

Ovoce kde jaké bylo, ač dost na mále, však velmi zdlouha zrálo a sklízet se nedalo. Dnes na den sv.Václava ještě švestky a všeliké slívy, kde jich více se urodilo, ještě jsou zelené, ježto jindy hned při svátku Narození Panny Marie bývají zralé.

V prvních dnech měsíce října zas na setí pohodlné časy nastaly a bylo právě milostné a vinšované setí a zaseté obilí krásně vycházejíc již tak k budoucímu 1806.roku lepší ourodu připovídalo.

Dne 21.října v 11 hodin v noci z čisté zatmělé oblohy na východní straně učinila se přejasná otevřenina, od čehož všecka země osvícena byla, tak jako by nejjasněji slunce svítilo, že jehla na zemi spatřiti mohla se, a to asi 2 minuty trvalo. Potom zase se nebe zavřelo a zůstala čára červená krvavá, na dlouho od půlnoční strany k polední se táhnoucí a trvala asi 5 nebo 6 minut.

Při konci prosince dílem mrzlo, dílem vlhlo. Svátky vánoční byly tiché a teplé; na nešpoře ženské osoby bez kabátů a kožichů byly.