1813

Den roku nového zcela mírně oblačný.

Počasy byly mírné, někdy mráz, někdy nic, cesty se velmi dobré a tvrdé udělaly; sníh nepřibýval, ale ten, jenž byl r. 1812 napadl, pomalu scházel.

Měsíce února byly časy mírné, víc teplo než zima, sníh pomalu scházel a velké povodně nečinil; ozimní osení pěkně se ukazovalo.

Od 20.února počínaly se polní práce: vorba a místem i jarní setba ječmena a ovsa.

S tím žebráků přibylo,

a není jim co dávati,

neb vloni málo bylo

do stodol co skládati.

K tomu veliké daně

pořád po sobě přichází,

není zač tržit za ně

i koupit, kde co schází.

Dne 8.března, v pondělí, skrz celý den trval převeliký vítr, střechy otrhával, stavení i stromy v lesích porážel.

Dne 9.března spadlo trochu sněhu a zimy přibylo; dne 10. zase mželo i pršelo s ostrou zimou.

Dne 11. skrz celý den mrzlo a zima prudká byla. Ovce od 5.téhož na pastvě nebyly. Na den sv.Řehoře slunce svítilo s velkou zimou a mrazem, že i okna zamrzlá byla. Lidé, jenž byli již mnoho ječmena a ovsa sili, z toho se rmoutili, neb již od 5.března na poli nemohlo se vyjeti.

Dne 23.března odpoledne začali lidé zase polní práci, an od 5.toho nemohli pro mrazy, větry a zimy a deštivé i sněžné nečasy celých 18 dní.

Dne 24. po poledních byl jasný a teplý čas, a sice v tom roce první.

Dne 4.dubna, v neděli Smrtnou, celý den pršelo.

Od 5.dubna až do Bílé soboty byly jasné a teplé časy. Osení zimní i jarní pěkně vzcházelo a houstlo, tolikéž i tráva; ovce již o domácí potravu nedbaly. V černých vlhkých zemích začínalo se síti, ale v zemích povrchních zase již suchota se začínala.

Hod boží Velikonoční měl paterý počas: zima, jasno, deštivo, větrno a u večer ticho a byl den 18.dubna. Do rána k pondělku na 19.den dubna napadlo sněhu téměř na 1/4 lokte a při horách na 1/2 lokte. Mnozí lidé a zvlášť páni na saních do kostela jeli. Zde v našem okolí ač studený vítr a zimavý byl, přeci do večera ten sníh sešel.

Než pominul duben, již sucho začínalo býti; posledního dubna déšť někde hojný, někde malý spadl, a tuť všecko osení se zradovalo.

Stromy ovocné všeho druhu všudy a hojně kvetly, a to sice hned okolo svátku sv.Marka, jenž byl právě v neděli Provodní. Babek letos bylo málo, ač pak tepla měly dosti.

Na začátku máje počasy byly jasné a chladné, dle čehož všecko zelené osení pěkně se spravovalo i také luka, občiny a stromoví dobrou naději k sklízení ourod svých dávaly; chroustů – babek – málo bylo.

Dne 5.Juni dal nám Pán Bůh tichý déšť, po němž ráno na Boží hod bylo velmi studeno.

Když toto dne 27.Juni píši, přidávám, že až potud od začátku toho měsíce chladné větry, každé ráno studeno i mrazivo, že takřka rukavice potřeba, k tomu veliké sucho. Pšenice a ječmeny kvetou, tolikéž hrachy, čočky, vikve etc. Jest k obávání zkázy prosa; ač se pěkně okázala, nyní jsou žlutá a místo vzrostu vzhůru kladou se na zem. Pán Bůh to zachovej!

Ale žita nadmíru vzrostla.

Dne 3.července, v sobotu před 4.nedělí po sv.Duchu, u večer přišel malý deštík, a ten byl od soboty před sv.Duchem první. Po něm v neděli, na den sv.Prokopa, byl velmi studený a velký vítr, po čemž prosa málo se opravila a hrachy, jenž právě kvetou, rovněž škodu trpěti budou.

Pane Bože, račiž se nad námi smilovati,

ourody zemské požehnati a zachovati

a v té již 20 let trvající vojně svatý pokoj darovati!

Dne 13.července sv.Markéta zaváděla na pole žence, ale jen tam, kde vojákům co dáti neměli a nikde vydlužit se nemohli.

Dne 10.téhož u večer hojnější než předtím deštíček přišel.

Od 17. až do 24.Juli každý den pršelo. Žita se hojně nažalo, ale vázat se nemohlo; přeci 24. něco se svázalo a odvezlo. V pondělí na den sv.Anny odpoledne zase jsme vázali, tolikéž v outerý.

Od dne svaté Anny až do svatého Ignáce – 31.Juli –

na polích vesele šla od rukou práce:

nebo jasné časy dnem i nocí byly,

v nichž jsme suchá žita do stodol vozili.

Dne prvního srpna, v tu osmou neděli,

a zase jsme jen na déšť celý den hleděli.

Dne 7.srpna, v sobotu před nedělí 9. po sv.Duchu, toto jsme v Milčicích viděli a cítili: Ráno od 4 hodin až do 8 chvíli málo, chvíli ztlusta pršelo s velikým větrem.

V týž den 9.srpna vždy na chvíle pršelo a nemohli jsme obilí z polí sklízeti, zvláště pšenice. Dovoleno a v kostelích prohlášeno bylo v neděli a svátek obilí sklízeti, ale nebylo lze aneb možné.

Bída ve vsích, bída v městách,

bída v polích, bída v cestách;

všudy smutno, srdce bolí,

avšak ještě bijou s holí.

Ve všem sedlák má úbytek,

nouzi trpí o dobytek.

K tomu ještě

svatý Bartoloměj zimu nám založil,

tu studený vítr skrz 6 dní rozmnožil,

obloha chladnými deštíky kropila,

smutná všudy pověst celou zem topila.

Když dnes 24.října toto píši, přidávám, že až dosavad žádné slunečné časy nemáme, ale každý den déšť. Včera 23. a dnes 24. neprší, ale zem nic neosýchá.

Konopě, zelí, erteple, řepy z polí, sena jednotrávní a otavy z luk nemohou se sklízeti, všecko hnije; v rovinách, kde voda v brázdách stojí, nemůže se síti.

Dne 25. a 26.října byla prudká zima…

Na začátku listopadu vždy počasy vlhké a deštivé byly. Mnohý hospodář, dostav po dvouch, po 3 nedělích hovada domů, zase pro mokro nemohl vorati a síti. Ó, jak lítostné bylo, když ta hovada, s radostí doma spatřená, musila v maštalích státi a na polích nemohlo se s nimi dělati, a zase druhý neb třetí den musila z domu jíti a práce polní zůstávala státi.

Dne 9.listopadu, 10. a 11. na den sv.Martina nepršelo, ač slunečný čas taky nebyl, a tu mnozí hospodářové sena jednotrávní, otavy a konopě, při horách i ovsy, domů vozili, však napolovic aneb docela shnilé a konopě zrostlé.

Mezitím hovězího dobytka pád tu i tam se zjevoval; při svátku sv.Martina na našem panství poděbradském v 5 vesnicích hynul.

V noci na den 24.listopadu spadlo trochu sněhu; ten dne 26. se rozpustil a zase horší cesty způsobil.

Skrz celý advent byly mírné malé mrazy, cesty udělaly se lepší. I ta hovada po dalekých a zlých cestách obživovala.