1777

Skrze celý měsíc leden a únor zima trvala dosti divná, nebo ani tuze nemrzlo, ani příliš teplo nebylo; bez rukavic tu celou zimu jak v stodole tak v lese pracovat se mohlo. 24.ledna sníh sešel a zas po hromnicích jiný napadl a to as po třikráte se stalo, vždy však přec do gruntu nepustilo; ovce pak přece nikdy ven nemohly.

Dne 14.února okolo 3 hodin s poledne, když slunce zapadati mělo, ukázaly se dvě duhy jako sloupy stojící na konci vzhůru a dolů, jedna z jedné strany slunce a druhá z druhé, tak asi na hony od slunce v stejné míře a se západem slunce se ztratily. Nato přišly vlhké dni, že již všecky ledy se zdvihly a všude pouštělo, starý sníh ale vždy, kde ho mnoho bylo, ležet zůstal. Až do sv.Matěje každou noc mráz a ve dne teplo bylo, přece však orat se nikde nemohlo. Ten den po sv.Matěji byla hustá mlha, jakož i dne 4., 5., 6., 7.března tmavé mlhy byly a v ty dni již dokonale pouštělo, až byly povodně, v zemi pak přec nerozmrzlo.

Dne 13.celý den pršelo a nato po dva dny sníh padal. Až posavad o orbě ani slechu není.

Ten den sníh, jenž dne 14.napadl, zas sešel a nato do soboty většinou pršelo, dle čehož v polích velmi bylo vlhko, že nebylo možná orat, sít a vláčet. V nízkých zemích voda všudy stála, na Labi a všech struhách voda veliká byla.

Hod slavný velikonoční ráno se sněhem byl zimavý, odpoledne teplejší, byl den 30.března. Potom byly ostré zimy a větry, až do soboty, a tu ozimní osení, zvlášť žita, velmi se ztratila a zmodrala a potom pro ostré mrazy, jež pořád následovaly, a studené noci již se víc spraviti nemohla. V dubnu mnohokrát sníh padal a zima vždy trvala, jakož 27.téhož, v neděli 4.po velikonocích, dopoledne pořád padal a ač byl velmi vlhký, však ho přece na tři coule ležet zůstalo, ale do večera sešel. Nicméně země po něm navlhly a žita ještě se více ztratila. Do polovice máje bylo chladno a velmi často pršelo. Cesty zlé se udály, na obcích všude voda, dobytek se neměl na čem pást a doma mu nebylo co dát, krávy málo aneb nic nedojily, ovčího dobytka mnoho pohynulo, jakož i v postě, v čas bahnění, mnoho jehňat v nic přišlo, kdyžto hned jak se narodila, náhlec měla a zhynula. Mezitím všecko jakékoliv stromoví silně kvetlo.

Okolo polovic máje spatřovalo se, že ječmeny jsou tuze od štírů požrány, zvlášť v hořejších zemích, což nikdy v taková studena a tak časně a v horních zemích se nestalo.

Při konci máje ovoce skrze studena zvadlé a dílem zbouchořovatělé, zvlášť peckovaté, větším dílem spadlo, při horách ale ta studena tak silně neškodila.

Nato v pátek, 13.června, odpoledne přišel silný déšť a hned do rána na sobotu voda přišla od Poříčan a všecka ta luka, jež Chotounští i Milčičtí dostali, zatopila a zakalila a škodu znamenitou způsobila, nebo byly trávy velmi veliké, krásné a husté, tak že od r.1757 celých 20 let takové nebyly, a to pro časté deště všudy i na suchopářích zrostly.

Na den sv.Jana Křtitele bylo oblačno a dost chladno, jakož i ten den po něm. Nato 26.června byla zima ostrá se studeným větrem, že se sotva sekáč na louce zahříti mohl. I já sám oblečený a v čepici jsem sekal a přece mne v ruce i v nohy záblo. Mezitím od sv.Víta pršelo každý den téměř až do polovice července a chladno bylo, že bez kabátu ani na pole, ani na luka jíti se nemohlo. Mnozí z toho soudili, že pšenicím zle bude, poněvadž právě kvetly.

Dne 18.července byl pěkný a teplý čas, kterýž nebyl od sv.Prokopa, a to byl den, jakž spravedlivě říci mohu, asi třetí anebo čtvrtý tak teplý toho roku. Před tím pořád zima a deštíky každý den – a nebyly velké vláhy v polích, ani v cestách bláta, nebo vždy větry všecko vyschlo, nýbrž ouhory velmi ulehlé a k orání těžké byly. Tou zimou prosa též sežloutla, přece ale rostla; sena hojně bylo i otavy se pěkně zakládaly a ačkoliv drny a trávníky a obce všude pěkně zelené byly i trávy hojné, však proto krávy i ovce velmi málo dojily.

Dne 19.července zas byl čas a teplo a nato u večer veliká bouřka s ustavičným blýskáním od východu přišla, sice nejprv v tichém mraku od západu po polední straně šla k východu, potom když se to zpátkem obrátilo, v hroznou bouřku se proměnilo, ale díky Pánu Bohu bez škody odešlo.

Dne 21.července začaly se žně, však ještě ne všudy. Byla pak žita dosti řídká a zběžná, protože v jaře skrze zimy a sněhy zastydla, a trávy mnoho v nich, nebo skrz ty časté vláhy tráva rostla. Ječmeny taky řídké a špatné byly. Sveřepec toho roku všudy a v každém osení velmi namnoze zrostl. Nejpěknější osení bylo pšenice, hrachy, vikve a místem prosa, při horách ale byla žita pěknější i ječmeny, obzvláště ovsy, protože tam ty jarní a letní zimy tak neuškodily jako zde, neb tam vždy studenější zem jest a protož ji tak zima z jara neškodí. Ovoce též při horách víc zůstalo.

Od neděle 9. až do neděle 10.po sv.Duchu, to jest od 20. až do 27.července, přece každý den pršelo, vždy tak jednou neb dvakrát za den, někdy málo, někdy mnoho, a pakli se kdy teplé slunce ukázalo, hned nato přišla bouřka a déšť. Protož požatá žita nemohli jsme vázat a domů vozit; v cestách také všudy voda a bláto bylo.

Pamatuju se, že jsem četl v knize, jež “Calendarium perpetuum” slove, od Simeona Partlicia vydané roku 1617, že toho roku také v zimě teplo a v létě zima byla a všecky časy proměněné a divné, tak že sám ten autor, ač znamenitý astrologus a hvězdář, tomu se divil a napsal, aby to Pán Bůh na dobré obrátiti ráčil. Co pak nato v roce 1618 v Čechách se začalo a pořád až do roku 1648 trvalo, toť jest sám dobře z kronik a jiných spisů povědomo. Pán Bůh všemohoucí nedopouštěj, aby tento tak divný 1777 rok měl nám býti předzvěstí něčeho trpčejšího a hořčího, neb zima tohoto roku taky teplá a příjemná byla, jaro pak studené, léto mokré a dost chladné, že až posavad, když již toto dne 27.července píšu, málo jsme se zahříli.

Na den Panny Marie Sněžné pršelo naposledy a od toho dne začaly se časy a tepla veliká, až pšenice a ječmeny hned jako najednou uschly, a tu zas, kdo čekal, by mu pšenice zmokla, dočkat se nemohl, neb den po dni pořád časy byly prudké a noci pak velmi studené, že stěžkem venku ležet se mohlo. Hned také sucho být začínalo, že po sv.Vavřinci sotva jsme mohli orat podvůrky.

Dne 29.srpna, na den Stětí hlavy sv.Janu Křtiteli, byl mráz velmi studený a tvrdý, že místem na tiché vodě led byl. Potom začaly se vlhké a větrné časy a často deštíky přišly skoro skrze dvě neděle, ale nikdy dobře nenamoklo.

Hned po tom svátku (den Narození Panny Marie) začala být veliká tepla a parna, orat na setí se nemohlo pro sucho. Čekali jsme na déšť, ale nedočkali jsme ho; vždy pořád veliká parna, jako ve žni bývají, byla.

Okolo sv.Václava, našeho krále a patrona, byla veliká tepla a ráno vždy mráz. Lidé přece tak do toho sucha seli, ale nic nevycházelo. Po sv.Václavu za týden pršelo za Nymburkem a okolo Rožďalovic, tak že tam pěkné obilí vzešlo. Zde nepršelo až po sv.Havla a ještě dost maličko, a tu okolo toho svátku a okolo sv.Šimona a Judy a sv.Martina nejlíp jsme seli žita i pšenice.

Dne 20.listopadu, ve čtvrtek v noci na pátek, bylo onde i onde v Čechách, zvlášť pak okolo Prahy hrozné hromobití a blýskání. Celý měsíc listopad samé veliké a zimavé větry, deštíky a sněžné plíště byly ve dne i v noci.

Dne 27.listopadu u večer až přes půl noci byla na obloze při západu neobyčejná a veliká červenost, až od toho světlo bylo a uprostřed té červenosti byl jako jasný bílý sloup. Potom v noci mezi 3. a 4.dnem prosince mnohem větší červenost a kmitání na obloze bylo, až každého hrůza pojímala. Mezitím tiché noci celý advent byly a prostřední zima. V den 5.prosince sníh padat začal, kteréhož před svátky přibylo.

V radostnou památku narození našeho Spasitele byl veselý čas a celý oktáv teplo, ač sice sněhu dosti mnoho bylo. Poslední den roku byl ráno teplý, po poledních studenější, u večer zas teplo a celou noc ticho.

A tak s tím ten rok dorazil,

jak se nás dosti namrazil.