1779

Den Nového Leta prostředně jasný, dosti teplý a večer pršelo. Dne 2.ledna začal drobet padat sníh a zas sešel, potom 5.téhož více a nato začaly být mrazy prostřední, vždy však přece cesty se dobré dělaly, že s těmi magacíny snáze se mohlo jezdit.

Sníh, jenž 5.ledna spadl, tak pomalu se ztratil, že ho ani znát nebylo, a tak vždy na holo, jak říkáme, mrzlo bez velké a prudké zimy. Dne 3.února zas něco málo sněhu spadlo a ten večer do večera sešel a hned začaly se teplé a pěkné časy s ranními mrázky, jako z jara bývá. Na horách ale sněhu dosti bylo.

Dne 9.února, v úterý po neděli Sexagesima, okolo 10.hodiny před půlnocí červenost veliká na obloze nebeské viděti se dala a ta od strany půlnoční k západu šla, od nížto paprsky vzhůru a dolů se spatřovaly. Dne 10.zas u večer v těch místech maličká jen toliko červenost se ukázala. Dne 13., v sobotu před nedělí Quinquagesima, hned při sedmé hodině červenost se začala a trvala do osmi. Podle mého zdání a očí našich patření zdálo se, jako by ta červenost nad Kladskem se začínala a k Praze šla. Mezi ní vyvstaly v okamžení dva bílé pruhy a hned se zas ztratily; potom podál od toho k straně půlnoční zase jeden bílý pruh aneb sloup vyskočil a hned se též ztratil.

V čas té červenosti noc velmi jasná a tichá byla, že nejmenší hvězdu vidět bylo, jakož i ta červenost tak subtilná byla, že skrze ni hvězdy se spatřovaly. Potom dne 14.téhož, v neděli Sexagesima, čas pěkný sluneční, téměř májový byl.

Pán Bůh všemohoucí račiž nám svou božskou milostí přispěti, abychom polepšíce životů svých, jeho nade všecko milovali a jemu právě sloužili, tak aby od nás nějakou těžkou metlu, již snad připravenou, milostivě odvrátiti ráčil…

Dne 15., v pondělí masopustní, celý den mlha, v úterý pěkný teplý čas a vždy až do první neděle postní, v kterouž takový jasný a teplý čas byl, jako bývá máje měsíce, a ten týden napořád orba polní se začala. Obzvláště pak v zemích černých, v dolinách a mokřinách dobře se oralo, tak že, kde se někdy až o svatém Jiří seje a dřív pro mokro nemůže, tu se velmi dobře oralo. Zde v Milčicích nepamatujem, abychom kdy února měsíce v černých zemích orali jako nyní.

Dne 26., 27. a 28.února ve dne i v noci tmavá a hustá mlha byla, že na jeden hon sotva vidět bylo. Potom byly pořád jasné a příjemné dni, lidé napořád seli, že do svátku sv.Řehoře mnozí měli zaseto; do sv.Josefa téměř napořád zaseto bylo.

Měsíce března již pole vysychala, že na vláčení všudy se prášilo a málo vláhy bylo v ostředkách. Dne 16.téhož maličký deštíček ráno spadl, jakož i dne 22.téhož zas ráno drobet pršelo.

(Okolo svátku Božího vtělení) pastva ovčí již dokonalá byla a luka se zelenala, fiala hned o sv.Josefu kvetla, stromové pupence veliké nalívali a všeliké byliny rostly. Přes celou tu zimu ovce šly ven, mimo tři dni; lidé na podzim nechtěli se s ovcemi zavřít, že byly nezdravé a že by mnoho snědly, ony zatím z toho se vypásly a málo velmi strávily.

Celý pašijový týden jasně, krásně, příjemně a veskrze teplo bylo. Dne 4. a 5.dubna, v svátky velikonoční, takové teplo a jasno bylo, jako téměř v máji. V cestách všudy plno prachu, jako ve žni bývá a v polích již sucho začínalo býti. Stromy meruňkové, broskvové, jabloňové i hruškové a trnové začínaly kvésti, ano taky v Poděbradech v neděli Květnou, 28.března, meruňky kvetly.

15.dubna, ve čtvrtek, a 16.téhož, v pátek po neděli Provodní, tak parné slunce bylo jako ve žni bývá.

18.dubna, v neděli, mráz tuhý byl  a po něm zas teplo. Ječmeny i pšenice zmrzly i žita raněna byla. Teplo a sucho vždy pořád bylo. Ječmena mnoho ani nevzešlo, tak suchý v zemi ležel. 21.téhož u večer začalo trošku pršet, ale hned přestalo, jakož i přede dnem na 22.téhož, ale ani prach se nesmočil. V Poděbradech ale ten den hodný déšť spadl.

Celý tento týden (před nedělí třetí velikonoční) větry suché byly, z čehož podivně, než se kdo nadál, pavučin a housenek se kdesi vzalo, které hned ve dvou dnech zrostly a stromy hubily. Ač pak jsme zimní housenky sebrali, však tyto nové všecko listí snědly. Střásali jsme je se stromů, ale nic neprospěli.

Všemohoucí Pán Bůh ráčil nás potěšiti, že se vždy pořád o svatém pokoji slyší, transporty drobet se umenšily, obilí pěkně se ukázalo, dobrou naději ke žním dávajíc; ale když my se nic přece nelepšíme, zase suchotu velikou, mrazy a tyto housenky dopustil, že stromy, jež se od květů překrásně skvěly, již nyní jako v zimě holé pruty jsou, a vždy pořád jich přibývá, že je není možné vyčistiti. Obilí také jarní ještě všecko nevzešlo a co vzešlo, zmrzlé jest. Pastvy také špatně přibývá a tráva v polích žádná neroste.

25.dubna, v neděli Jubilate, deštík maličký zde spadl a jen místem, místem nic.

Na den sv.Peregrina, posledního dubna, Pán Bůh nám seslati ráčil hojný deštíček s teplou a ourodnou povětrností, po kterémžto deštíčku:

První den měsíce máje vypad z nebeského ráje,

neb byl čas jasný a bílý, příjemný, krásný a milý.

Z toho překrásného daru mějž, Pane náš, věčnou chválu.

V neděli Cantate, 2.máje, studeno téměř celý den.

3.toho dne u večer s bouřkou a blýskáním zase hojný déšť jsme dostali, jakož i 5.května, ale menší. Item 5. a 6.téhož studeno a větrno bylo.

Po těch deštích začalo se obilí v poli spravovat i ječmeny vycházet, ale ty mrazy přece uškodily, skrze něžto i ovoce nemalou zkázu vzalo, jakož i skrz ty housenky, které nic nezhynuly.

Sucho zase počínalo býti pro veliká parna a teplé větry. Na malých řekách a struhách mlýny stály pro nedostatek vody, protož o mletí zle bylo.

Po svátcích (Seslání Ducha) začala býti veliká studena ve dne i taky v noci a sucho vždy pořád bylo. Na den Božího Těla dopoledne mželo a při tom studeno. Druhý den, v pátek, 4.června, mráz šedivý byl i na tiché vodě led. Dne 7.června opět byl mráz a tuze studeno.

Dne 12.června opět bylo mrazivě studeno. Ječmeny již napořád schly, prosa nevycházela, zelí a řepa sázet se nemohlo. Skrze ty mrazy 4., 5. a 7.června při horách žita zastydla i zde též, že mnoho klasů bílých a jalových zůstalo. Formanů pro obilí sem více jelo, až dne 8. i 9.června deštíček onde i onde spadl, však přece připlácelo.

Dne 16.června z milosti Boží první hojný deštíček jsme dostali téměř po celém království českém.

Od 20. až do 27.června téměř stále deště a vlhké časy byly, při tom pak teplo. Dne 26.téhož na večer příval od strany východopůlnoční s bouřkou a kroupami přišel, ačkoliv u nás, díky Pánu Bohu, nepotlouklo, ale místem přece uškodilo, zvlášť k Černému Kostelci.

Časy ustavičně deštivé a pošmourné byly, sena začalo přibývat, ale klidit se nemohlo; na prosa obzvláště zle bylo, nebo prv pro sucho, nyní pak pro mokro růsti nemohla.

V den milého vlastence našeho, Prokopa Svatého, bylo jasno. Poněvadž skrze ta sucha málo se sena urodila, protož mnohem dráž než loni, jakžkoliv vojna byla, se prodávala.

Ouroda ovšem nebyla taková jako loňského roku.

11.srpna začaly se mokré časy a trvaly dvě neděle i víc; od toho mnoho pšenic onde i onde zrostlo a prosa špatně zrála. 14.srpna povodně od mnohých dešťů přišly, luka zakalily i pole místem zatopily.

Setí zimního obilí počasné dosti bylo a pěkně vzcházelo.

Přes celý listopad časy vlhké a deštivé byly, z toho cesty zlé následovaly, že formani málo pro obilí jeli…

V adventě přece zlé cesty pořád trvaly pro ty vždy trvající vlhkosti.

29.prosince první tuhý mráz uhodil a do rána na 30.téhož ještě silněj, že led člověka zdržel.