1785

Až posud stejně zima stála, mrazy mírné, osení a zem tím sněhem, jenž před vánoci spadl, přikryté bylo. Dne 4. a 5.února drobet sněhu přibylo. Celý masopust cesty obzvláště dobré a pěkné byly.

Se začátkem postu, dne 9.února, taky nová zima se začala. Sněhu až do 20.téhož mnohem více, než ho prve bylo, přibylo, prášenice a větry každý téměř den byly, z toho závěje veliké se nastavěly. Cesty ale velmi zlé nastaly, neb skrz to zafukování a zametání i na hovada i na vůz i na sáně zle bylo. Dle toho vždy pořád v každém téměř měsíci něco neobyčejného vidíme. Struhy také i veliké řeky nemajíce na zimu vody pro sucho, nyní téměř do dna promrzly. Tak praví, že tlustší ledové jsou nežli loni, protože maličko sněhu nejprv bylo a vždy a pořád mrzne, ač mírně; loni pak ledy velkým sněhem přikryté byly, nemohla voda tak hrubě mrznouti. Nouze o mletí nemalá jest a ta již celá tři čtvrti léta trvá. Píce pro dobytek taky málo jest, nebo předně sena a otavy málo se pro sucho sklidilo a mnoho onde i onde skrz povodně a zakalení v zkázu přišlo. Item obilí na mandele taky málo bylo, od čehož i málo slámy jsme dostali.

Od 19. až do 28.února skrze celý týden sníh pořáde padal mimo 22.den a při tom větry a prášenice silné byly ve dne i v noci, tak že již teprva takové závěje neb záměti jsme viděli, jakéž ještě nikdy za naší paměti jsme nespatřili. Žádný nikam ode vsi ke vsi ani s vozem ani na saních jeti nemohl, cesty ustavičně se zamítaly; kdo teď kam jel neb šel, již po něm ani stopy znáti nebylo; formani s hovady svými státi a nikam jeti nemohli. Na vídeňskou silnici z celého kraje kouřimského lidé nařízeni byli sníh shazovati, ale nic neprospěli, neb hned po nich zase všecko vítr zafoukal a sněhem zanesl.

Do 14.března sněhu ještě více přibylo i mrazy ostřejší nežli prve a to ve dne i v noci trvaly. Poručení přišlo, aby cesty a struhy se vyhazovaly, což ovšem dělali jsme, ale zase vždy sněhem všecko zavito bylo. Proroků mnoho bylo, již té zimě do Veliké noci termín, ouklad dávali, ale netrefili.

Před velkonocí cesty již zlé byly, nebo jednak stále se zamítaly, jednak vždy výš nahoru jich přibývalo, tak že na 2 i na 3 lokte zvýšené byly. Takové cesty kdo minul, hned zvrátil. Vyhýbání pak ovšem nejhorší bylo. S vozem nebylo možná žádnému nikam jeti, vše na saních se jezdilo.

Když equinoctium vernum (rovnodennost jarní) v úterý po neděli Květné odběhlo, nadáli jsme se, že již jakožto v dni dlouhé ten sníh pomíjeti bude, ale ještě ho vždy přibývalo.

Ale jiné věci letos vidíme, které ve stu letech, ba nikda snad ještě se nestaly, totiž tak veliké a dlouho trvající sněhy. Pán Bůh rač to k dobrému konci přivésti! O Veliké noci na saních do kostela jsme jezdili.

Obyčej vajec koulení

nebylo ani s patření.

Jakož pak také v těch vejcích nemalý nedostatek byl, nebo skrz tu prodloužilou zimu slepice nenesly.

Do lesů pro sněhy nemohlo se jeti,

mouka a chléb nemohla se mleti,

na půdách, v stodolách nic není, jen smetí…

Všeliké bídy a psoty, co jsou lidé zakusili, není možná na krátce vysloviti. Pro přemrznutí malých potoků v Poděbradech a Nymburce na 5 i na 6 mil od hor lidé mleli, ač pak také i na Labi málo vody bylo, nebo někdy jen na jednom mlýně toliko, někdy na dvou mleli. Maso telecí ale laciné bylo, nebo pro nedostatek píce málo lidé odstavovali, raději prodávali…

Přece však dobytek zmořený jak hovězí, tak ovčí zůstal. Ovce jednak na sucho se bahnily, tj.žádného mléka neměly, jednak když dlouho pásti se nemohly, při suché píci mléko ztratily a tak i s jehňátky hynuly. V mnohých dvořích i hovězí dobytek padal. Zvěř v lesích hladem a zimou utrápena jsoucí padala; zajíci a koroptve, kde je obzvláště nehlídali, dokonce pohynuli.

Dne 2.dubna, jenž byl pátek po slavnosti velikonoční, první teplý den byl toho roku.

4.téhož, v pondělí po neděli Provodní, světili jsme slavnost Zvěstování anjelského Panně Marii, nebo z Velikého pátku na tento den přenesena byla.

5.dubna jakož i 7. a 8.téhož celé ty dni sníh hojně opět padal, že zase všecky cesty a struhy pracně od lidí vyházené zapadly a zamýtily se, až nic znáti nebylo. A tu již v rovinách bylo sněhu na 1/2 lokte, v dolinách pak takové závěje neb zámětě byly, že snadno na 12, 15 i 20 loket výšky vystoupily.

Dne třináctý dubna první byl bez mrazu. Od dne 10.prosince roku minulého 1784 až do tohoto dne mrzlo pořád, celé čtyři měsíce a tři dni. Sníh také od toho dne 10.prosince až dosavad leží. Hned téhož 13.dubna pouštět začalo, sníh řídnul a voda se ukazovala.

14.téhož opět bez mrazu a tu již voda valem téci začínala, 16.téhož kvaltem již voda běžíc nejen struhy naplnila, ale i po polích, lukách a všudy vesměs šla. Pod zdejší ves Milčice tak mnoho jí přišlo, že jsme nikdy, ani loňského roku tolik jí neviděli. A ten den jsme nejprv zimní osení spatřili, které, buď Bohu díka, zelené, krásné a beze vší škody vyhlíží.

17.dubna malý byl mráz, vod drobet zapadla, nato udělal se čas, že okolo 9 hodin zas voda velmi běžela, tak že od nás jdouce do Škramníka do kostela, ve vsi Tatcích pro vodu přejíti jsme nemohli. Onde i onde škody mnohé i nenahraditelné jak země pobráním, tak zas horské červené blýsknavé země nanesením voda způsobila. Aby pak zdejší potomci věděli, jak zde mnoho vody bylo, podle toho to mohou mysleti, když na tom mostě, jenž “na liškách” slove, přes nějžto se z Milčic do Střebestovic jede, na jeden loket výšky byla a jej taky, ač loni na panský náklad docela nový udělán byl, rozházela a roznesla, čehož ani předkové naši nikdy neviděli.

Rovněž veliké škody na střechách jsme zkusili, nebo ptactvo, které tu v Čechách zimuje, nemohouce tak dlouhý čas k zemi, střechy velmi trhali, ano i hnůj na dvořích ani před lidmi nesletujíce žrali i do stavení taky jíti se nezdráhali. Skřivánkové také hned měsíce března se ukázali, ale pro sníh k zemi nemohouce, na dvory, prahy a kde plac jaký bez sněhu byl, valně šli. Já sám ze stodoly před vraty zrní když jsem jim házel, hned jich množství přiběhlo a u mé přítomnosti jako domácí kuřátka zobali. Lítostně ovšem bylo na to ptactvo se dívati.

Ten den před svatým Vojtěchem začali jsme sít s prospěchem,

ačkoliv prv každé léto bývalo zcela zaseto.

Na svatého Jiří nejprvnější byl den,

v němž ovce na pastvu teprva vyšly ven.

Od 16.prosince roku minulého nebyly venku ovce až do dne přítomného – učiní 4 měsíce 10 dní.

Od 23.dubna až do 5.máje dnové byli zimaví, oblační, bez blesku slunečního. Tráva málo rostla, obilí zimní i jarní nevycházelo.

Dne 6.máje první jarní rosní, jasný a teplý den byl toho roku, jakož i 7. a 8.téhož a hned po ty tři dni obilíčko ozimní divně vzhůru se mělo, jarní též vycházelo, tráva se zelenala a znáti se dávalo k hojné Boží ourodě. Každé srdce lidské se zaradovalo. Ovčičky již napasené domů chodily a jehňátkům potravu mléčnou hojně přinášely. Setí ječmena nejlepší bylo, neb země vyspěly a v místech nízkých vysýchaly.

Na Labi povodeň, kteráž 14 dní trvala, již také býti přestala. Okolo 20.máje již sucho začínalo býti a dnové i noci vždy studené a zimavé byly. V celém máji tři dni toliko tak teplé byly jako jindy bývají.

V tomto měsíci (červnu) deštíkové hojní tři spadli; obilí krásně rostlo, ječmeny ale po těch deštích se ztratily a sešpičatěly. A že při tom vždy studeno bylo, prosa, ač vláhu měla, nic od země nerostouce sežloutla, špatnou naději dávajíce. Na den sv.Petra a Pavla první byl den, v němžto jsme mohli říci, že parno jest, a toho času žita odkvítala.

Na začátku července časy deštivé začaly býti, sena klizení nehrubě bylo veselé a trvalo to přes celý měsíc červenec. Sena sice hojně bylo a kdo časně sklidil, otava též dobře se založila; kdo ale až po deštích při konci července klidil, poněvadž suché časy potom přišly, tehdy nehrubě otava se zarodila. Jak v červnu, tak v červenci vždy přece více studeno než teplo bylo, noci obzvláště chladné. Žádné obyčejné v těch časích bývalé horko jsme nezkusili. Blech a much málo bylo. Dobytek z pastvy přijda vždy do stavení a do chlívů se tlačil a tam raději přes noc nežli venku býti chtěl.

Něco málo jasných a teplých dní v čas žetí žita viděli jsme, ač vždy studeno bylo. Nato začaly se vlhké a studené časy, že žně velmi prodloužilé byly.

Okolo Nanebevzetí Panny Marie začaly se vlhké a studené časy. Pšenice, ječmeny a ovsy málo zrály, zralé pak bídně se klidily. Každou téměř noc pršelo i taky ve dne, až z toho ležaté i stojaté obilí již rostlo a kdyby byly teplé časy, bylo by mnohem více škody se vidělo; pro studena nemohlo kvaltem zrno růsti. V celém červnu měsíce byly teplé 3 dni a 5 nocí, v celém červenci 2 dni a 3 noci, v celém srpnu 4 dni a 2 noci, což jsem sám velmi dobře vypozoroval. Na den Nanebevzetí Panny Marie velmi ostrá zima byla a 16., 17.srpna ještě větší.

Okolo sv.Bartoloměje ženci z hor příchozí, nemohouce se na dozrání pšenic dočkati, od žita a ječmenů plat vzavše domů odcházeli. Ač něco málokde pšenice se sklidilo, že přece v srpnu mouka z nové pšenice se viděla i jedla. Na začátku měsíce září pšenice, ječmeny, ovsy, hrachy, vikve klidily se. Tu, když potřeba byla orání k setí, ještě jsme klidili a podvůrky začínali.

Na den sv.Václava zima byla tuhá, odpoledne pak studený déšť se sněhem padal, na horách pak ho spadlo, až se bělely. Na sv.Michala zas sníh padal.

Skrz celý měsíc listopad tepla velmi bez větru i mrazu byla a spíše mohl bez kabátu orati, nežli ve žních mandele voziti.

Dne 3.prosince u večer sníh poprvé padati začal a do rána dne 4.téhož zase sešel. Cesty velmi dobré, až se prášily.

V adventu ač mrazy z rána byly, že se již nemohlo orati, ale vždy časy povolné.

Den Narození Páně byl mírně jasný, nepříliš studený. V noci pak ke dni sv.Štěpána spadlo něco sněhu do rána a přibylo ho víc na den sv.Jana, tak že se mohlo na saních jezditi.