Popis projektu

Roku nového byl den první celý teplý a pošmourný.

V prvních dnech ledna tiché a mírné počasy byly bez sněhů, dešťů, znenáhla mrzlo, cesty lepší byly.

Orba země začala se hned okolo 15.února, časy mírné byly. Na začátku března vesměs lidé začínali jarní setbu, ač černé země nehrubě vysychaly od onoho podzimního navlhnutí. Od neděle Smrtné, jež na den Zvěstování P.Marie trefila se, ty příjemné časy velmi se změnily, nebo zimy, větry silné, prášenice a mrazy ustavičné až do velikonoci trvaly.

Zimy den po dni ještě větší byly, 12. a 13.dubna drobet časy; 17.dubna sněhu napadlo na tři coule, 18.sešel, ale zima vždy zůstávala. 20., 21. a 22.dubna takové mrazy byly, že led místem na stojaté vodě na půl prstu ztloušti byl. Na den sv.Vojtěcha žádná v poli nebyla útěcha; na den sv.Jiří celý den pomalu pršelo, na sv.Marka prudká zima.

Na začátku máje vždy zimy, studené větry a deštíky znáti se daly, tak že osení žádného vzniku míti nemohlo.

Mezitím zimy ve dne i v noci, studené větry a mrazy skrz celý měsíc máj trvaly. Obilí i seno na lukách velmi špatně rostlo.

Při konci máje a na začátku června zimy a studené větry ještě trvaly, kromě že mrazy takové nebyly jako v půl máji. Zajisté 18.máje, v pátek po Božím Vstoupení, byl led na stojaté vodě na půl prstu ztloušti. Od 4.června, ač ráno chladna, ve dne pak parna a hrubá tepla se začínala a sucho hned osení na polích hubilo, an prv skrz ty zimy také velkého vzniku nemohlo dosáhnouti. Okolo toho času prosa jsme nejvíc seli; neb dřív zimy se obávajíce na teplo jsme čekali, ale přece nic neprospěli; nebo do sucha opět, nemohouce se deště dočkati, semeno jsme hodili, které k sklízení malou aneb žádnou naději dává.

Dne 13. a 14.června požáry neb dýmové ne příliš husté se ukázali, tak jako roku 1781. V ten čas sucho již smutné se začínalo; obilí na polích vadlo a schlo, zvlášť pozdě seté. Se setím prosa na deštíček jsme čekali, ale dočkati jsme se nemohli.

Ačkoliv skrze celé tři neděle dešťové oblaky a mračna od západu přes nás přecházely, přece však zde nepršelo, tak že obilí v polích dříve zimou a mrazy zhubené jsoucí, nyní tím suchem více zkázu béře; v žitech mnoho klasů jalových, jiné zubovaté, pšenice snětlivé a ječmeny velmi maličké i řídké vidíme, z čehož ouzkost nemalá každého hospodáře podjímá.

Sena velmi málo se sklidilo a neviděli jsme ještě, aby tak hned na stojatě seno se draze kupovalo.

V noci mezi 30.dnem června a 1.července déšť první s bouřkou jsme dostali a následující noci druhý, ale ani s brázdu nenamoklo. Nato v pondělí začali lidé zelí a řepy sázeti, neb co dřív sázeno bylo, všecko poschlo. Od dne 7.máje nepršelo zde až do tohoto času, v jednom 8 neděl.

Dne 7.července okolo dvou hodin z poledne krupobití začnouc od lesa Kerska dílem přes zdejší milčická a kostelnolhotská pole přeběhlo, zde jen asi vyseté semeno, více pak u Lhoty vytlouklo. Tu Boží metličku již od roku 1755 zde jsme neviděli, v jednom 32 léta.

9.téhož, v pondělí po 6.neděli po sv.Duchu, žně se začínaly, kteréžto pro velikou obilí řídkost a malost z příčiny sucha snadno jsme odbyli. Do sv.Jakuba žita doma byla. Pšenice všechny, žita z většího dílu se sekaly, ječmena též velmi málo bylo. V pravdě žádné pole nevyneslo tolik zrn, kolik jich má ve fassí napsáno. Prosa, hrachy, vikve, to vše velmi řídké a hospodářům neodměnitelně se kliditi dalo. Každého hospodáře smutnost jakási obkličovala, když všech ourod, počnouc od sena, málo naklidil.

Toto ještě k paměti zůstává, že při začátku žní a sice 14.července příval veliký spadl a po něm celých 14 dní vlhké časy stály, pro něžto obilí obživnuvši dlouho schnouti jak stojaté, tak ležaté nechtělo. Mnozí lidé vlhká a mokrá žita do stodol vozili, což rovně bez škody nebude.

Při klizení pšenic každý se nadál, že opět tak jako loni po tak velkém suchu časté deště budou; protož pospíchali jsme s vázáním, mnozí syrové pšenice vozili, ale na začátku srpna zase časy jasné ano i sucho k orbě následovalo. Žně hlavně říci byly méně než prostřední, ano menší úroda všeho nežli loňského roku. Žitům na květu uškodily nejvíc ony tři mrazy, jež dne 15., 16., 17.máje udeřily; mnoho jalových klasů v nejhustších ouhorových žitech zůstalo. Pšenice samá tráva a velmi malické byly, že napořád všecky kosami se sekaly, ječmeny právě maličké a řídké, že sotva kosou zaštknuté býti mohly, hrachy větším dílem poschly.

V posledních září dnech sucho již takové bylo, že jsme nemohli dobře na setí orati, nýbrž velmi těžce s loupáním velikých hrud, že takové na každém poli a zasetém záhoně musili jsme paličkami tlouci. Zrno zaseté taky dvě i tři neděle seto nic nevzcházelo. Každý se rmoutil.

Suchota již taková byla, že vůbec orati a síti se nemohlo. O mletí mouky též zle bylo, malé potoky suché a prázdné byly.

Dne 15.října odpoledne znenáhla deštíček přijda až i celou noc nám radostně zemi kropil, po kterémž začali jsme zas zrna síti. Mnoho ještě pšenice i žita až i okolo svátku sv.Šimona Judy se vyselo.

Než říjen měsíc pominul, tak mnoho hustých a tichých deštíků přešlo, že již velká v poli vláha orání nám zase zbraňovala. Cesty taky zlé a marastné se dělaly. Hovězí dobytek onde i onde začínal hynouti na horkou nemoc; v městě Nymburce každý den 8, 10, 12 i 15 kusů vytahováno bylo.

Do půl listopadu časy mírné bez zimy, mrazů i dešťů se ukázaly. Obilí ozimní zrostlo tak, že hovězí a skopový dobytek znamenitou pastvu na polích měl a z toho i ozdravěl. Místem v dobrých zemích ranně zaseté pšenice a žita tak zrostly, že se mohly kosou sekati. Do 22.listopadu orba v polích trvala, tak že jsme mohli dosyta jak k jarnímu setí ostředků nadělati i hnoje mnoho zaorati, což málo kdy se stává. 23.téhož u večer sníh padati začal a do rána vše vesměs přikryl, že pastva dobytčí přestala.

Dne 24.listopadu sněhu víc přibylo a zima velmi příkrá se začala.

V ten den (26.) mráz tuhý uhodil a ještě větší 27.téhož a 29.sněhu víc přibylo, 30.teplým větrem tratiti se počal.

Dne 4.prosince zima ulevila, sníh pomalu se ztratil; časy zas vlhké a deštivé se začaly, dnové i noci teplé byly. Okolo sv.Lucie lidé zas orali, dobytky na pastvu až do vánoc se vyháněly. Před vánoci pro zlé cesty formani jeti nemohli.

Den slavný vánoční byl valně pošmourný. Odpoledne pršelo až do 10 hodin na noc, pošmournost až do svítání trvala, s východem slunce mrazík se ohlásil. V poledne 26.prosince slunce vynikši paprsky svými pěkně zemi pozlacovalo. Odtud až do posledního dne toho měsíce a roku tiché, teplé, drobet mrazivé dni i noci bez větru a sněhu dotrvaly.

V tomto měsíci před svátky vánočními zase dovoleno bylo pálené neb kořalku páliti.