1788

První den roku nového veskrz celý tichý a pošmourný. V večer mlha hustě spadla tiše, však tlustě, do rána pak mráz viděti se dal.

Tohoto roku v nastání,

Bože, dej nám požehnání,

ať tebe z pravé víry pravým srdcem ctíme

a nepřátele krve naši ani nevidíme.

Od 1. až do 12.ledna časy mírné a povolné, bez mrazů, sněhů a dešťů byly, že ve žněch minulého roku takových jsme neviděli. 14.ledna velmi teplý a jasný čas byl, 15.téhož sníh studeně a bouřlivě se prášil, 16.déšť hustě pršel, 17.opět sněhu na tři prsty napadlo, ten zas do rána sešel a jasno se ukázalo; vítr při tom silný vál.

20.zase sníh padal, do rána mráz udeřil a vítr studený foukal. Potom až do 26.ve dne i v noci převeliké větry jednak suché, jednak s deštěm velmi bouřlivě a protivně vily, že mnoho stavení i v lesích dříví povracely, pokácely. Skrz celé dva týdny právě podivné časy byly.

Od 27.ledna až do 5.února mírně bez větru mrzlo, tak že i ledu mohlo se navoziti; 6.února zas celý den pouštělo.

Mezitím mrazy, jež až potud mírně držely, pomalu přestaly a okolo sv.Matěje, jenž byl v pondělí po neděli Oculi, Kýchavné, již orba se začala.

27., 28. a 29.února již jsme začínali ječmen síti a ty dni tak krásné, tiché a teplé byly, že mnoho velmi jarních semen se vyselo, jakož i dne 1.března.

Dne 10.března u večer sníh padati začal a padal zas ráno dne 11. a ten celý den, jakož i dne 12., až ho na půl lokte napadlo; dne 13. opět padal, však málo, tolikéž 14. Dne 16.téhož, jenž byla neděle Květná, opět padal a zima při tom mrazivá a silná byla.

V Bílou sobotu, ač ještě sníh ležel, však vždy místem orati a síti se mohlo. Přes svátky velikonoční, jež byly dne 23., 24. a 25.března, sníh docela sešel a obilíčko pěkně se ukázalo, že každého velmi těšilo naň se dívati. Přece však ten sníh tak země navlažil, že v nízkých půdách mokro a na překážku v setí učinil.

Na začátku dubna setba polní velmi nadějně znáti se dávala a to téměř ve všech krajích…

Mezitím v poslední týden dubna mrazy a zimavé větry uhodily a zde okolo Poděbrad, Nymburka a Sadské na zimním i jarním osení znamenitou škodu způsobily, poněvadž dřív skrz příjemné a jasné časy obilíčko pěkně povyrostlo.

Mezitím sucho veliké skrz celý měsíc červen panovalo. Obilí od mrazu zhubené zase tím suchem větší zkázu vzalo; při horách pak, kde mrazy neuškodily, žita velmi zrostla a všecka ouroda hojnější byla. Rovněž i zde přece divným Božím řízením ouroda na všem obilí hojnější než po minulá dvě léta byla, obzvláště na slámu, tak že i stohy u vesnic se spatřovaly. Žita ale přece jako oněmino mrazy, tak suchem zhubené jsoucí málo sypala.

Na den vlastence našeho sv.Prokopa místem již lidé žita žali. 7. a 8.července žně se začaly, které, buď Bohu chvála, hojnější nežli v roce 1786 a 1787 byly a dle mandel do počtu hojných žní počísti se mohou. Zrna na sýpku ač mnoho není, ale jest v jádru lepší a moučnatější a protož užitečnější. Sena taky více než po předešlá dvě léta se naklidilo.

Jak se žně začaly, udeřila taková parna, že najednou hned všecko obilí uzrálo ano uschlo, tak že o sv.Jakubě dosti již pšenice doma bylo i taky ovsa. V posledních dnech července již i prosa se klidila, což dávno se nestalo.

Toto ještě přisadím: Když tak nyní onde i onde množství rybníků se ruší a místo nich pole se vzdělávají, na takových rybnících letos znamenitá ouroda obilní lidi potěšila, nebo 15, 20 i taky 25 mandel po korci pšenice a ječmena klidilo se. Bohu díka!

Mezitím suchota země veliká opět byla, že jsme nemohli ozimní obilí síti. Na druhé pak straně Labe u vsi Bobnic, Budiměřic a Chleb, tam pro časté deštíky mokro bylo, až i taky polní práci a setí obilí zbraňovalo.

13.září u večer přišel deštík, který některá pole naše v tu stranu k Střebestovicům velmi hojně svlažil. Ve vsi něco maličko sprchlo a po jiných stranách ani nekáplo. Někteří sousedé i já sám, nevědouce, aby tak hojně u Střebestovic bylo pršelo, nejeli jsme tam orat, až z pověsti třetí den a tu k podivení spatřili jsme hojnou vláhu. Na jednom mém poli za Roudníkem, které jest 44 záhony široké a troje hony dlouhé, do polovic pršelo a byla vláha, od polovic pak sucho. V tomto ozimním setí jsme žita velmi koukolná, neb tak se letos koukole urodilo z příčiny sucha, že nebylo možná nijakž od žita ho odděliti. Kdyby ale nyní vláha přišla a on vzešel, tak by zjara zmrzl a zkázu vzal.

Přes celý měsíc September – září – časy slunečné velmi pěkné a povětří tiché bylo, odkudž krásná a obzvláštní setba obilí se konala, krom že okolo nás suchota panovala.

Na začátku října suchota vždy panovala. Nemohoucí se dočkat dešťové vláhy, vždy přece jsme obilí ozimní seli, ač špatně vycházelo a urostalo.

Dne 18.října přijeli jsme z Hradce a dne 19.pršelo hojně. Potom až do 26.více dešťů přišlo, až cesty byly zlé, neb prv množství prachu v cestách bylo. Dle čehož, kdybychom dřív za sucha ty fůry v Hradci nebyli zjednali, nyní mnohem víc za jednu fůru dáti bychom byli musili.

Mezitím v posledních dnech října valně ještě onde i onde žita lidé seli a poněvadž pěkná vláha byla, takové setby krásně vycházely.

Do polovici listopadu orat se mohlo, potom začalo mrznout na sucho a cesty velmi dobré se udělaly.

26.téhož sníh padati začal, více však dne 27. a 28.u večer a celou noc s větrem prášenice byla a sněhu hned na čtvrt lokte i na víc napadlo. 30.listopadu, v první neděli adventní, mráz tuhý a první uhodil, nato v pondělí ještě větší a zima příkrá velmi se začala. V noci na 2.den prosince opět sněhu přibylo a bylo ho již vesměs přes půl lokte.

6.prosince opět sníh padal a 7.na večer tolikéž. 8.pak, na den Početí Panny Marie, opět, až již cesty byly zlé; nebo větry při tom jednak větší, jednak menší ve dne i v noci foukaly a cesty zanášely, že kdo dnes kudy jel, zejtra znáti nebylo. Mrazy při tom bez oblevení dnem nocí prudké byly, že v potokách voda přecházela a těžce se mlelo.

V tentýž den (10.prosince) první tuhý mráz a sice neobyčejný uhodil, že i do stavení a chlívu se protlačil.

Dne 14.prosince, v neděli 3.adventní, opět tak silný mráz následoval. Mezitím až posud opět sněhu přibylo i do větru závěje vzdělané byly, že jsme cesty prohazovati musili.

Dne 17.prosince nad obyčej zase mráz tuhý udeřil, 18., 19., 20. o něco menší a v ty dny opět sněhu přibylo, cesty zas zavité; 21., 22. a 23. mrazy silné bez oblevení. 24., ve středu na Štědrý den, při silném mrazu celý den sníh padal a při tom povětří velmi prudké trvalo, že na deset sáhů viděti nic nebylo. Převeliké závěje až místy nad stavení vyšší se vzdělaly, do všech závřití dost malými skulinkami sníh se dostal, dobytky v chlívích zimou se třásly a nebylo možná nikam ani pěšky ani na saních se vydati. Kdo štědrovečerní housky a jiné na svátky potřebnosti dříve zaopatřené neměl, již bez toho býti musil. Zajisté nad paměť lidskou to byla slota a trvala až do 11 hodin v noci, tak že na slavnou, radostnou půlnoční vigilii do kostela žádný živý přes pole jíti nemohl, málokdo domácí přišel; v škramnickém kostele bylo jen 5 osob, v sadském asi 20. Na svítání ač se povětří utišilo, ale pro zaváté cesty též žádný přes pole jíti nemohl a sněhu leželo přes 1 loket výšky; pročež i dost málo na veliké mši lidu bylo. Od toho pak povětří tak divně jest ten sníh v poli sformovaný, což jsme ještě nikdy neviděli, jako nějaké mořské vlny, tu výš, tu níž, tu více, tu méně; kde jest nejméně, tu jest na 1 loket výšky.

Do rána na Boží hod mráz ulevil a celý ten den vlhko, v poledne sníh padal i k večeru, ale málo; v samý večer se vyjasnilo a do rána zase byl mráz, ten se ale do chlívů neprotlačil. 27., 28., 29. opět silné mrazy ve dne i v noci, že nebylo lze něco venku dělati, aniž při dobytku dlouho se zdržovati. V dost hlubokých studnicích voda také mrzla. Místem po vesnicích také se voda ze studnic tratila, že ji s potřebu neměli a s tím také nemálo ouzkosti zkusili. Sumou ten rok dočkal s prudkou zimou, s velikým sněhem a tvrdými mrazy.

Mezitím o mletí obilí zle bylo, i na Labi, takž i v Praze, kamžto aby se mouka všelijaká, kroupy a jáhly vezly, bylo po celé zemi rozhlášeno.