1791

Bože, rač tohoto roku milostivě požehnati,

hlad, mor, vojnu a drahotu z našich zemí odehnati.

Vyčisť srdce naše hříšné, naplň je láskou, svorností,

ať není tvrdé a pyšné, neuráží tvé milosti.

Od Štědrého dne roku 1790 (jen něco maličko v den Mlaďátek) slunce nesvítilo, a zas něco málo 5.ledna, ostatně až do 12.ledna vždy pošmourno. 8.ledna sníh, jenž byl padl, sešel, obilí krásně pod ním zazelenalo; 11.ledna celý téměř den pršelo.

Od 20.ledna samé vlhké časy, tiché a teplé trvaly, ovce vždy na pastvu šly. 30.ledna napadlo sněhu na tři prsty, ten zas druhý den sešel, z toho cesty zlé se začínaly. Poslední den ledna s převelikým větrem, až stavení i v lesích dříví lámal, odešel.

Jarní setí velmi brzce letos se začalo, neb ty krásné a teplé časy nutily nás k setí, tak že

hned po svaté Efrozině seli lidé jarní símě.

Někdo do středy popela již měl zaseto docela.

Dnes na svatého Josefa zelený ječmen se třepá.

Ozimní osení velmi krásně se zelenalo, že zem téměř vidět nebylo, ale od ustavičných slunečních časů a větříků již sucho opět začínalo býti.

Veliké množství žebráků, dobrých i také čtveráků,

chodilo každý den mnoho, co chtěli, nebylo toho.

Naproti tomu horizont náš český tak nás těšil, jako by se Svaté země z pouti byl přišel a s sebou hojnost asijských ourod i teplých časů přinesa, je po naší zemi rozsýpal. Jestli to ještě evxínskou, mediterránskou aneb oceánskou vodou poleje (dej Pán Bůh!), plné stodoly budou, tak že srpna měsíce každý hospodář bude moci říci:

Chvála Bohu, milý bratře, všudy plno i na patře –

a nepřijdou-li v to škody, budou místem taky stohy.

Na začátku dubna zimy a ranní mrazy se zjevovaly až přes 12 dní. Sucho také již začínalo býti; 12.téhož deštíček místem malý, místem větší ourody zemské skropil a zimy i mrazy ulevily. Okolo 15. a 16.dubna hustá a bujná žita, okolo 20.téhož již i pšenice místem se přižínaly, na trávu děvečky okolo 8.dubna již začaly choditi. Dobytek ovčí celou zimu se pásl, hovězina a hříbata od 10.dubna na pastvu šly. Mnozí, jenž na zimu pro malost píce svůj dobytek ovčí rozprodali, z nichžto jeden i já byl jsem, litovali nyní, když viděli, an celou zimu ovce bez hospodářově starosti pastvou se vyživily. O Veliké noci místy se žita zametávala a pšenice požinků dosti vydávaly.

Veliká noc toho roku

byla nečastého kroku:

Svatý Vojtěch u hrobu Pána kvílel, Bílá sobota,

svatý Jiří z mrtvých vzkříšeného viděl, Boží hod,

svatý Marek v Emauzu s ním bydlel, pondělí velikonoční.

Jiné vypsání oněch dnů:

Sv.Vojtěch s pohřbeným Pánem zbledl, Bílá sobota,

sv.Jiří z hrobu vstávajícího shlédl, Boží hod,

sv.Marek v Emauzu s ním jedl, pondělí velikonoční.

Tato Veliká noc obzvláště veselá byla, nebo všecko osení zdárně roste, dobytek chutně se pase, stromoví spanile kvete a všecko hojným užitkem těší. Pane Bože, račiž toho zachovati a deštíčkem zvlažiti!

Dne 6., 7.máje, v pátek a v sobotu po Provodní neděli, pak 8., 9. a 10.máje, v 2.neděli po velikonoci a následující pondělí a outerý, po těch pět dní mrazy velmi silné a ostré udeřily, že led na stojící vodě na půl prstu tlustý byl, skrze něžto tak krásně zrostlá, hustá a zametávající se žita pomrzla, obzvláště nejpěknější a nejhustší, tak že znamenité škody na nich vzdělané jsou, místem na polovic, na třetí a na čtvrtý díl a méně, jak kde vymetalejší aneb v zemi teplejší bylo. Pšenice i ječmeny těmi mrazy ušinuté byly; prosa, která lidé prv kvůli teplým časům sili, jakož řepky též pomrzly, že zas jiné síti se musily. Pomrzly také v lesích dubové listí, na zahradách všecko kvetoucí ovoce, víno a všelijaké květiny a zemské zrostliny. A tak ta radost, kterou jsme z patření na ta krásná žita a na obalené květem stromy měli a nadějí hojných ourod se těšili, obrátila se nám v smutek.

Zelí a řepa do sv.Jana Nepom. všudy již nasázené byly, jakož i prosa zaseta, ano i lny a konopě.

Mezitím skrz celý měsíc máj v našem vůkolí nepršelo, až něco málo 29.máje, v neděli Křížovou. Ječmeny a pšenice podsýchaly a nemohly se vyrovnávati, žita pak přece tak vysoko zrostla, že i na 3 1/2 lokte výšky k nalezení byla, ač sice všecka ouroda vždy přece o mnoho než roku loňského lepší jest. Onyno zmrzlé žitné klasy, které nejprv se metaly, ty dole zůstaly, pozdější pak obnože je přerostly, v některém pak zmrzlém klase 2, 3, 4 i více zrn přece vykvetlo a obstálo.

Suchota vždy trvající již byla příčinou, že tráva na lukách a obcích nic nerostla, pšeničné a ječné obnože se nevyrovnávaly, lny, konopě, prosa, zelí a řepy špatnou naději dávaly.

Při konci máje a na začátku Juni cena v obilí připlácela dílem z ohledu na zmrznutí, dílem z suchoty a nejvíc pak z toho, že není nikde mnoho obilí na hromadě po loňské neourodě…

Mezitím mouka a ječmen z císařského magacínu mezi lid rozdělen vždy přece znamenitou pomoc a v drahotě odlevu učinil.

Slavný den a hod Seslání Ducha svatého

naplnil radostí srdce každého věrného,

nebo od rána až téměř do večera

drobná, hustá a teplá vláha pršela.

Buď z toho pochválen, Bože Duše svatý,

s Otcem a Synem nedílné podstaty.

Dne 14. a 15.Juni zase vláha spadla, po čemž všecko osení a tráva obživlo a se zazelenalo. Hned nato následovaly dne 17., 18. a 19.Juni studené noci, po nichž prosa dřív dobrou naději činící ochvátla a žlutou barvu přijmouce sešpičatěla.

Mnozí potřební lidé s velikou dychtivostí žní očekávají, neb skrz tu drahotu zhubeni a zadluženi jsou. Pane Bože, rač zachovati od škody!

Dne 20.Juni okolo vsi Libice, Choťánek, Odřepes a Opolan sypky neb kroupy spadnouce osení tak stloukly, že obzvláště z ječmenů nic k očekávaní nemají.

Suchota opět panovala. Sena ač více nežli vloni se klidilo, ale vždy málo ho bylo.

Dne 1. a 2.července

bylo místy vidět v polích žence,

na den pak svatého milého Prokopa

jež po srpech větší byla stopa.

Okolo vsi Milčic prorok Izaiáš (dne 6.Juli)

poroučel: Žni každý, již zralé žito máš.

Tyto žně ovšem byly potěšitelnější nežli minulého 1790.roku. Jak na zrno, tak na slámu. Buď chvála věčnému Pánu!

Ale počkej, milý brachu, co ještě řeknu o hrachu:

Ten když nejpěkněj rozkvétal a některý lusk vymetal,

vzaly se kdes na něm mušky, obalily květ i lusky,

to od slunce palčivosti a větru utišenosti.

Ač pak jeden déšť je smetl a hrách zase v nově kvetl,

teď pak po třídenním dešti mnohem více mušek jesti.

Hle: první déšť ten je shodil, jiný pak déšť zas je zplodil.

Na hrách se nám srdce smálo, ale zas ho bude málo.

Dne 14., 15. a 16.Juli téměř stále pršelo; žita nažatá nemohli jsme vázati a sklízeti.

Dne 17.Juli z příčiny po tři dni trvajících dešťů a že již žita požatá růsti začínala a mnozí lidé na chléb potřebovali, dovolovali páni farářové v neděli (že pěkný čas byl) žita vázati a domů voziti. Což ovšem nic nového není; již přes 100 let od jednou papeže taková bulla prošla, kteráž dovoluje v čas veliké potřeby obilí taky v neděli kliditi a já sám již dvakrát do pamatuji, že jsme v neděli obilí vázali a domů vozili.

Ten pěkný čas 17.Juli, jenž byla neděle, oním třídenním deštěm až tlustě naplozené v hrachu mušky tak najednou smetl, že zem co otrubami posypaná nimi se spatřuje. Hle: první mušky zplodil čas a zhubil je déšť, druhé mušky zplodil déšť a zhubil je čas. Obojí byly zelené, sobě rovné, když pak zhynuly, byly bílé.

Prosa k podivení lidu zavrhla jáhlovou bídu,

předpovídají dost jahel, bude na záhoně mandel;

ale hrachy jsou bez lusek, trpěly zhoubu od mušek.

Mezitím od 16.Juli nastaly takové stále trvající časy a parna, že obilí všeho druhu najednou téměř uzrálo.

Někdo má na poli žito, pšenice již volá: Cito!

Ječmen, hrách, vikev a oves křičejí: Voz mne domů dnes!

Prosa ač se bujně zduly, však již žloutnou parnám k vůli –

a cokoliv mají pole, všecko chce být již v stodole.

Zelí a řepy, ty vadnou, jejich bujná listí chřadnou.

Na začátku srpna z většího dílu v našem vůkolí bylo po žních. Prosa již i taky se klidila; ta ač byla krásná, ale mnoho zadiny přinesla z příčiny, že velmi prudce zrála.

Orat pro sucho již jsme nemohli. Otava na lukách nerostla, obce a pastviny místo zelenosti bělely se, potokové všecky přeschly, mlýny na nich stály. I v studních voda ubývala a místy vyschla, že v celých vesnicích nouzi o vodu měli.

Příčina suchých tak potoků jest i ta, že všecky vrchnosti již tomu jako přivykají, aby své rybníky raději obilním nežli rybním ziskem užívaly. Protož z většího díla všecky všudy rybníky suché a obilím zaseté jsoucí ovšem hojně ourody vydávají, ale voda nemá nikde schránku k postání svému, prameny, od nichžto se potokové začínají, břehové suchotou rozpukané vypijí, dešťová pak voda ihned odběhne a tak zajisté rybníkové nejen pro ryby, ale i k této potřebě – mletí obilí – velmi platné jsou.

Mezitím sucho vždy přece trvalo; kdo před sv.Václavem nesel, více síti nemohl a takové zaseté osení 3, 4 i 5 neděl v zemi jsouce nevycházelo; před svatým až Havlem přišly deštíky a tu nejkrásnější setba po tom svátku byla a okolo Všech Svatých. Obce i jiné drny se zazelenaly, dobytek zas novou pastvu měl a ta pozdní osení lépe vcházela než ta ranná, ale obojí málo urostlo.

V prvních listopadu dnech přišly zimy i sněžné prášenice a tuhé mrazy, okolo 12.zase mírné časy; lidé zas orali a sili.

Měsíc prosinec měl dni suché, z mírna mrazivé, sloty a prášenice žádné.

Svátky vánoční a jiné dni suché bez sněhu a velkých mrazů až do posledního prosince odešly.