1795

První den v roce, první silný mráz, jasno a veskrz ticho.

S novým rokem nová zima se začala a s prvním dnem první nejtužšího způsobu mráz udeřil, že všecka jakákoliv zavřití i dobytčí chlívy prorazil.

Dne 2., 3., 4. a 5.ledna vždy tužší a silnější mráz každý den byl a beze všeho odlevení dnem nocí trval. 5.ledna v 10 hod. před polednem vešel měsíc do ouplna a tu se maličké odlevení znamenalo, k večeru větší. Na den Božího křtění vítr poledno-západní vál, mráz rozrážel, sníh menšil a rušil, zimu přetrhoval a tvrdotu změkčoval.

Dne 12.ledna přibylo sněhu a dne 13. zimy, neb opět velmi tuhý mráz udeřiv, stavení prorazil. V té tvrdotě mrazy každý den bez oblevení trvaly, též i sněhu přibývalo, obzvláště 24.ledna celý den a noc padal, cesty všecky přikryl, že nebylo znáti, kudy se má jíti. Skrz takové silné mrazy a cest přikrytí mnozí lidé netoliko v noci, ale i ve dne bloudivše a ves natrefiti nemohouce, v polích zahynuli a pomrzli.

Na den Obrácení svatého Pavla na víru

bylo mnoho sněhu a velká zima nadmíru,

tak že málo lidu bylo v chrámích Páně,

ani se nemohly k tomu užít sáně;

všecko sníh zapadal a vítr zafoukal,

ani žádný forman cestou jet netroufal.

Ještě jinou ouzkost měly s tou zimou mnohé vesnice,

neb žádné vody neměly jejich domácí studnice,

mráz vytáhl i prameny a dna v studnicích vysušil,

lid i dobytek nebohý s zimou žízně pokusil.

Mlynáři skrz tu tvrdotu nemohli jsou nikde mlíti,

chudí lidé bez forotu nemohli i chleba míti,

od čehož jak v Praze, tak v jiných městech pekaři chléb i housky menší pekli.

Dne 9.února odpoledne teplý vítr mrazům v cestu vkročil a je rušiti začal, jemuž u večer i déšť za tovaryše připojil a tak spolu přemohly ty tvrdé mrazy, že ráno 10.února již voda s vrchů téci začala a v poledne již v rovinách místo sněhu bylo viděti vodu; na večer již od povodně širá pole a občiny i luka vodou přikryta byla.

V jakovosti sněhu i jeho přestání

běh tohoto vzhledu jest k pozorování:

Okolo Kouřima, Lipan a Černého Kostelce bylo sněhu, že přece záhony rolní zdáti se daly; zde okolo Milčic více a vždy dále k Labi víc, na druhé straně Labe ještě víc, že tam lidé ani nemohli hnoje na pole vozit, odtud k horám půlnočním vždy více ho bylo. Nyní pak vanutí teplého větru a padání deště tím během od Prahy na Kouřim 2 míle šířky a 6 mil délky stalo se, a tak z této strany vody z toho sněhu zrostlé nejvíc ouvalským, brodským a kouřimským potokem na Labe se přihnaly, na druhé pak straně Labe za Poděbrady a Nymburkem nic se nehrnulo. Mezi tím němečtí horáci sem pro obilí zhusta na saních jedoucí tím náhlým rozjihem na blítě zůstali a skládavše své náklady, když za Nymburk přijeli, tam celou sanici ještě měli.

V tuž sobotu (14.února) na večer sníh opět celou zem na 3 coule ztloušti přikryl a v neděli studený vítr s ním se stovaryšil, od čehož nová jako zima zplodila se. V neděli s pošmourností a v outerý se slunečností prudká zima trvala a v středu Škaredou, 18.února, a 19.téhož, ve čtvrtek, i 20., v pátek, nejstudenějšího způsobu vítr vál a tím zimu nadmíru tvrdou učinil, mrazy také ostrost svou ve dne i v noci vykonávaly; 21., v sobotu, odlevilo.

Mezitím po sešlosti onoho velikého sněhu, žádné jarní časy se neukazovaly, únor v samých deštích dokonal a březen takž se začal, některý den přimrazilo se aneb trochu sněhu spadlo, a zas pustilo. 9.března sníh s studeným větrem padal, po něm zas pršelo; 14. ráno pršelo a od 10 hodin mrzlo, tak že do rána 15., jenž byla neděle Laetare, Družebná, největší bláto tak tvrdé bylo, že vůz s nákladem zdrželo. Až potud samé zimy, plíště a sloty trvaly, osení ani drny nic se nezelenaly. Ovčí dobytek na pastvu jíti nemohl a doma již každému píce docházela, od čehož jehňátka rodila se maličká a nemajíce u matek mléka, špatně rostla. Ovce vždy pořád bečí, ostře jedí, a není jim hodně co dáti. I v tom taky bída.

V loňský rok v tento čas nejpěkněji jsme seli,

ovce netrápily nás, neb dosti pastvy měly.

Na začátku března r.1794 začali jsme síti.

Ten týden před Velikou nocí pěkné byly časy, tak že setí jarního osení dobře se vykonávalo.

Pátého dubna Veliká noc, vzkříšení Páně, jsme slavili.

Od 12.dubna až do 6.máje samá tepla i parna byla, od čehož i suchota veliká začínala býti. 7., 8. a 9.máje převeliký vítr od západu vál a 9.máje sníh sobě za tovaryše vzav zimu ostrou působil; 10., 11., 12. a 13.máje ve dni Křížové samé větry s malými deštíky a sněhem a prudkou zimou se přeháněly, že v rukavicích a botách musili jsme choditi. Mezi tím 8.máje byl mráz, že listí na stromích připálil, 13.téhož byl tužší, že led na stojaté vodě na půl prstu ztloušti způsobil a vítr velmi studený celý den trval; u večer před slavným dnem Božího Vstoupení se utišil a zdálo se, že do rána zase bude mráz, ono ale přede dnem pršelo, svítáním začal padat sníh a padal velmi hustě až do 8 hodin na den, pod nímž stromy a na polích žita již vymetalá, místem i zakvetalá i všecko zelené obilí kleslo a lehlo. Veškeren okršlek země nikde se nezelenal, nýbrž jako času zimního všecko všudy se bělelo; bylo zajisté sněhu na 4 prsty ztloušti.

Od Božího Vstoupení zima vždy pořád trvala, žito velmi špatně kvésti mohlo; při tom ustavičné sucho, nebo nepršelo od Bílé soboty, až ten sníh drobet zavlažil. Ovoce pak tím sněhem a zimou přece zkaženo docela nebylo, vždy mnoho ještě zůstalo.

Na Den seslání Ducha Svatého bylo jasno, ale veskrz větrno, studeno, 25.máje, v pondělí svatodušní, ostrá zima, nato 26., v outerý, mráz tuhý, že led na stojaté vodě na stéblo tlustý byl, a tak až do posledního máje studenost dodržela.

Okolo 10.Juni vidělo se, že onen sníh, ani ty tak tvrdé mrazy květu žita nic neuškodily. 9. a 12.Juni hojný déšť široce dalece zem zavlažil a tuť všecko osení zradovavši se jinou podobu vzalo, ač sice ječmeny a pšenice s krátkým klasem již zůstaly, ale žita obzvláště dobrým zrnem těší.

Okolo sv.Víta obilí cena ostře přibývala a formani velmi zhusta jeli.

Téhož 26.Juni celý den bylo oblačno, chladno a vlhko, slunce nesvítilo, že seno nemohli jsme hrabati; však proto před večerem přišla bouřka s deštěm a přehroznou prudkou vichřicí, skrze což mnoho stavení ve vesnicích pobořeno, dříví v lesích, stromů v zahradách polámáno a obilí v polích přihnané a skloněné zůstalo, že žeň a seč velmi pracná a hospodářům škodlivá bude, nebo mnoho klasů a zrna na polích zůstane.

Dne 4.Juli na večer asi okolo 5 hodin začalo pršení deště a pršelo celou noc a pořád ráno v neděli, 5.téhož, tak že žádný do Chotouně na pout svatoprokopskou odnikud jíti nemohl a protož bylo tam prázdno. Pršelo potom ještě v pondělí i v outerý, celé tři dni, z čehož obilí všecko opět lehlo, cesty zlé se uďály a žně se obmeškaly; kde pak okolo Labe již 1., 2., 3. a 4.Juli žali, nemohli svázati. Od 7. až do 11.Juli každý den pršelo, ale ne jednotlivě; přece proto žně se zdržovaly. 11.Juli zde u Milčic začaly se žně, nato 12., v neděli, byl čas, po poledni zas pršelo, 13. a 14., v pondělí a v úterý, celé dni a noci pršelo, že žádný nemohl na pole vyjíti. Voda již všecky příkopy, struhy, řeky i Labe naplnila, u Poděbrad převáželi, tolikéž v domích nejen staré, ale i dobré a nové střechy promokaly.

Ženců na žeň přišlo dosti, však ale byli jen hosti,

neb nemohli nic dělati, a my pak jim stravu dáti

musili jsme po mnoho dní, nemajíce užitku z ní.

Z toho my jsme se rmoutili a oni se netěšili –

tak hospodáři i hosti byli jsme bez veselosti.

K letošním žním svatý Prokop ačkoliv kořínek dokop´,

že na jeho svátek žali, místy i taky vázali,

ale hned ráno v neděli pršelo silně den celý,

tak že ani do Chotouně nepřišlo poutníků hojně,

jak bývá v každý jiný rok, neb se každý bál, že by zmok´.

To ale jenom za posla poslala vlhká Makosia,

neb potom skrze celé žně panovala doma i vně,

mocně Perona, Ladoně přemáhala i Chasoně,

válčila také s Nočenou, chtěla mít zem vždy smočenou;

Někdy, když si práci dala, i Nehodu s sebou vzala,

ta bila na nás svou silou, že jsme se až třásli zimou.

Zeloň, Zizlila, Zevěna nebyly ani zjevená,

Pohoda málokdy byla, když se s Chasoněm spojila.

Chrvoř, co nesežral zjara, chtěl, by nám Mokosia vzala.

Kříštěk si vil tenkrát věnce, neb měl doma i ty žence,

jenž víc na hůrách leželi, než polní práce hleděli.

Lel a Polel někam zašli, ani jsme je v zdech nenašli.

Abych nakrátce tyto divné žně vypsal, zavru takto: Časy jasné, co by celý den nepršelo a co jsme přece suché obilí vázati a svážeti mohli, byly v tyto dni: 20., 30.Juli, item dne 3., 4., 14., 18., 22., 26., 27., 28.srpna; největší ale parné dni, jako jindy bývají, byly tyto: 20. a 31.Juli, 4. a 27. a 28.Augusti. Za celých osm neděl, a sice od dne 4.července až do 30.srpna (v kterýž den já toto píši), bylo celých jasných dnů 10, z těch největší a parné dny počítajíc byly 3.

Byly to opět divné žně, víc jsme byli doma než vně;

když se tak pořád plískalo, žencům i nám se stýskalo.

Já sám měl jsem 6 ženců 4 neděle a je každý den živil, avšak jen toliko celých 10 dnů pracovali, některý den 1, 2 neb 3 hodiny, někdy půl dne.

Po sv.Bartoloměji 3 dni byly pěkné a jasné i parné, ale 29. a 30.srpna zas pršelo.

Mnozí, jenž vlhké a mokré obilí klidili, v stodolách jim rostlo; vždyť přece, kdo trpělivý byl, suché obilí vázat mohl, ale jen za den 2, 3, 4 hodiny, aneb půl dne. Pšeničná sláma na stojatě zčernala a zrno rostlo. Hráchy, vikve, čočky dvakrát kvetly a až nad míru zrostly, položily se a hnily. Hrachové stéblo taky 4 i 5 loket dlouhé se našlo. Až okolo svátku Nanebevzetí P.Marie i po něm hráchy, vikve a ovsy se klidily, ano i po sv.Bartoloměji. Já sám klidil jsem vikev 28.srpna, a to ještě, kdo chtěl skliditi, musil zelené a kvetoucí sekati. Žitné zrno bylo lepší než loňského roku i víc na sýpku, pšeničné horší a nikde žlutá a pěkná pšenice nebyla, málo sypala, ječmeny dobré, ovsy tolikéž; hrách z prvního květu měl zrno neuvarčivé, z druhého ale květu uvarčivé.

Mezitím otavy na lukách zrostly, že jich více než sen bylo. Ovoce, které zůstalo, nebylo červivé, ale pěkné a čisté, jakož pak místy švestek, hrušek bylo dosti mnoho, místem málo a někde nic, jablek prostředně. Pastvy dobytčí všudy dosti, lnu a konopí dostatek. Však ale při té hojné pastvě krávy a ovce málo mléka dávaly; já pravím, že proto, že sluneční časy a rosy nebyly, jen vždy vlhkost dešťová na drně se držela a tráva řidká a nezáživná z toho pocházela.

Dne 30.srpna poslední byl déšť a žehnaje se jako, pršel celý den, že jsme ani do kostela nemohli jíti; bylo v neděli. Celé jasné dni od dne 4.Juli do dne 31.srpna byly tyto: V Juli dne 31., v Augusti dne 1., 3., 4., 14., 18., 22., 26., 27. a 28. – a to jest těch 10 dní, o nichž jsem prv napsal, že

Chasoň jenom 10 dní měl,

v nichžto moh´ dělat, co sám chtěl.

Posledního srpna byl první čas a s přibýváním dnů zářových přibývalo času, ano i sucha. Kdo okolo Narození Panny Marie pšenici nezasil, již před sv.Václavem pro sucho síti nemohl, neb od těch častých dešťů jak ouhory, tak podvůrky ulehly a nyní od parna uschly, že velmi těžce a s lámáním velikých hrud se oralo. Od 20.září všeho orání již jsme nechali a deště velmi žádostivě očekávali.

V prvních dnech října skrz tu suchotu

obilí mělo větší drahotu…

Dne 30.října, v sobotu, u večer něco málo, ale před dnem a ráno v neděli 20. po sv.Duchu, 11.října. hojný déšť spadl. Buď jméno Páně pochváleno! Od 30.srpna do 10.října nepršelo 41 dní celých.

Ta potěšitelná vláha teprve nám přístup dala

k pohodlnému orání a obilí zasívání.

Měsíce listopadu dvakrát sníh padal, ale zas sešel. K tomu začaly se opět vlhké časy, že v nízkých zemích pole nemohli jsme k jarnímu setí děláním ostředků připraviti.

Přes celý prosinec deštivo, mlhavo a pošmourno bylo. Formani pro zlé cesty nemohli sem jeti, protož zde handlíři a v Praze Pražané dávali za obilí, co chtěli. Vánoce veskrz pošmourné, deštivé a vlhké.

Dne 31.prosince v roce 1795 den poslední a skrz celý měsíc prosinec den pátý bylo jasno, ostatní všecky toho měsíce dni nebylo viděti slunce ani o poledni.