1796

Již dnes nastal a již jesti rok devadesátý šestý,

začíná nám také kvésti proti nepřátelům štěstí.

Přestaňme jen zlého plésti, Pán Bůh nám pomůže břesti

i všelikou trpkost snésti i ty nepřátely svésti.

Jaké počasí měsíc prosinec minulého roku nám dával, takových i také leden toho 96.roku se uchopil a netoliko bez všech mrazů, sněhů, zimy, ale i s přidáním teplých, jasných a suchých, tichých dnů způsobil to, že 1.lidé nejen ve vyšších, ale i v nízkých zemích mohli orati, jarní osení, pšenice, žita atd. síti, mrvu zaorávati a k ostatnímu jarnímu setí role připravovati. Tráva na obcích a lukách, tolikéž ozimní osení ustavičně se zelenalo a dobytku k potravě, zvláště ovčímu, sloužilo, od čehož jak o vánocích, o Novém létě a po Třech králích ještě maso skopové dosti tučné jsme jedli. Holubi holoubátka ustavičně měli, jiná všecka drůbež časněji vejce svá nésti a seděti začínala. Stromové své pupence k listu a květu vyráželi; rannější se i zelenali, zvlášť kde v tišině za větrem byli. Dne 8.ledna viděl jsem listí bezové zelené na půl prstu délky. Od půl ledna již i cesty vysýchaly a ze všech stran nespatřovalo se než samý jarní aneb letní čas.

Únor když nastal, co leden nastlal,

ještě to zastal

a držel stejně dále.

Okolo hromnic studeného nic

a teplého víc

času měli jsme stále.

Dne 14.února i 15. sníh spadna celou zemi přikryl a nám všem jako nejmilejší host vzácný byl. Tuť hned v týž den, v první neděli postní, jakož i v outerý a středu sníh do lednic místo ledu tu i tam na obcích hrabali a solí posypávajíce dobře šlapali. Po ty dni kdo to nečinil, ve čtvrtek již nic nesklidil, neb v ten den v poledne déšť přišel a se sněhem v boj vejda jej docela setřel, z čehož voda pocházející netoliko řeky, struhy a příkopy naplnila, ale i na polích, lukách a obcích státi zůstala.

Dne 19., v druhý pátek postní, u večer pršelo a do rána byl mráz a celý den teplo; 21., v neděli druhou postní, ráno mráz a potom celý den jasný, teplý a právě jarní byl.

Na den svatého Matěje, 25.února, tužší mráz uhodil, ač dříve 3 malé byly, 26. a 27.téhož ještě tužší, že již ledy sekati se mohly; 28. studený vítr vál, 29. zas tužší mráz připadl a tuť již valně dělaly se ledy; kdo nenaplnil dříve lednici sněhem, nyní ji naplnil pěkným suchým ledem. Dodržela ta tvrdost mrazu až do 2.března a led byl již 4 coulů ztloušti, Labe ale vesměs nechytilo. V těch dnech, že cesty dělaly se lepší, formani začali hustěj pro obilí přijížděti a taky připláceti…

Dne 2.března tuhý mráz uhodil

a s větrem studeným celý den jasný byl,

na večer sníh začal hned valně padati,

nechtěl až v poledne druhý den přestati;

napadlo ho jistě pod kolena ztloušti,

tuť nám zima čistě začala svou housti.

Dne desátého března oko zem pro sníh nezná

i na svatého Řehoře ještě sníh ležel po dvoře.

Až osmnáctý března den mnozí vyjeli orat ven

a v pondělí po Květné neděli již jsme všichni orby hleděli.

Od outerka do Bílé soboty byly silné větry, prášenice, sloty,

že v ty dni žádný nemohl síti, ani na poli s dobytkem býti.

Dne 23.března, v středu Sazometnu, silný vítr a sněžná prášenice s prudkou zimou. 24., v Zelený čtvrtek, rovněž tak, že jsme ani nemohli síti. 25., u Veliký pátek, opět sněžná prášenice s velikým větrem, že žádný na poli ani odpoledne síti nemohl. 26., v Bílou sobotu, vichřice na nejvyšším stupni spolu se s sněhem tak silně bouřila, že i do kostela žádný, leč silný člověk jíti mohl, stavení bořila, střechy trhala, došky pryč roznášela, dříví v lesích, stromy v zahradách porážela, obilí zaseté i ozimní, zem odnesši odkryla, zvláště v pískách škody dost na osení učiněno; zima při tom prudká byla. V noci potom vítr ulevil, ale sníh přitužil a menším sice, ale studeným větrem do 11 hodin před polednem padal a všecko přikryl, při horách ale velmi mnoho ho spadlo. 27.března, na Boží hod velikonoční, nemohli lidé, jakž bývá, nové neb pěknější šaty obléci, neb vítr s sněhem padající a zima prorážející nedopustila toho. 28.března, v pondělí velikonoční, mráz přitužil sníh a všecka země od sněhu se bělela. R.1795 o vánočních svátcích lidé v letních šatech, ano i ženské bez kabátu do kostela chodili – a r.1796 o velikonoci v kožiších, rukavicích a botách ještě se znobili. Aneb takto:

Vánoce s velkonocí na časy handlovaly,

neb teplé dni a noci samy pro sebe vzaly…

Velkonoční svátky ze sněhu, větru, zimy dost neveselé byly.

Dne 29.března, v úterý velikonoční,

sníh sice sešel dolů,

ale zima držela svou školu

a jak březen zimavě odcházel,

tak zase duben studeně přicházel.

4.dubna, v pondělí po neděli Provodní, slavili jsme svátek Zvěstování Panny Marie; v ten den bylo drobet teplo, ač ne zcela. Skrz celý ten měsíc samé zimavé plíště, studené větry i sněhy a pošmournosti trvaly, v dolinách voda stála, že jsme nemohli jarní símě zasíti.

Čtyry dni jen byly jasné,

ale však nepříliš krásné.

Před sv.Jiřím v jeden toliko večer a sice 20.dubna žáby svůj křehot slyšet nechaly, dle čehož, jakž se říká:

Jak dlouho před Jiřím žába se dá slyšeti,

tolik dní zas po něm co němá chce mlčeti.

že když před ním pro zimu neřehcí, po něm snad aspoň teplo bude – ale omyl byl, neb i po něm pro zimu mlčely.

Na den sv.apoštolů Filipa a Jakuba, 1.máje, trefila se Křížová neděle. Nadáli jsme se, že již teplo bude, ale opět jen samé zimy jsme cítili. V noci na druhý den pršelo velmi silně, z čehož vody od Kouřima a Černého Kostelce přijdouce, obce naše, luka i některá pole přikryly a v dolních polích naději k setí odňaly.

Dne 15.máje byl hod slavný Seslání Ducha svatého a sice letos v ten právě den, v kterýž se bylo skutečně to seslání po umučení a vzkříšení a na nebe vstoupení Pána našeho stalo. V pondělí svatodušní, svátek sv.Jana Nepomuckého, v ty dni Praha převeliké množství poutníků, zvlášť cizozemců, viděla, ač pak samé vlhké studené a pošmourné časy a zlé cesty trvaly.

Dne 29. a 30.máje bylo deštivo a při tom velmi studeno; prosa, která vycházela, tím samým sežloutla a zhynula, že zaorána býti musila. Takž i já celý korec setého prosa zaoral jsem a jiné sil dne 23.Juni, ten den před sv.Janem Křtitelem.

Od začátku června začaly se vlhké časy a při tom teplejší dnové, od čehož osení začalo se spravovati a trávy na lukách i obcích dobře rostly a sena všudy hojně bylo.

Mezitím vlhké časy stále trvaly, že již obilí na polích lehalo, dobře odkvésti nemohlo a od země hníti začínalo. Sklízení hojného a pěkného sena nemohlo se dobře vykonávati, neb ani jeden den bez deště neprošel. Přes celý měsíc červen 4 dni teplé a bez deště byly.

Jak měsíc červen dokonal, tak zas červenec nastal a samé vlhké, zamračené, pošmourné i studené dni dával. Dne 10.Juli pšenice ještě kvetly a žita zelená byla, an loňského roku již od dne sv.Prokopa hlavní žně jsme měli, a toho dne ačkoliv slunce svítilo, ale vítr velmi studený províval.

14., 15. a 16.července byli jasní, teplí a létu svědčící dnové, že takového druhu ještě letos žádný den nebyl.

Dne 19.Juli jeda já z Prahy k Vyšerovicům viděl jsem, an mrak nestrašný a k krupobití nepodobný od Říčan přes Brandýs k Mladé Boleslavi táhl, z něhož však okolo Hradiště veliké krupobití spadlo, osení v nic uvedlo, škody veliké na staveních, stromích i lesích učinilo.

Dne 4. a 5.srpna celé ty 2 dni pršelo a poněvadž i dříve vlhké časy byly, protož pšenice i ječmeny pozdě, až i okolo svátku Nanebevzetí Panny Marie se klidily.

Dne 11.srpna mračna bouřlivá s velikým deštěm počna v berounském kraji přes Prahu až k Nehvizdům, odtud přes Brod a Kostelec až k Čáslavi došla, z nichžto tu i tam rozličné hromové udeření a škody se staly. U Mníška z pěti sekáčů na poli hrom dva zabil, dva omráčil a pátý, jenž podál byl, dočista zdravý zůstal.

Dne 28.srpna u večer déšť přišel a nepršelo potom skrz celý měsíc září.

Okolo svátku sv.Václava převeliké bylo sucho, že již ani orat se nemohlo. Do toho dne sotva kdo pšenice zasité měl; čekali jsme vždy na déšť, ale dočkat se nemohli. Co kdo po Narození Panny Marie sil, řídce velmi vycházelo a hned spolu zelenost žlutá se viděla.

Švestek místem bylo dosti pro domácí i pro hosti,

vzešly až na starou stopu, dávali za krejcar kopu.

Hrušek všudy málo bylo, jablek více se zrodilo;

len, konopě, řepa, zelí příjemný užitek měly.

Brambory taky kdo sázel, hojně jich v zemi nacházel;

i vinice kde těžejí, s užitkem z nich se těšejí.

K tomu Francouz pryč utíká – budiž z toho Bohu díka!

Dne 9.října zamračilo se a začalo zticha pršet, 10.téhož pršelo celý den a tolikéž dílem 12. a 13.října, až z toho hojná vláha v polích vzešla – nepršelo bylo od dne 29.srpna. Po tom hojném zavlažení nejlepší setba ozimního obilí nastala, na již dávno zasetých a zelených polích hrudy jsme rozvlačovali a tuť hned před sv.Václavem zasité pšenice a žita teprv vycházeti počínaly.

Potomci naši

v budoucí časy:

Jakou míru měřiti budete, takovou vám zas bude odměřeno.

Buďte milosrdní, jako Otec náš nebeský milosrdný jest.

Co se dnes stane bližnímu,

zejtra snad i mně samýmu.

Okolo svátku svatých Šimona a Judy

kdo oral a vláčel, neměl žádné hrudy,

místem pak, kde byly veliké roviny,

již nemohli orat a sít pro mokřiny.

Měsíc listopad dodržel v samé pošmournosti a vlhkosti, jemuž i prosinec své 2 dni přidal, ale 3.den tuhým mrazem všecko orání i sněhem ovec pastvu zavřel. Do rána na 4.den více sněhu spadlo, do dne 8.téhož již od mrazu i dobré cesty i dělání ledu nastalo a formani začali hustěji pro obilí jeti, až i pár grošů přibylo.

Od dne 8. až do 18.prosince silně mrzlo, že i do chlívů mráz prorážel…

Dne 18.prosince, v neděli 4.adventní, celý den silně mrzlo, do rána na pondělí krupky a po nich déšť padal a již ve dne v noci pouštělo; do dne 20. již bylo dobrým cestám i vožení trámů konec. Na Štědrý den pomalu vesměs pršelo, v noci k té slotě vítr se přidal a na jitřní vzdáleným lidem jíti bránil. Od Božího hodu, jenž byl v neděli, až do konce roku samé pošmournosti a vlhkosti trvaly, dne 27. a 28.prosince byly sice mrazy, ale jen drobet cesty v tvrdotě zachovaly; poslední den v roce byl celý vlhký a kalný.

Od 27. až do 31.prosince voda na Labi zrostla a ledy s sebou nesoucí u Nymburka most velmi rozviklala i dvě pole zcela roztrhala, že se tudy ani více jeti nemůže.