Popis projektu

V první den roku toho byl veliký mráz a veskrz slunečno.

Zima, kteráž se byla roku minulého dne 23.prosince začala, až posud stále držela, krom že tak prudké mrazy nebyly jako na Štědrý den a na Boží hod vánoční.

Dne 11.ledna tužší mráz, podobný onomu štědrovečernímu udeřil, studnice zatáhl, chlívy prorazil; nato 12. ještě tužší, 13. a 14. vždy ještě tužší mrazy byly. Ptactvo do domů letělo, v polích mrzlo; ty nejteplejší chlívy a hluboké studnice promrzly, řeky, struhy až do dna promrzlé byly. Mlynáři nemohli mlíti ani na Labi ani na potocích, neb ostré a prudké mrazy kolům točiti se nedaly a vody maličko se táhlo. O zmrznutí vojáků na vartě a jiných po cestách lidí zhusta bylo slyšeti.

Mrazové silní ustavičně dnem nocí trvali, v komorách, chlívích atd. všudy všecko mrzlo, i v dosti hlubokých studnicích voda. Hovada a dobytek zimou v chlívích se třásli, ptactvo povětrní do domů letělo potravy hledajíc, zvěři v lesích dosti pomrzlo.

Byly to ovšem mrazy na nejvyšším stupni, jenž kdy v Čechách bývaly a býti mohou, a vyrovnaly se oněm, jenž roku 1707 zde v Čechách byly a onu dosavad pamatující velkou zimu způsobily; kromě že nyní při těchto mrazích ustavičně ticho bez sněžných prášenic a tuhých palčivých větrů bylo, ač i v té tišině jak kdo ven vyšel, již omrzlý a šedivý byl a sama ta tichost tak zimavá a studená byla, že nejináč než jako oheň do tváří pálila. Protož taky množství lidu v každé vesnici a městě na nosy a uši oznobeni byli, více ale těch, jenž na nohy se oznobili, a nebylo možné v žádné venkovské práci se zahřáti. Protož v lesích dříví se nedělalo, v stodolách se nemlátilo, hnůj na pole se nevozil a kdo kam jeti měl, raděj doma zůstal. Vojáci v Praze a jinde jen po 1/2 hodině na stráži stáli.

V noci na den 25.ledna menší mráz byl a ulevení hned každého potěšilo; nato skrz celý ten den oblevovalo a nemrzlo, tolikéž 26., v sobotu, a na neděli v noci, jenž byla 1. po devítníku, ani hrubě mráz nebyl a v neděli teplý vítr sněhy měkčil, slunce rozhřívalo a tvrdost zimavá troudila se a tuť lidé, dobytek a ptactvo atd. všecko potěšené a veselejší bylo.

Dne 28.ledna zase sněhu přibylo a mrazy ne tak silné vždy přece trvaly dne 29., 30. a 31.téhož.

Dne 1.února, v pátek, celý den sníh opět padal a na den hromnic, v sobotu, tuhý mráz, ostrá zima a při tom jasno. V neděli masopustní, 3.února, opět mráz a velká zima a při tom ráno pršelo, 4.února zase mráz, 5.téhož, v úterý masopustní, silnější mráz, až zase studnice chytily, i do stavení a chlívů se prodral.

Dne 6., 7., 8.února dnem nocí mrzlo zas tak silně, jako řka v lednu a zima při tom tak ostrá, že jedva se možné bylo na mlatě zahříti. A tuť zajíci, koroptve a jiné ptactvo polní již velmi umdlévalo a k stavení se táhlo; kdo mohl a chtěl sněhem běhati, koroptve po dvojím sletu neb výletu mohl živé chytati.

Dne 12.února a 13.února velmi tvrdé mrazy byly, nato 14. odlevilo a hned zase více sněhu přibylo. 15.celý den nemrzlo, ale sníh stále padal, 16.též nemrzlo, ale velmi studený vítr byl, 17. i mrzlo i vlhlo, 18. malý mráz, ale velmi studeno, 19. větší mráz a celý den sníh zase padal. Dne 20., ve středu, začalo nadobro odlevovat a v ten den nebyl mráz, ani dne 21., ani 22.; nato dne 22. odpoledne pršelo a již vody začínaly téci. Do soboty do rána, dne 23.února, již voda ouhrnkem běžela a nemohouc struhami pro led a sníh po polích a lukách se vylévala a tu i tam tak vysoko na mnohé pole vystoupila, že toho žádný nikdy nepamatuje. Jen pravím, zde u Milčic voda, jenž od Chotouně, Žher, Škramníka a od Hořan přišla, zatopila celou v Kavanství obec a šla přes zahradu u Močidel na Kvízovo pole, odtud jako ze splavu tekla do průhona, z něho zas přes dolejší Kvízovo pole na Jezírko. Od Poříčan pak voda jdoucí zatopila všecka pole okolo Mokré louky, na Liškách, Dolnicích a u Opatových luk, tolikéž celá ta luka a hořanská i sadská pole. Item ze starého Jezírka mimo tu, jenž na obec pod Veskou valem běžela, šla taky přes mé pole Třmen řečené od předních konců až k zadním a ať krátce zavru, od samé vsi Milčic až do Zvěřínka přes ta všecka pole, luka a občiny nebylo vidět než samou vodu. Šla také od kamenných mostů zrovna do Sadské, kdež ta všecka stavení, jenž slove na Husínku, ve vodě stála. To trvalo celých 5 dní, nejvíce ale dne 23. a 24.února. Odsud z Milčic do Sadské, Střebestovic, do Lhoty Kostelní a Vrbové, tolikéž ani do Peček žádný jíti nemohl, nebo zde v Loužku přes cestu na 1/2 lokte a mezi Chválovičkami a Pečkami přes hráz tamního rybníčka na 1 loket výšky voda velikým kvaltem šla.

Dne 25.února ráno mráz malý a celý den pouštělo, též 26. a 27. pak u večer pršelo; 28. žádný mráz a pěkný čas a voda od hor začínala téci.

Dne 1.března mráz malý a čas i déšť, dne 2.pěkný, teplý čas; v noci na den 3. zas na 2 coule sněhu napadlo, a ten do večera sešel.

Dne 2.března, v sobotu před nedělí Družebnou, ponejprv toho roku ovce na pastvu vyšly ven. Dokud mráz nesešel, nebyly venku od dne 11.prosince r.1798 celých 80 dní aneb 11 neděl 3 dni a dříve před tím v listopadu nebyly venku 10 dní a tak v jednom 90 dní aneb celých 13 neděl aneb týhodnů.

Kdo měl letos mnoho ovec, k tomu malý rolní dvorec,

jestli málo sklidil píce, sáhly mu i do pšenice,

kterou musil prodávati, seno, oves kupovati,

aby je k jaru zadržel, ještě se při tom nemrzel.

4.března byly ovce venku asi 2 hodiny, nato v noci na 5.den března celou noc a ten celý den i v noci na den 6. padal sníh a při tom se rozhříval, od čehož zase více vody na polích, lukách atd. i v potocích přibylo.

7.března vlhko, na večer sníh padal, tolikéž dne 8. toho. Dne 9. byl teplý, ale nejasný čas.

Dne 10., v neděli Smrtnou, padl mráz a tuť šly ovce ven, po třetí toho roku, a ten celý den byl první jasný a krásný.

Do dne 17.března každý den byl ráno malý mráz, čímž voda v brázdách rolních stojící vymrzla, ale role málo osychaly, a v ten den byla neděle Květná.

Dne 18. malý mráz a toho dne při východu slunce okázaly se vedle slunce jako dvě duhy aneb sloupové, tak rovně jako se ukázalo bylo na slavný hod vánoční roku minulého 1798.

Letos na Den sv.Josefa v outerý začínali jsme v poli orbu.

V středu Sazometnou byl teplý a pěkný den a ten byl toho roku třetí.

V Zelený čtvrtek zima a oblačno, k večeru se oteplilo a hned večír začal padat sníh a padal celou noc, až u Veliký pátek v poledne přestal; napadlo ho zde takměř 1/4 lokte ztloušti a bylo by ho mnohem víc, kdyby se byl od země nerozhříval.

22.března a tu noc na Veliký pátek napadlo mnoho sněhu a orba přestala.

Mnozí hospodářové v středu a čtvrtek začali ječmeny i hráchy síti, ale zas musili jsme od všeho přestati.

V Bílou sobotu, odpoledne, se oteplilo a sníh všady vpouštěl. Nato dne 24.března

velikonoční den byl plný jasnosti,

jak vyšlo slunce ven, až do své zašlosti.

Sníh, kdekoliv byl jen, pomíjel v rychlosti.

Pane náš, jenž jsi vstal z hrobu

jasně bez porušenosti,

vediž smysly naše k tomu,

ať ze své staré hříšnosti

povstanem bez všeho sporu

a ctíme tě s dychtivostí.

V úterý velikonoční do poledne deštivo a kalno a veskrz nejasno.

Dne 27.března, v středu, i čas i nečas, i zima i teplo. Dne 28., v čtvrtek, ráno déšť, potom sníh, v po- a odpoledne jakž tak jasno; na večer černý mrak od západu přišel, z něhož veliké po vší zemi zablýsknutí a po něm silné zahřmění jen jednou se stalo, nato spadlo krup velmi mnoho, jenž až do rána ležet zůstaly.

Dne 29., v pátek, jednak pršelo, jednak kroupy, jednak sníh padal. 30.téhož, v sobotu, silný mráz, sníh padal a celý den neoblevilo. 31.téhož, v neděli Provodní, mráz ještě silnější, že i okna zamrzla, tvrdá zima, ostrý vítr a celý den mrzlo.

Co tak v tento rok vidíme, v duši i v těle cítíme,

jest hodno paměti.

Nejprve ukrutnost zimy, že se třás´ dobytek i my

i v světnicích děti.

Na chléb se nemohlo mlíti, dříví k palivu koupiti –

co chudý lid zkusil!

Kde hospodář v svém příbytku neměl co dávat dobytku,

jak bídniti musil!

Nyní takové nečasy, po zimě dlouhé ocasy,

posavad vidíme.

Nemůžem´ orat a síti, ani dobytek ven jíti –

i v tom bídu jíme.

O vojně pak hrozné hlasy v celé milé vlasti naší

den po dni slyšíme.

Jak převeliké povodně, městům a vesnicím škodné

tento rok se stalo!

Na sta lidu a dobytku, z gruntu pobraných příbytků

se napočítalo.

Pole, luka a zahrady, bažantnice, vinohrady

místem jsou zkažené.

Mlýny, mosty, vodní splavy tisíce vezmou od správy,

než budou spravené.

Bože, my jsme provinili a to zlé na se svalili

skrz naše hříšnosti.

Ach, dej pomoc naší mdlobě, ať se obrátíme k tobě

a dojdem´ milosti!

Myslili jsme, že duben přijde bez čepice,

on přišel v mrazu tuhém, že i rukavice

musili jsme všudy míti i ten, kdo musil mlátiti,

by se moh´ zahříti.

Dne 1.dubna mráz silný byl a při tom sníh zemi přikryl; odpoledne víc sněhu napadlo. 2.toho zase silný mráz a sníh celý den s větrem převelmi studeným se prášil.

3., 4., 5.dubna, takjak se bylo 30.března začalo, bez všeho oblevení ve dne i v noci mrzlo a zima při tom a větry palčivé, že se nemohlo nic venku dělati, sotva se mohl mlatec v stodole zahříti. 5.dubna, v pátek, na den Svátostí, při té zimě sníh dolů sešel, ale vždy mrzlo; v sobotu, 6.dubna, odpoledne se oblevilo. Celý den týhoden mezi 1. a 2.nedělí velikonoční nemohli jsme do pole. Tolikéž dobytek ovčí nemohl na pastvu a byť že nějakou chvíli někdo je vyhnal, jen aby jim od jehňat odlehčil, neměly venku žádnou pastvu, ještě tou zimou mléko ztratily. Doma pak ustavičně bečely a byť jim 5 i 6krát za den zakládal – což i já jsem dělal – vždy chutně žraly a z ovčína ani ven jíti nechtěly. Kdo jim hodně do dávati neměl a kupovat píci musil, ještě při tom starost, bídu a zármutek zkusil. Jehňátka taky málo rostla a mizerně vyhlížela.

V neděli Misericordia, 2.velikonoční, jenž byla 7.dubna, byl nevelký mráz a sluneční čas a ten byl toho měsíce první a toho roku šestý.

Od druhé do třetí neděle velikonoční ten celý týden jsme sili.

Od neděle Cantate až do neděle Křížové studeno a větším dílem deštivo bylo; nemohli jsme nic šíti ani orati. Dne 27.dubna, v sobotu, byl šedivý mráz.

V úterý, posledního dubna, bez mrazu zima tužná. Ve středu, první den máje, oblačno a zima stále. Druhý den máje na Boží Vstoupení jasno bylo, ale při tom zimou chlouštění.

Dne 5.máje, v neděli Exaudi, okolo poledne se oteplilo a toť byl teplý den toho roku pátý, ač ráno přeci dosti chladno bylo.

Ještě v tento týden sili jsme ječmeny, ovsy, vikve a bob, kdo jej měl, a vždy pro mokro všeho zasít nemohli.

Hod svatodušní byl 12.máje, slavnost nejsvětější Trojice 19.máje, slavnost Božího těla 23.máje. Mezi těmi slavnostmi co všedních dnů bylo, ještě ječmeny a ovsy lidé sili, tolikéž proso, ač pak samé studené, větrné a deštivé počasy trvají. 19. a 20.máje byly teplé dni, ale vždy ráno studeno; jestli se kdy tichý a sluneční čas učinil, ihned se zas mračilo, blýskalo, hřmělo a pršelo; země nikde nemohla oschnouti. Cesty byly velmi zlé; hnoje až potud vyvézti jsme nemohli. Tráva na lukách a obcích špatně rostla.

Dne 22.máje silný a prudký vítr a deštivo po celý den, střechy se trhaly, stromoví lámalo.

Pominul měsíc máj, ale nepominula ještě zima; málokterý den byl teplý a noci vždy studené. Protož prosa obyčejným časem zasetá špatně a netěšitelně vycházela. Až do posledního máje 16 dní toho roku teplých bylo.

V tento rok pšenice těšejí nejvíce;

žita se chlubí výsostí, ale stojejí v řídkosti.

Ječmeny zima zkazila, bodláčí do nich nasila.

S ovsem bodlák též v boj vešel

a trápí ho, hned jak vzešel.

Trpí od vláhy a zimy ouroda, dobytek i my.

Na začátku června prosa jsme zaorávali a sili jiná nadějíce se tepla a lepšího užitku, ale vždy přece jen více zimy než tepla bylo a protož země orbou změlněná hned zase zastydla, tak že i to v nově sité proso mizerně vycházelo.

Od 1. až do 16.Juni víc zima než teplo bylo, zvláště 14., 15. a 16. toho a tolikéž studené noci.

Na svatého Víta ještě kvetnou žita,

ječmeny a pšenice metají se nejvíce.

Odtud do svatého Jana každý den studeno z rána;

jak se trochu oteplilo, hned zase s bouřkou pršelo.

Dne 23.Juni, v neděli 6. po sv.Duchu, počna hned v noci až do poledne stále pršelo.

Těchto časů, ač velká a žádná parna nebyla, nýbrž ustavičné chladno a vlažno, však přece stromové všeho druhu, an se z jara rozvily a kvetly, nyní že těmi velkými mrazy zkažené jsou, okázaly, když se vším svým listím a zeleností schly; na mnohých kůra se puká, ale ještě zelenost drží.

Z té samé příčiny, že jsou stálé zimy,

mouchy v polích i v stavení

posavad nejsou k vidění.

23.Juni odpoledne vždy přece pršelo, až okolo 5.hodiny z poledne přestalo; u večer zase začalo a pršelo celou noc a dne 24.toho, na den Narození sv.Jana Křtitele, celý den až do večera. Od toho naplnily se všecky struhy, příkopy, obce se zatopily i luka a pole v rovinách ležící a cesty velmi zlé a marastné byly.

Dne 25.Juni, v úterý, byl šedivý mráz a po něm chladně jasno.

26.Juni, o nymburském jarmarce, zase mrazivě chladno; tak až do 29. a svátku sv.Petra a Pavla drželo, že jasní, ale chladní dnové byli.

Skrz takový zimavý druh venku i v světnici

není vidět posavad much i jinou směsici.

Jak bylo v zimě i v jaře, tak začíná v létě,

všecko chce být letos draze, jen hrách pěkně kvete.

Dne 14.Juli, v neděli 9.po sv.Duchu, déšť s větrem na chvíle přicházel a při tom byla ostrá zima.

Okolo sv.Prokopa bylo 5 nebo 6 dní jasno a teplo, od dne 14. až do 21.července pošmourno, pršky a silné větry; málokdy slunce svítilo a vždy spíše zima než teplo. Dnes, 21.července, silný vítr a ostrá zima, že rukavic potřeba jest.

Ačkoliv okolo Labe na pískách dne 19. a 20.Juli začínali žíti, ale u nás dosud žně nejsou.

Dne 22.Juli, na den sv.Maří Magdaleny, pršelo jednak celý den a při tom velmi studeno, tolikéž na sv.Apolináře a v ty dni

kdo začínal žíti,

nemoh´ se zahříti.

 V středu, na sv.pannu Kristinu,

přikročili jsme k žetí jistýmu

a v ten den bylo trochu tepleji, jakož i v den sv.Jakuba.

Ale zase na den sv.Anny

ženci zimou hnali se sami.

Též 27., v sobotu,

zimu jsme měli a žádnou teplotu.

28., v neděli,

bylo zas trochu tepleji.

V pondělí, v outerý, v středu – v den svaté Marty, Abdona a Hynka – trápila zima všechen lid i každého mladého synka.

Dne 1., 2. a třetího srpna tuť se teprve oteplilo a žita vázali jsme zchutna. Mnozí hospodáři, an dříve žita klidili, ani dobře zralá a tvrdá, ani suchá neměli.

Od posledního Juli nepršelo bylo až ráno dne 16.srpna; v ty dni byly jasné i teplé časy, ale vždy ráno skoro každý den studeno.

Okolo svátku Proměnění Krista Pána ještě se žita klidila a okolo Černého Kostelce ještě nežali.

Pšenici začali jsme kliditi po sv.Vavřinci. V času tohoto od 1.srpna trvajícího tepla stromy v zahradách malé i veliké, v zimě od mrazu zhubené, začínaly i s listím a ovocem vadnouti a schnouti. V tyto dni mouchy teprve začínaly v staveních i v polích svůj běh konati; až posud jich nebylo.

Letošní ouroda polní jest prostřední; žito má nejlepší zrno, ječmeny trávné, v zrnu tenké, málo na sýpku, pšenice klihovaté, krátký klas a malé zrno, též málo sýpky. Prosa málo kde pěkného k vidění jest, neb jest od zimy zhubené jakož i všecky jiné ourody.

Okolo sv.Vavřince a Nanebevzetí Panny Marie již zase takové bylo sucho v polích, že jsme nemohlo orati a k budoucnosti pole připravovati.

22.srpna pršelo a tuť se drobet lépe země orati dala.

V těch dnech ještě jsme pšenice z polí klidili a ovsy a prosa klidit začínali.

V posledních dnech srpna začali jsme klidit prosa a bylo jich velmi málo z příčiny jarních mrazů a ostré zimy. Mnozí zaoravše první setí a po druhé sili, však nic nesklidili; mezi těmi i já, jenž toto píši, v počtu jsem.

Dne posledního srpna u večer a nato v noci 3krát pršelo a tuť jsme mohli pole orati a vláčeti.

Dne 1.září, v neděli, bylo oblačno, v noci zas pršelo, nato dne 2. a 3.září zima velmi ostrá byla, že ruce stydly a bez kabátu nebylo možné v polích pracovat. Vazba ovsa a prosa státi zůstala.

Od 1. až do 8.srpna celý týden bylo oblačno, studeno, zvláště z rána, a slunce nebylo hrubě k vidění.

Dne 8.září mráz byl šedivý a velmi studeno, tolikéž 9., 10. a 11.téhož ranní mrazy a studena byly.

Dne 11.září po mrazu začínaly se deštivé časy a trvaly až do 25.téhož celých 14 dní. Tuť se nemohly otavy i taky pozdnější obilí kliditi; pšenice, prosa, ovsy na polích rostly, otavy a jetele hnily.

26.září začal býti teplý a slunečný čas a tu jsme ještě zemské ourody místem odpolou shnilé doklizovali.

Při začátku měsíce října začaly se opět studené, mrazivé, kalné, deštivé a k sklízení obilí, ovsa, vikve, prosa a otavy velmi nepohodlné časy. Dne 2., 3., 4., 5., 6.října zimy z rána byly, že čepice a rukavic bylo potřeba, a mezi tím plíště s větry studenými trvaly ve dne i v noci. Dobytek na pastvách zimou se třásl a churavě vyhlížel; krávy jak z jara, tak i nyní málo dojily.

Pane Bože náš, račiž se nad námi smilovati

a pro sebe samého rač nám ten dobytek zachovati!

Dne 12.října, v sobotu před 22.nedělí po sv.Duše, ráno tuhý mráz a zima, potom oteplilo se a čas sluneční byl, jakož jsme celé 4 neděle neviděli. Dne 13. jakž tak čas s ranní velmi studenou rosou.

V tyto dni zde u Milčic klidili jsme seno v Kačině aneb na zadních dílech za Třmenem, které sice hned o sv.Janu klizeno býti mělo, ale pro vody nemohlo; ano i nyní ve vodě se sekalo a ven vyváželo. Kde na rybnících seto jest, tam dosavad pšenice, ovsy, vikve a prosa klidí,

Od 13.října celých 10 dní nesvítilo slunce, až 23.téhož, a protož nic od ourod zemských nemohlo se suché kliditi. Od 24. až do posledního dne října slunce zas nesvítilo; každý den ráno zima a pošmourno aneb mlhavo. Když toto dne 1.listopadu píši, ještě nemáme dosavad sklizena sena z vody vyvežená, jinde otavy, na Domku a na jiných rybnících oves, vikev, zelí, řepu atd.

Dne 1.listopadu, na den Všech svatých, ráno hned při tmě hustě zas pršelo a potom pošmourno.

12.listopadu byl první den toho měsíce, v němžto svítilo slunce. 21., 22. a 23.téhož slunce zas svítilo.

V těch tak pošmourných dnech vždy bylo studeno, že na poli při orbě rukavic bylo potřeba; jestli se kdy u večer oteplilo, hned do rána pršelo.

23.listopadu, v sobotu před nedělí 28.po sv.Duchu, tuhý mráz uhodil jakož i v neděli, a tuť ovce chutně jsme na pastvu polní vyhnali, nebo rovně od toho celoročního vlhka a mokrých pastev v játrách motelice mají a k přečkání zimy špatnou čáku dávají.

Celý měsíc listopad byl vlhký a pošmourný, nebylo slunce vidět, jen dne 20. a 28.téhož, a při tom zimy prudké a větry ostré. Cesty velmi zlé, role rozmoklé, osení zimní nic neurostlo a málo se zelenalo skrze ty ustavičné zimy.

Na začátku prosince rovněž tak pošmourné a neveselé dni byly jako v listopadu, jen že sušší povětří bylo; cesty se drobet zlepšily a lidé orat mohli.

Dne 13., 14. a 15.prosince mrazy udeřily a vší zemské práci učinily konec. 17. a 18. byly mrazy, až okna zatáhly i do chlívů se dostaly, a ty dva dni a dne 19. velmi prudká zima byla.

Slavný den vánoční veskrz jasný, milý, veselý a krásný. Při tom silný mráz a tuť již ve dne i v noci bez ulevení mrzlo až do skonání roku. Obzvláště 27., 28. a 29. a největší 30.prosince byly mrazy oněm měsíce ledna t.r. ve všem rovné. Dne 31.prosince na večer oblevilo a do rána roku Nového 1800 ani okna nezamrzla.