1802

V tomto roku první den byl jasný, teplý a veselý až k večeru.

Měsíc leden měl mírnou zimu, ačkoliv země sněhem přikrytá byla a mrzlo ve dne i v noci; dne 13. a 14. nejtužší mrazy byly, že i do stavení se dostaly.

Dne 19.ledna ulevily mrazy a zvolna jen mrzlo, sněhu nic nepřibylo. Cesty byly velmi dobré.

Dne 9.února uvečer tuhá zima odlevila a oteplilo se. Nato v noci hřmělo a blýskalo se jakořka ze všech stran.

Ráno 10.února již valně tvrdost zimní pouštěla, ale 15. zas přituhlo.

Od 19.února zas valně pouštělo.

Na začátku března cesty byly velmi zlé, nebo počasy i mrazivé i sněživé i mlhavé i deštivé i drobet jasné byly. Až na den sv.Řehoře byl jasný a teplý čas a tu okolo Labe začali orbu.

Od 12. až do 17.března sníh, mráz, zima i na chvíli pěkný čas byl a nemohli jsme orati. Až dne 18.téhož třetí byl od Nového léta pěkný a teplý den a tu jsme začali veřejně setbu.

Pašijový týden byl velmi studený; větry, mrazy a sněžné prášenice ve dne i v noci trvaly. 16.dubna, u Veliký pátek, do rána sněhu na 2 prsty napadlo, při horách mnohem víc, a mráz byl tak silný, že na stojaté vodě na 1/2 coule byl led. V Bílou sobotu zas tuhý mráz a ve dne se oteplilo. Svátky velikonoční byly jasné a prostředně teplé.

Měsíc duben došel jasně

i máj taky začal krásně.

Stromy jsou bílé od květu,

žitný klásek na výletu.

Ale souchota vše trápí,

na všem se již čáka krátí.

Ozim barvu svou již mění,

ječmen, oves leží v zemi.

Výhory se ukazují,

luka se neosazují.

Dobytek nemá píce víc

a na obcích neroste nic.

Bože, rač to napraviti

a zem deštěm zavlažiti!

Do 12.máje ze všech stran kvílení nad velikým suchem slyšeti bylo a z toho i obilná cena se zvýšila…

Lidé z Moravy, jenž do Prahy na pout svatojanskou šli, též o velkém suchu, že tam jest, vypravovali. Již obilíčko všecko klesá, žloutne, obzvláště jarní osení, též i pšenice, mnoho ječmena a ovsa leží na svrchu země.

Dne 13.máje, ve čtvrtek po neděli Jubilate, po poledni mrak s bouřkou od západu přišel a hojný déšť spustil. Ale okolo Tuklat, Vyšerovic, Břístvě a Vestce a dílem u Přerova a Semic veliké krupobití spadlo a žita do gruntu zkazilo. Zde taky s deštěm kroupy se ukázaly, ale jen v řídkých žitách malou škodu způsobily. Ten déšť byl tak hojný, že jsme po něm v pátek ani orati ani ouhory zorané pro mokro nemohli vláčeti.

Nato v noci na 15.den máje začalo zas zticha pršeti a pršelo celý den a celou noc na neděli Cantate, v nižto také připadl svátek sv.Jana Nepomuckého. Ráno v ten den vždy pořád hustě pršelo s ostrou zimou, o 10 hodinách začal sníh valně padati a padal až do 1 hodiny s poledne a tu již vody od hor zvučně se valily a všudy plné brázdy vody stálo; střechy i nové promokly. V půl třetí hodiny s poledne přestalo pršet, ale nepřestala zima. Dobytek celé dva dni na pastvu nemohl a doma co jísti neměl a protož hladem řval.

Dne 17.máje a z dílu 18.toho zima stále trvala a déšť často přicházel. Sníh až do středy okolo Kostelce ležel. 20.máje oteplilo se, ale 21. a 22. zas zima, však bez deště, a ráno mrazy byly.

Při konci máje vždy více studeno než teplo bylo…

Do hodu svatodušního, jenž byl dne 6.Juni, žita na polích do veliké výšky zrostla, že tak veliká již kolik let nebyla.

Do 20.Juni časté byly vláhy a protož prosa špatně rostla; mnozí zaoravše první sili po druhé, ale též malou čáku dávala.

Dne 5.Juli začaly se teplé a jasné časy a tuť sena lépe se kliditi mohla. Do 11.toho veliká parna.

14. a 15.Juli začaly se zde žně, ale spolu s nimi začaly se také vlhké a mokré počasy; od 12.Juli až do dnes 18.toho když toto píši, každý den prší.

23.Juli uhodil jasný čas jakož i 24.toho a tu jsme žita drahně do stodol sklidili.

V noci na 31.den Juli bouřka přišla od západu, z nížto hrom udeřil do hospody v Lstiboři a zapálil, od čehož ona a dva statky shořely, ale stodoly jim všem zůstaly.

Ještě než červenec pominul, začala se veliká parna a trvala do 13.srpna.

Dne 11., 12. a 13.srpna vždycky u večer byly bouřky a blýskání a 13.toho příval přehustý spadl okolo Kostelce Černého, z něhož 14.toho okolo poledne voda přes Poříčany přišedši celá střebestovská, sadská i z dílu naše luka i některá pole zatopila a velikých škod na polích, obilí i v staveních a stodolách nadělala, otavy krásně zrostlé zakalila.

Skrze celý měsíc září a sice od 14.srpna nepršelo a časy byly den po dni slunečné, teplé a suché, protož nemohli jsme ozimní obilí dobře síti a pole orati. Okolo sv.Václava bylo velmi málo zaseto, dle toho také cena obilná rostla.

V těch dnech jsme již přece seli,

co jsme naoráno měli.

Ač pak byly velké hrudy,

však do nich sil každý všudy.

Kde jsme nemohli orati,

musili jsme tak nechati.

Pluhy, brány se lámaly,

kovářům dílo dávaly.

Každého půl dne radlice

musily mít nové špice.

Hovadům těžko táhnouti,

těžko též pluhem vládnouti.

Práci mají kovářové,

však stojejí mlynářové,

tam každý hlas slyší ucho,

neb nemohou mlet pro sucho.

Luka bělejí a obce,

pastvu nemá kráva, ovce.

Toto jest taky snad zaznamenání hodno, že počna od sv.Bartoloměje každý a celý den všudy v každém stavení kohoutové zpívají, ještě i dnes, když toto píši, dne 7.října.

Jindy kouhoutí zpívání

přináší deště vlívání,

ale leto jejich hlasy

mají samé suché časy.

19.prosince sníh na měkkou zem spadl a na Štědrý den zde sešel, při horách zůstal.

Dne slavný Narození Páně dopoledne byl jasný a tichý, odpoledne pošmourný.

Poslední den roku 1802 byl jasný, větrný a mrazivý.