1803

První v roce den byla sobota, bez větru vše – jen tichá mrákota.

Bože, jenž´s nám ten rok třetí

dal dočekati šťastně,

dej nám, ať tebe, tvé děti

ctíme ve víře jasné!

10.ledna začala se prudká zima, ale bez sněhu, mrazy až do chlívů se dostaly a s tím začínaly se dobré cesty.

24.ledna začala se prudká zima… Dne 27.ledna napadlo trochu sněhu, že se ním pěkně obilíčko – již větry hynoucí – přikrylo; ale když ho více nepřibylo, větrové setřeli jej a zas holé záhony zůstaly; ale 5.února opět přibylo.

Dne 14.února začalo pouštěti, zima ulevila a sníh sešel.

V tento zimní čas tu i tam po všech bydlitelných místech děti od 1 až do 7 let jakořka najednou neštovice měly a tím pádem zhusta mřely. Zde v Milčicích od vánoc až do dneška, 16.února, 12 dětí umřelo. A ačkoliv v těchto letech ono doktorské očkování neštovic také mnozí a zvláště židé užívali davše je svým dětem sázeti aneb (jakž praví) očkovati, ale smrt berouce neočkované, ani se těm očkovaným nevyhýbala, ale obojí stejně do hrobu posílala. Od 16. až do 28.února zase zde 5 dětí na neštovice umřelo.

Dne 26.února u večer začal se vítr a trval celou noc a celý den 27.téhož, jenž byla neděle 1.postní; nato u večer po 8.hodině bouřlivý vítr přišel a s ním krupobití, blýskání a hřímání, což trvalo za hodinu; nato vítr ještě nepřestal, ale celou tu noc a 28., v pondělí, celý den v nejsilnějším běhu trval, stavení bořil, stromy v zahradách a lesích lámal a porážel.

Zimní nečasy vždy pořád trvaly, jednak pršelo, jednak mrzlo, jednak sníh padal.

Toto píši na sv.Řehoře –

a ještě žádný nikde neoře.

Okolo 16.března začala se veřejná orba a jarní setí.

Až do 20.dubna od sjití sněhu déšť žádný nepršel, krom u Veliký pátek něco krůpějí spadlo. A protož již veliké sucho osení hubilo, jarního setého zrna mnoho na vrchu země leželo, obce a luka, vše se bělelo. Dnes pak, 21.dubna, sice se studeným větrem a zimou déšť od rána až do 4.hodiny s poledne trval a 22.téhož zase od rána až do poledne mželo a tuť všecky viditelné tvory obživly, z čehož alleluja, alleluja, alleluja!

Měsíce máje bylo samé studeno, ač pak obilí přece rostlo, ale ne tak tráva na lukách a obcích.

Dne 15.máje bylo drobet teplo, v neděli Křížovou… U večer bylo takové ticho a teplo, že od 1.máje takové nebylo, a nato do rána a pondělka dne 16.máje déšť studený s velkým větrem pršel, že jsme ani do kostela a dobytek na pastvu jíti nemohl.

Nebozí pražští poutníci

musejí zas ve světnicích

trávit svůj čas v naříkání,

oumyslu bez vykonání;

neb nemohou, jak by chtěli,

tam navštěvovat kostely,

z toho potěšení míti,

ba, ani též z domu jíti

pro dešť ze stavení na krok –

tak zas opět, jako dnes rok.

Dne 29.máje byl slavný hod Svatodušní a pršelo od rána až do 9 hodin, přitom studený vítr…

V středu po svatodušních svátcích začal měsíc červen své dni, ale ještě nezačaly se teplé a jasné časy. Špatně vycházející a travou osypaná prosa zase jsme zaorávali a sili jiná, ta pak opět pro studeno a vlhkosti nemohla dobře růsti. Žita pak v té ustavičné studenosti a vlhkosti nadmíru vysoko zrostla, tak až 3 1/2 a 3 3/4 lokte dlouhá byla.

Měsíce Juni neb června jednak každý den pršelo, obilí zráti nemohlo, hrachy a vikve velmi zrostly. Sena dosti bylo, ale místem od povodní zkázu trpělo.

Vždy přece a pořád vlhké počasy byly a žně se prodlívaly, zde u Milčic až do dne 24.září:

Dne 18.července

zavedli jsme do žita žence

i do ječmena sekáče,

ač nejeden nad tím pláče;

že nebyla z jara vláha,

místo ječmena jest tráva.

Kdo nejdříve mohl síti

ječmen, ten se musí žíti;

kdo sil po Květné neděli,

má ohnice i lebedy

i jiné trávy bez jména,

a velmi málo ječmena,

s tím i dost pracné sekání

a od sekáčů žehrání.

Dne 7.srpna, v neděli, ráno bouřka s deštěm i větrem přišla od západu, z kteréžto tu i tam hromové rány i zapálení stalo se.

Odtud vždy vlhké časy až do 26.srpna trvaly. Pšenice mnoho zrostlo na polích ležaté ano i stojaté, místy i žita a protož cena obilná zvláště staré pšenici přirostla…

Letos pšenice i žita jsou pěkné, ne tuze sypné, ječmeny trávné, tenké, málo sypné,

mnoho na mandele,

málo na věrtele.

Od 26.srpna nebyl pohodlný čas k vázání obilí a hrabání otavy, až dnes, 8.září, na den Narození Panny Marie, a protož až dosavad pšenice, vikve, ovsy a obzvláště prosa na polích jsou.

12.září byla velmi ostrá zima s mrazem a to trvalo až do 15.téhož a v ty dni dokonávalo se zde klizení obilí aneb žně, ač jinde ještě ovsy a prosa na polích jsou. A tehdáž u nás, jako v horách bývá, stalo se,

že jsme pšenice a žita seli,

ovsy a prosa na polích měli.

Otavy mnoho zhynulo.

Okolo sv.Václava ještě dost mnoho tu i tam obilí na polích bylo, oves, proso, vikev atd.

Jaké bylo sklízení obilí, takové bylo i setí; někdy pro zimu, deště a větry 2, 3 i 4 dni nemohli jsme na pole; zrno zasité, ač dost vláhy mělo, ale že sluneční jasnost a teplo zem nezahřívalo, velmi špatně vycházelo a nic neurostalo.

Okolo Všech svatých samé zimy, plíště, sloty a velmi zlé cesty, odkudž, že nemohli lidé do Prahy s obilím, jediné po dělané silnici…

Říjen i listopad

samé nečasy klad´,

korunoval to prosinec,

v každém dnu byl skoro psinec.

Sotva tři hodiny stejné časy byly,

mrazy, sněhy, krupky, deště,

k tomu velké větry ještě.

Mezi vsí i městy

až hrozno zlé cesty;

dříví, ač jest draho-dadný,

však pro ně jet nemůž žádný.

Dne 8., 9., 10., 11. a 12.prosince sníh pomalu na měkkou zem padal a při tom se rozhříval.

Dne 18., 19. a 20.prosince sněhu přibývalo, 19. vítr silný sněhem vládl, cesty zametal i struhy a závěje veliké nastavěl; 21.odlevilo a sníh valně měknouti a tratiti se počal a 24., na Štědrý den, již byla poslední sanice.

Na svátky vánoční byla samá měkkota, deštivo, větrno, oblačno a víc teplo nežli zima.

Dne 28. již se na Labe ze všech stran vody přivalily a Labe rozšířily. 29.prosince již u Poděbrad od mostu až ke vsi Kluku převáželi na lodích, an to žádný nejstarší člověk nepamatuje, aby o vánocích přívoz byl. Trvalo to převážení až do dne 9.ledna r.1804, celých 12 dní.

Odtud z Milčic žádný nemohl do Sadské, Kostelní Lhoty a do Střebestovic netoliko pěšky, ale ani s vozem.

Cesty velmi zlé byly, formani pro obilí jeti nemohli a proto, kdo peníze potřeboval, do Prahy po dělané silnici jeti musil.