1806

První den roku nového byl ve středu, oblačný a dost světlý.

Bože, budiž náš ochránce

a učiň konec té válce;

dřív než to příměří mine,

ať v něm všeliký boj zhyne.

Měsíc leden byl teplý, málo sněžný a mrazivý, víc deštivý a protož cesty byly velice zlé a bahnivé.

Dne 29. a 30.ledna bylo jasno a teplo, ostatní všecky lednové dni samá vlhkost.

Na den Očišťování Panny Marie, jinak hromnic, celý den sníh i v noci padal na vodu a na bláto a z toho cesty až nad víru lidskou byly zlé, že nikam nebylo možno jeti; a za týden bez všech mrazů deštěm a teplem ten sníh sešed vody na Labe a jiné potoky přidělal, tolikéž na pole a luka etc.

Co nezhubila vojna,

smrt bere doma zhojna.

V pokrmích je drahota,

v povětří nezdravota.

V běhu světa samý křik,

pobožnost přec nemá vznik.

Jarní setí hned od polovice února místem začínalo se. Zde u Milčic na den sv.Matěje, v pondělí po neděli Invocavit, jsme začali. Posledního února sníh zemi poprášil a v noci mezi 1. a 2.března více ho přibylo a tak práce polní přestala.

Až 10.března zase jsme začali síti a okazovaly se časy, ale nedlouho; do 20.téhož každé noci téměř pršelo a tak po dolinách přeci se síti nemohlo. Zlé cesty vždy trvaly.

Od 23. do 30.března, aneb od neděle Smrtné do neděle Květné, byly teplé a jasné časy. Ač pak vždy každý den anebo v noci zmála pršelo, přes to přeci osýchala země, pole, luka, občiny, vše se zelenalo. Žita obzvláště začala vzhůru růsti a potěšení činiti, ječmeny též krásně vycházely. Ale na dolinách přeci ještě síti, ani pro zlé cesty hnoje voziti jsme nemohli.

Stromoví zahradní aneb ovocné vše jest poupaty květnými jakořka osypáno a jižjiž hned chce kvésti.

Dne 6.dubna byla Veliká noc ještě s mírnými a tešitelnými časy, ale 11.téhož začaly se zimy, mrazy a studené větry; tuť do 20.téhož již se ozimní osení velmi ztratilo, žita zmodrala a ztenčila se, ječmeny vycházející sežloutly a stromoví kvésti nemohlo – a ta radostná naděje ourodní začala pomíjeti.

Od 20. až do 27.dubna takové byly zimy a mrazy, jakéž ani v lednu nebyly, a ty jak obilní ourodu, tak svět stromový velice troudily. V neděli Jubilate, 27.dubna, mráz byl na 1/2 prstu, velmi studený vítr a sněžná prášenice.

Od 1.máje začaly býti teplejší časy a dnové sluneční, stromové rozkvétali, tak jako by žádnou zimu nebyli cítili, a kvetly hojně všeho druhu stromy. Ale suchota zase všelikou ourodu zemskou trápila; žita obzvláště po té zimě nemohla se spraviti, tak ztenčená a obřídlá zůstala.

Na den sv.Jana Nep. hojný déšť přišel a suchotu velikou, která zvláště u nás již smutnost v polích působila, rozvlažil; nato zas dne 18.máje, v neděli Exaudi, více vláhy přibylo. Buď Pán Bůh z toho pochválen!

Měsíce Juni dne 5. byl svátek Božího těla a tuť zase suchota panovala.

Okolo svátku sv.Víta deštivé a spolu zimavé časy se začaly a trvaly až do 27.Juni. Na den sv.Jana Křtitele velmi studeno a sníh se při tom viděti dal.

Mezitím vymetávající a kvetoucí pšenice tu i tam okázaly se velmi snětivé.

Začátek žní v tomto létě

ten den po svaté Marketě.

Žita měla pěkné časy,

sklizeli jsme suché klasy.

Velká parna zem tvrdila,

též i ovoce hubila,

které se stromu padalo;

v polích orat se nedalo.

Pozdnější osení zrálo,

však zrnem těšilo málo.

Tráva na lukách, občinách

nerostla ani v dolinách.

Třetího srpna, v neděli,

tuť jsme o dešti zvěděli,

odtud do Bartoloměje

pršel jest tři neděle.

Tuť pšenice, vikve, hráchy

činili všem lidem strachy,

neb sekané též i žaté

rostly jsou i na stojatě.

Velké škody na pšenicích

tu i tam i zde v Milčicích

učiněny jsou na poli,

v brázdách voda všudy stojí.

V těch třech nedělích tři dni jen

mohli jsme vyjít z domu ven,

v nichž jsme obilí vázali,

v stodolách s vozů skládali:

Devátého, třináctého,

k tomu třiadvacátého

srpna neměli jsme slotu,

a bylo vždycky v sobotu.

K tomu skrz to nepohodlí

taky jsme orat nemohli,

nebo všudy stála voda –

i v tom též nemalá škoda;

musiliť jsme jen mlátiti,

doma s dobytkem tráviti.

Na začátku srpna v těch deštích žádný nikam jeti nemohl; forman, který přijel do vsi, dával, co sám chtěl.

Na začátku září začaly se velmi prudké slunečné časy, tak že hned za týden pro sucho orat se nemohlo; dne 5., 6., 7., 8. a 9.září byla parna taková, že již po 3 léta nebyla.

Dne 11.září začaly se opět deště a sice každý den a každou noc pršelo; protož od 16. a dne sv.Lidmily nemohli jsme orati a pšenici a žito síti pro přílišnou vláhu a mokrost země, a kdo měl otavu posekanou, ta všecka hnila. Tráva na lukách, obcích a mezech i na polích – jako z jara – hojně rostla.

Na začátku října začaly se zase slunečné časy a se svou tichostí působily velmi krásné obilní setí a tuť celý měsíc říjen neviděli jsme deště, až zase sucho velké bránilo obilnému zrostu.

S těmi počasy zrodilo se převeliké množství myší a sice jak na polích a lukách, tak i ve staveních; kamkoliv člověk šel, všudy myši vidět bylo.

Dne 7.listopadu přišel deštík, po něm mohli jsme země orati a k jarnímu setí připravovati. Více vláhy přibylo dne 13.toho a opět 16. na neděli v noci a tuť to veliké množství myší v polích začalo se zmenšovati a osení okřívati.

Od polovice listopadu samé vlhké časy byly.

Do dne 12.prosince více vlhké a mokré než jasné časy byly, na Labi velká voda; od 21.listopadu až do 12.prosince u Poděbrad na lodích lidi převáželi.

Památka a den Narození Spasitele našeho celý den jasný a teplý byl.

Rok 1806 a měsíc prosinec dokonal s vlhkostí a velikými nočními větry. Na Nový rok první mráz.