Popis projektu

Den roku nového: ráno mrazivo, sníh, velký vítr a bez slunečné jasnosti, oblačno. Tohoto roku první den ledna byl studený, větrný, veskrz neveselý, kalno, oblačný.

Celý měsíc leden počasy mírné měl: mrazy nebyly veliké, ale cesty přeci asi 14 dní dobré byly, že jsme mohli i do lesa jeti a taky hnůj na pole vyvážeti.

Den třináctého února měl teplý čas.

Ku konci února časy byly mírné a deštivé, Labe dostalo velkou vodu; proto však

na den svatého Matěje

mnohý hospodář již seje.

Na začátku března valně začali jsme síti jarní obilí, ale 6. a 7. byly tvrdé mrazy a nato mezi 8. a 9. napadlo sněhu na 3 prsty a tak jsme musili přestati.

Dne 15.března, jenž jest neděle Smrtná, po pěkném předešlém sobotním dnu veliké studeno, větrno, deštivo a po poledních sněžno – a tak samá nepříjemná slota.

Od svátku sv.Josefa zase časy k setí se začaly a trvaly celý pašijový týden, v němžto v středu byl svátek Zvěstování andělského Panně Marii.

Ale na Boží hod velikonoční, jenž byl 29.března, začaly se opět nečasy a sice bez mrazu; do rána na pondělek napadlo sněhu a padal pomalu celý den, v outerý déšť a v středu to oboje spolu a tuť jsme zas nemohli polní práci konati.

Dne 18.dubna začaly se zimy a studené mrazivé větry, které vycházejícímu jarnímu osení škodily, a při tom bylo sucho, že zrno navrchu ležící chytit země se nemohlo.

Dne 19.dubna, v neděli Jubilate, velmi ostrá zima byla; navečer začal padat sníh a padal celou noc, vítr závěje vzdělal. 20.téhož vždy pomalu sníh padal a byloť ho ztloušti na 1/4 lokte, při horách mnohem více, neb tam dříve padal než zde, a když zde přestal, tam ještě padal. V noci na 21. den sníh zase padal a ráno ostrá zima.

22., 23.dubna sníh šel dolů zde v rovinách, 24. a 25. byly veliké mrazy; jarní vycházející osení sežloutlo a na zem padlo.

Měsíc máj začal jasné a teplé dni i noci a tuť jak osení, tak stromoví pěkně se ukázalo, poskvrna od předešlých sněhů a mrazů se ztratila. Dne 2.máje bouřka s blýskáním a deštíčkem přišla a tuť bylo znáti, jak všecko obživlo. Dne 4. pastva dobytčí se začala.

Dne 4. a 5.máje bez mrazu velká zima byla. Od 6. až do 16.máje časté deštíky studené i teplé přicházely a zrostu obilí i trávě krásně dopomáhaly.

Též od 6.máje převeliké množství chroustů (jimž zde babky říkají) se ukázalo, tak že jindy jich tolik nebývá; každé ráno na stromích jich bylo až tlusto a větve jako s ovocem s nimi se k zemi ohýbaly. Mnozí praví, že to snad něčeho jest předzvěst.

Na den S.Jana Nepomuckého, patrona českého, byl jasný teplý čas a sobota před hodem Seslání Ducha svatého.

Dne 10.Juli okolo Labe začaly se žně, ale zde na den svaté panny Markety, 13.téhož, a tak dle stařičkého přísloví svatá Marketa zavedla žence.

Letošní polní ouroda jest nejhojnější v žitě, která i v černých zemích pěkná a klasitá jsou. Pšenice velmi snětlivé, což jarní zimy a mrazy při jejich vymetávání způsobily, ječmeny a ovsy všudy řídké a malé i bodláčivé, a zvláště ranné, okolo sv.Řehoře a po něm sité; ty, jenž při konci dubna a na začátku máje sité jsou, jsou pěkné a klasité.

Od svátku sv.Jakuba začaly se velmi prudké a palčivé slunečné časy, od nichž všecko ještě zelené osení ve 3 neb 4 dnech jakořka najednou uschlo a zbělelo a zrno malé i bez barvy zůstalo, zvláště pšeničné, a tuť pšenice, ječmeny, hrachy, vikve, řepky, lny a konopě i jiné hned najednou aby sklizené byly, slušelo.

K tomu pak ženců a dělníků velmi málo přišlo, protož práce zdlouha šla a draze velmi placena byla…

Na začátku srpna začaly býti ještě parnější časy. Tráva na obcích a lukách vadla a schla, ovoce valem se stromů padalo; holá země pálila v nohy, sláma na střechách se kroutila i práce polní, zvlášť vázání ječmena a ovsa, nemohla se slušně vykonávati, tím méně orání. Od 1. až do 9.srpna, v němž toto píši, převeliká parna každý den, též i v noci teplo a tiché povětří bylo.

Převeliká parna a i noční teplé tichosti trvaly od svatého Jakuba až do 14.srpna, skrze což netoliko obilí stojaté, ale i trávy na lukách a obcích poschly a zbělely, ovoce taky se stromů valně padalo i dobytek se troudil.

Na den slavný Nanebevzetí Panny Marie ráno chladný větřík od západu tu tišinu provívati začal a k polednímu malý deštíček bez bouřky spadl. Pro tu hroznou suchotu orat ani vláčet jsme nemohli.

Když toto dnes, 25.srpna, píši, ještě dosavad ta veliká parna a tichosti i v noci velká tepla trvají, od čehož již velmi smutno jest.

Dne 1.září ráno tichý deštíček přišel, potom u večer hojnější, po němž jsme začali pole orati, an celé tři neděle nebylo možné; ale nenamoklo na celou brázdu, ale přeci orat jsme mohli.

Po tom dešti, jenž dne 1.září spadl, zase jasné a slunečné dni byly, jen že ne taková veliká parna a tichosti.

Před svátkem Narození Panny Marie v noci zas hojný a tichý déšť spadl, po něm pak bylo velmi studeno, že lidé do kostela jdoucí zimní šaty museli obléci.

V těch již pominutých slunečních suchých a přeparných časích jak v polích, tak v domích zlíhlo se převeliké množství myší, tak že všecky záhony a meze samá díra od nich provrtané a prolezlé jsou. Ovšem říci musíme, že tyto myši ze sucha jsou; ale taky dobře víme, že roku 1770, když se měsíce září a října deštivé a velmi mokré časy začaly a takové celý 1771.rok trvaly, že v brázdách voda stála, avšak převeliké množství myší bylo. Neselhu, když napíši, že jich tehdy ještě více bylo, nežli letos, a byly všelijaké barvy i taky strakaté. V stojatém obilí, kde o větru přihnané bylo, v klasech až na 1 loket od země, též v senách a otavách, nad vodou v zelené trávě hnízda měly, což jsme letos přeci neviděli, a jsou letos myši všecky stejné obyčejné barvy, zřídka kde jen bílé taky se vidět dají.

Po svátku Narození Panny Marie a po tom dešti teprve začala ve žních pozůstalá zrna na polích vycházet a podvůrky (jak říkáme) obrůstat.

Dne 22. a 23.září pomalu pršelo a tuť již v polích zůstalo vláhy dosti. Luka, jenž maličko pro suchotu otavy dala a spolu s pastvinami suchá byla, začala se jako z jara zelenati. Dne 26.téhož zase celý den pršelo a tuť již ozimní setí překážku trpělo.

Měsíc září jakoměř s samými nečasy dokonal a takž opět měsíc říjen začal. Již místy v brázdách voda stála, ale myší dost málo zhynulo; v poli, lukách, obcích a v staveních všudy jest jich plno.

Celý měsíc říjen tak napolovic měl časy slunečné a napolovic deštivé; poslední jeho 2 dni a noci byly vesměs deštivé. Nato 1.listopadu v noci tvrdý mráz a velmi prudká zima, též ten celý den v chladě mrzlo; ač pak že slunce svítilo, zimavý vítr nepřestával.

Toho měsíce října ukázala se na obloze nebeské hvězda ocasatá aneb kometa. Vidět se dala hned z večera k straně polední, majíc ocas krátký, tak jen jako chvoštiště (koštiště) k východu obrácený, a zapadala před půlnocí při západní straně.

Dne 2.listopadu na den všech věrných dušiček ještě větší byl mráz, že v cestách vůz s nákladem zdržel, a tu bylo znáti, že dříve skrz ty deště a nyní skrz ty mrazy jako by těch myší ubývalo.

Od 13.listopadu až do konce listopadu samé vlhké počasy byly, zlé cesty se udělaly, formani pro obilí jeti nemohli.

Posud samé vlhké a deštivé časy byly; nebylo možné orat, hnůj vozit aneb kam pro zlé cesty jeti. V noci na 9. den prosince stále pršelo i ráno do 9 hodin, k poledni padal sníh, ale zemi nehrubě nezabílil; po poledni začalo mrznouti a mrzlo celou noc a 10.téhož celý den, tak že již bláto vůz zadrželo.

Až potud pošmourní, vlhcí a nejasní dnové přicházeli, někdy malý mrazík přidržel.

Hod Boží zcela tichý, pošmourný a teplý – a byl den páteční a tuť jsme tu bývalou půlnoční zpívanou slavnou mši svatou aneb jitřní slavili právě v jitřním času, když svítalo.