1808

V nastoupení Nového roku první den veskrz ticho a slunečno měl.

Smiluj se nad námi, Pane Bože náš, a odvrať hněv svůj od nás a račiž tento celý rok jasný a tichý učiniti a ty tak dlouho trvající válečné vichřice upokojiti, abychom všickni z tvého božského milosrdenství mohli se radovati a tobě pokojným srdcem vděčně a horlivě sloužiti.

Dne 29.ledna až potud mírná, mrazivá bez sněhu tvrdost začala měknouti a sluncem a větrem.

Měsíc leden přestal s měkkostí a únor začal s teplostí. Den Očišťování Panny Marie, jinak hromnic, byl celý pošmourný a studenovětrný.

Dne 7.února, v neděli 5. po sv.Třech králích, a před ní tu noc převeliký vítr od západu vál, mnoho stavení tu i tam pobořil, střechy roztrhal a dříví v lesích nalámal.

Dne 13.téhož spadlo něco málo sněhu, 14.téhož, v neděli devítník, jasno a ticho, 15.téhož, v pondělí, tuhý mráz, jakýž ještě tu zimu nebyl.

Od 14.února začaly zas býti mrazy, 21.téhož velmi tvrdé a s velkou zimou, 26. spadlo trochu sněhu a 27. ještě tužší mrazy dnem nocí byly, až se i do stavení dostávaly. V neděli masopustní, též v pondělí a v outerý, 1.března, samé tuhé mrazy a velká zima; v středu Popelní, 2.března, při velmi studeném větru odleva tuhých mrazů se znáti dala.

3.března zase tvrdé mrazy s tuhou zimou se založily, jako by ledna měsíce bylo, an sice letos v lednu bylo dosti teplo a snesitelno.

Na den svatého Řehoře

žádný na polích neoře.

Tuhé mrazy s zimou drží,

lid i dobytek se mrzí.

Při horách kolem okolo

sněhu leží ještě mnoho,

v cestách, lesích i na stráních

jezdějí ještě na saních.

Místem hned ledna měsíce

orbu jsou začali sice,

ale únor ji překazil,

březen ještě víc přimrazil.

Dne 14.března začala se odleva, ale nepřestala zima.

Od 14.února

kvílí ozimní úroda,

v domích pak dobytek i my

za příčinou velké zimy.

Tuhé mrazy ve dne v noci

stojí stále s velkou mocí,

též větry velmi studené

činějí všecko hubené,

zvláště na polích osení

ani téměř znáti není.

Pole se nezelenají,

anobrž vesměs černají,

prach jest na polích i v cestách

v vesnicích, také i v městách.

V Praze chodí přes Moldavu.

I přes Labe (kromě splavů)

místem jezdí se i s vozem,

neb jest ledu tlustý kořen.

Mlynáři mleti nemohou,

mnozí trpí nouzí mnohou.

Dobytek též ven nemůže,

neb se na něm krčí kůže;

ba, ani v chlívě na stání

nemůž´ se dočkat zahřání.

Zamrzají i studnice,

okna u každé světnice –

a již stálost té zimy jest

do dneška dnů třicet šest,

od 14.února do 22.března.

Tuť vidíme mocnost Boží,

že cokoliv on uloží

a nechá to dlouho státi,

my hned musíme padati.

Jako i teď skrz tu zimu,

která jest k mnohému zlýmu

pro ourodu, pro dobytek,

pro všecken roční užitek.

Pane náš, prosíme tebe,

učiniž to sám pro sebe,

odpustiž nám naši vinu

a odvrať od nás tu zimu!

Před tím dnem u večer mráz trochu ulevil a ráno nebyl tak veliký, dne 26.března zase byl silný mráz, ale 27., v neděli Družebnou, zase tuhý mráz, že okna i studnice zamrzly, a při tom celé ty dni velmi příkrý a přestudený vítr lidem i dobytku nesnesitelný.

Dne 3.dubna, v neděli Smrtnou, ačkoliv jasně velmi slunce svítilo, ale mráz a vítr přestudený ustavičně vál, a tak bylo každý den, že sice slunce zemi osvěcovalo, ale země nic nerozmrzovala, jediné po vrchu, z čehož prach se dělal, který zase studený vítr smetal, od čehož v zemích písečných ozimní osení i s kořenem vyfoukané bylo.

Dne 4.dubna, v pondělí po neděli Smrtné, mráz dosti silný byl, slunce svítilo a vítr studený vál, tolikéž v outerý a u večer znamenali jsme odlevu a teplo. Dne 6., v středu, pršelo pomalu celý den, též 7. toho až do poledne a tuť země rozmrzla, větry pak váti nepřestávaly. Proto přeci mnozí hospodářové začínali své jarní setí, ale dne 8.téhož, v pátek, zase celý den i vítr i déšť i sníh polní práci kazil; v ten den odpoledne již se zase žádný na pole vydati nemohl, jakož ani 9.téhož, v sobotu.

To tré stále šlo svým během,

déšť, velký vítr se sněhem;

co kdo v čtvrtek a v pátek na poli rozsil, zavláčeti nemohl.

Letos má začátek jarní setí na den sv.Vincence Kazatele.

Vloni o svatém Matěji

již jsme byli v jarní seji.

10.dubna, v neděli Květnou, veliký mráz a celý den přestudený vítr vál, ač pak v některou chvíli slunce svítilo.

Jaký byl čas v neděli Květnou, takový byl též v pondělí i v outerý: Mráz, sníh, déšť, vítr a ostrá zima a při tom v pondělí hřmělo, ač pak zima byla. V středu bylo snesitelno a tuť jsme zase začali síti a od minulého pátku zaseté zrno zavlačovati.

V Zelený čtvrtek zase jasno, tolikéž u Veliký pátek, na Bílou sobotu jakž tak snesitelno. Na hod velikonoční stál mírný počas – byl den 17.dubna.

Na pondělek velikonoční mráz a pěkný čas.

V středu po Veliké noci, 20.dubna, byl první den toho roku teplý, jasný a právě jarní den, ač pak ráno taky mráz.

Dne 21.dubna, v čtvrtek po Veliké noci, byla ráno ponejprv toho roku rosa, po ní krásný teplý čas; odpoledne hřmělo i stranami pršelo a tu jsme viděli, jak ozimní osení krásně se zelená a roste, jako by žádné nehody nebylo trpělo. Ale kde na podzim a v zimě mnoho myší v polích bylo, tuť prázdné placy dosti veliké i vesměs žita i pšenice řídké jsou. Při horách pak žádné myši nebyly a protož tam pěknější ozim jest než v rovinách. Ty myši ode žní trvaly na polích až do měsíce února; když se dne 14.února ty veliké mrazy začaly a přes 40 dní trvaly, tak myši pohynuly, ač pak dosti hluboké díry v zemi měly, které nyní vidíme, když v polích oráme.

Na začátku máje přibývalo tepla, ale také suchoty a zrnu obilnému ceny.

V polovici máje suchota již na osení záhubu okazovala, žita a pšenice špičatěly a obnože nevydávaly a protož řídké zůstávaly. V jarním osetí zrno, které navrchu ležet zůstalo, dosavad tak suché leželo a při tom mnoho bodláčí rostlo – nebo suchota jest matka bodláčí – a místem ozimní i jarní osení již začínalo bělet.

Patnáctého máje na neděli 4.velikonoční přišel nám času ranního teplý deštíček. Dne 18.máje zase tichý déšť spadl a tu všeliké osení obživlo, tolikéž luka a občiny pastevní.

Hod slavný Seslání Ducha svatého byl dne 5.června. Převeliké sucho všecka osení již hubilo, že bylo smutno patřiti; neb ti mrazové února, března a dubna měsíců, po 40 dní a noci trvající, zem vysušili a osení ozimní na díle zhubili, tolikéž i v zahradách ovocné stromy, zvláště peckové, totiž švestky, slívy, meruňky a broskve. Nyní pak zase takové teplé větry a jasné slunečné časy skrz celý máj až dosavad trvají.

Mezitím od 18.Juni počna takměř každý den pršelo a některý den byl déšť silný, ano i příval. Na lukách a obcích tráva rostla, obilí se spravovalo, ale ku konci června již tou přílišnou vláhou zase jako umdlévalo.

28.Juni pršky přestaly, od čehož husté žita a ječmeny místem lehly, prosa sežloutla, hrachy, vikve, čočky, řepky, zemčata, zelí a řepy dobře se spravily a pěkně zrostly.

Skrze celý měsíc červen byly veliké bouřky a přívaly i hromové ohně.

V našem okolí jen 2krát bouřky v ten měsíc přišly, a buď Pánu Bohu chvála, nic neuškodily.

Na den sv.apoštolů Rozeslání letos bylo rozeslání ženců na pole a začaly se veřejně žně, ačkoliv více kosy nežli srpy žita a pšenice kladly.

Od 28.Juni opět nepršelo, až něco málo 31.Juli, a byla velmi veliká parna a tepla, ač pak stranami viděli jsme každý den pršet, ano okolo Prahy dosti vláhy jest. Od těch tak prudkých slunečních časů všecko obilí na polích rychle uzrálo a uschlo, že se nemohla ani ze žita povřísla dělati.

Prosa, hrachy, zelí, řepa, zemčata zase těmi parny a suchotou usvadly, hrachy jen ty první lusky zachovaly, ostatní i s květem uschlo; zrno ve všem obilí tenké zůstalo.

Po půlnoci na den 9.srpna strašlivá mračna s blýskáním a hromobitím a s převelikým větrem od strany polední a sice od Černého Kostelce sem přišla, z nich převeliký příval dešťový spolu s krupobitím spadl, krupobití pak nešlo široce, jen od Milčic za Chválovičky; na polích, jenž slovou U silnice, Podhoří a V Loužku, co ještě stálo neb leželo, jako prosa, vikve, ovsy, boby a řepky, zkaženo jest. I mně proso v těch místech zkázu vzalo. Došlo to krupobití až přes Labe mezi Nymburk a Poděbrady.

Povětří pak tu i tam jak stavení, tak v polích stojící hruškové stromy i v zahradách polámalo a vyvracelo.

Při konci srpna byl taky konec sklízení ourod zemských, těch, jenž v slámě se klidí…

Měsíce září dne 3., v sobotu před nedělí 13. po sv.Duchu, okolo 3.hodiny s poledne okolo Labe při Přerově a Lysé neobyčejná a strašlivá bouře zjasna se stala. Nejprv třikrát strašlivě zahřmělo a potom ustavičně chvíli, asi 1/4 hodiny, hřmělo, jako by bubnoval, tak sice, že se toho lidé velmi děsili a mnozí se třásli. V tom beze všeho deště u vsi Stratova na panství lyském na jednu louku, kdež sekáči otavu sekali, mezi ně spadl kámen s oblohy, an na to hledí a velmi se zděsili, však žádného netrefil. Ten když do vsi přinesli a jej vážili, měl něco přes 5 liber tíže…

Z toho, jenž u Stratova spadl a od lidí roztlučen i sem tam po kousku roznesen byl, i já kousek jsem dostal; jest velmi tvrdý, pomodralý a jako k nějaké rudě podobný, však pro tu tvrdost dá se kousati a v zubech rozdrobiti, ale jest beze vší chuti.

Zde v Milčicích v tuž chvíli také tak neobyčejně zahřmělo a potom zdálo se, jako by tam v obloze bubnoval. Odkudkoliv kdo přichází, každý mluví stejně a všudy se zdálo, jako by nad hlavami to hřmění bylo. Pane Bože, račiž to na dobré obrátiti!

V měsíci říjnu vláhy polní bylo dosti, pěkné setí, ale zrno obilné všudy vycházelo řídce a po zemi se nerozkládalo, jako jindy bývá. Pastvy dobytčí všudy jest dosti na obcích i na polích, kde zasito není.

Na začátku listopadu časy byly pěkné a zem po těch vláhách začínala tuhnouti a tuť ozimní osení zhoustlo.

Na začátku prosince byly samé vlhké časy; dne 9.téhož mráz, 10.téhož trochu sněhu spadlo, 11.téhož, v neděli 2.adventní, přibylo sněhu i mrazu a sice prudká zima. Odtud až do soboty dne 17. ve dne v noci mrzlo, až do studnic a chlívů mráz se dostával, ale větru nebylo. Dne 17. maličká odleva se znamenala.

Na Štědrý den začaly mrazy a zima ulevovati a bez větru i sněhu tvrdost měkla.

Den Narození našeho Spasitele celý tichý a pošmourný. Odtud až do Nového roku ani tvrdost předešlá neměkla, ani více tvrdosti a zimy nepřibývalo. Dne 30.prosince maličko sněhu přibylo a cesty byly velmi dobré.