1809

První v tom roce veselý den veskrz bez větru, tichý jen.

Dne 4.ledna ta příjemná mírnost zimy zase se v tvrdost změnila, celý tento den padal sníh a při tom mrzlo. Do rána 5.téhož silný mráz i studnice zatáhl a do chlívů vešel a takž celý ten den neupustil, an při tom slunce svítilo, kteréž jsme neviděli od 23.prosince roku minulého.

Na den svatých Tří králů trojí byl velmi citelný a v svém běhu silný počas, a sice sníh velmi možný, mráz velmi tvrdý a jasnost slunečná ustavičná; však tak, že tou jasností ani mráz, ani sníh nezměkl. Na Den Tří králů byl sníh, mráz a čistá jasnost.

Jako svatí tři králové

v stejném smyslu šli k Betlemu,

tak ti tři mocní časové

jako by byli ve sněmu,

ani za zrno makové

neustoup´ jeden druhému.

Dne 7.ledna, v sobotu, ta tvrdost ulevila, jakož i v neděli.

Dne 10.ledna sníh celý den padal, před samým večerem slunce svítilo.

Do dne 24.ledna mrazy a sněhy měly svou vládu a již bylo zde vesměs přes 1/2 lokte sněhu. V ten den u večer oteplilo se a začalo vlhnouti; dne 25.téhož od rána až do 3 hodin s poledne pršelo, potom slunce svítilo; do dne 26. byl zase mráz a mrzlo pomalu celý den, navečer padal sníh.

Dne 27. a 28. sníh valně šel pryč a se tratil a tuť povstaly veliké povodně, které až do posledního ledna trvaly, ale od hor voda – i dnes, 5.února – ještě nejde.

Dnes, 26.března, právě v neděli Květnou, přidati musím, že až dosavad samé ranní veliké mrazy, jenž v chladě celý den trvají, a při tom velmi studené větry, jako by ledna měsíce bylo.

Ani travička není k vidění,

kde by ovčička měla živení.

Dobytek zimou se třase

jako v tvrdo-zimním čase.

Bože, rač se smilovati

a teplé časy nám dáti!

30.března, v Zelený čtvrtek, drobet se oteplilo, tolikéž u Veliký pátek.

Dne 1.dubna, v Bílou sobotu, zase chladno bylo…

Měsíc duben ve dnu druhém měl Velikou noc.

Ten den byl tmavý, sychravý,

pondělek jasný, zimavý,

v outerý tuhý mráz s sněhem,

v středu zima s jasným během.

Celý velikonoční týden

byl mráz a zima každý den,

že nebylo lze orati

a obilí zasívati.

9.dubna, v neděli Quasimodo geniti aneb Provodní, silný mráz, ostrý vítr a při tom slunečno a tak celý velikonoční týden trvalo, že ani v černých zemích nemohli jsme orati a síti. Ano, vánoční týden byl mírnější a snesitelnější nežli Velikonoční. Vánoční časy měly dost tepla, ale velikonoční časy dost zimy.

Dne 16.dubna, v neděli 2. po Veliké noci, první byl den, jenž se za jarní říci mohl, ač sice taky dost chladný vítr při slunečné jasnosti foukal. Před tím v pátek a v sobotu, 14. a 15.dubna, velmi studeně pršelo a mželo.

20.dubna celý den sníh padal, a kdyby při zemi byl se nerozpouštěl, bylo by ho na 1/2 lokte. 21. zase se rozpouštěl, ale v chladnějších zemích okolo Kostelce zůstal. Ozimní obilí skrze ty studené větry a ten sníh ouhonu trpělo; z toho sněhu voda brázdy naplnila.

Dne 27.dubna, v středu, od poledne začalo se studeným větrem pršet a trval déšť celou noc a celý den ve čtvrtek a celou noc na pátek; ještě i v pátek do poledne pomalu mželo. Z toho přišly povodně, zde pod Milčici celá obec vodou přikrytá byla, na polích a lukách tu i tam voda stála.

Dnes 7.máje, když toto píši, přidávám, že až dosavad žádná jarní tepla nejsou, ale ustavičné zimy; žita velmi sešpičatěla a zřídla.

Dne 9.máje byl teplý a jasný den, ač ráno zima, 10.máje po ranní zimě teplo a 11.máje, na den Páně Nanebevstoupení, bylo teplo a jasno bez vší zimy.

Dne slavný Seslání Ducha svatého byl dne 21.máje a tu již veliké sucho rmoutilo lid i dobytek; ječmeny žloutly a všecka jiná polní osení vadnouti začínala i tráva na lukách. Od 29.dubna nepršelo a samé tvrdé, jasné a teplými větry promíchané časy trvaly. V cestách byly veliké prachy, neb v příčině války ustavičně ve dne i v noci s převážením magacínu fůry tu i tam přejížděly.

Dne 26.máje, v pátek před nejsv.Trojicí, odpoledne přišel malý deštíček od východní strany.

V tom čase skrze ta veliká tepla tráva na obcích i snad také tak ta polní nějakou jedovatost do sebe přijala, nebo dobytek na pastvu jdoucí, hovězí, voli a krávy i telata, ovce i svině nemocí trápeni byli a sice jazyky a hořejší dásně opuchlé měli, hořkost v hubě, sliny jim z huby tekly a krávy mléko ztratily.

28.máje, na den nejsvětější Trojice Boží, zase deštíček přišel a tuť osení polní obživlo.

Dnes, 16.Juni, zase malý deštíček přišel, ale již ječmeny a vše jarní osení jest tak suchem zhubeno, že polovici své obyčejné ourody sotva vydá.

Dne 1.Juli zase malý deštíček spadl, ale málo zavlažil, až dne 4.téhož, na den svatého vlastence a divotvorce našeho Prokopa, u večer hojný a tichý déšť přišel. Buď Pán Bůh pochválen!

Na den sv.Prokopa hojný deštíček téměř ve všem vůkolí zemi zavlažil; potom více 7. a 8.Juli pršelo a země hojně namokla a tuť teprva začali jsme sázet řepy a okopávat zemčata. 10. a 11.Juli zase vláhy přibylo a tuť se jarní osetí téměř všecko pospravilo, jen že již větší nevyrostlo.

Dne 13.Juli, v den sv.Markety, zde a v našem vůkolí začaly se veřejně žně, kteréž jsou v své ourodě prostřední; žita obyčejná, ač mnoho na kosu, pšenice a ječmeny maličké a řídké, krátkého klasu, a takž i jiné obilí: zrna málo, slámy pak ještě méně; sena tolikéž málo i jetelů.

Svatá Marketa

tohoto léta

na svůj vlastní den

začala jest žeň.

Od 16. do 22.Juli ačkoliv nepršelo, ale taky slunce jasně nesvítilo a protož žita vlhká jsme klidili.

Na den sv.Jakuba u večer okolo hodiny osmé přišel velmi bouřlivý mrak od východu, z něhož spadl převeliký příval dešťový a krupobití. Zde u Milčic počna od Loužku a ta pole na Podhoři víc než vyseté semeno, za Roudníkem pak víc než 3 díly v jarním osení zrna vytlučeno bylo; žita již by byla doma. Více se spustily kroupy na les Kersko a za ním mezi Velenkou a Manderšajdem takměř na celou zkázu potlouklo, což jsem i sám viděl.

Na den svaté Anny zase u Janovic Uhlířských velmi škodně potlouklo, tolikéž u Nové Vsi, u Kolína i jinde tu i tam v zemi o potlučení osení slyšeti jest.

Od sv.Ducha ještě nepršelo a od 1.srpna každý den jest ticho a převeliké parno. Píši 21.srpna.

Až posud ještě tu i tam hovězí, skopový a sviňský dobytek kulhá a mnohé, jenž již v máji a červnu kulhaly, zase nyní po druhé tím se trápí. Krávy až tuze málo mléka dávají, ač pak pastvy zde u Milčic dosti hojné jsou.

Dne 11. a 27.srpna pršelo, ostatně po vše dni samé prudké a jasnoslunečné časy byly, tak že otavy, jenž také nad naději velmi zrostly a seno převýšily, velmi pěkně se klidily.

Tento měsíc srpen

přetěžce byl trpen,

neb magacíny, foršpony,

odvod lidu, volů, koní,

to bylo v starosti, v péči,

při tom mnoho strastných řečí.

Bože, sám rač se smilovat

a svatý pokoj darovat!

Na začátku září více vláhy přibývalo, tak že role k ozimnímu osetí pěkně se oraly, ale proto zas smutně, že potažní koně a voli více po cestách chodili, nežli v poli. Tuť se vidělo taky jedním koněm aneb volem v branách zapřeženým vláčeti – i taky zde v Milčicích – což jsem já zde ještě nikdy nespatřil.

Na den sv.Václava, milého patrona našeho, odpoledne zticha pršelo, na zasité zrno radostná vláha spadla.

Ovoce též drahé bylo,

málo se ho urodilo,

švestek za krejcar jen 10,

hrušek dost maličkých jen pět,

větší hrušky, jablka malý

jedno za krejcar dávali;

ani i ty hrušky polní

nebyly v ourodě hojný.

Všeho málo, všeho skrovně,

jen vojenský běh jde hojně,

strachu přibývá ještě víc –

Bože, sám uvediž to v nic!

Po svátku sv.Václava deštíkové často přicházeli a vláha na zaseté zrno byla slušná, ale zelené osení řídce urostalo a své obnože po zemi nerozkládalo.

28. a 30.listopadu začaly se vlhké, deštivé a sněživé časy a cesty se dělaly zlé.

Dne 4. a 5.prosince pěkné slunečné, tiché a jasné časy byly, zem osýchala a dobytek hovězí až potud na pastvu vycházel.

V pondělí: Den Narození našeho Spasitele Pána Krista měl pěkně tichý a jasný čas. Až potud hovězí dobytek na pastvu vycházel.

V noci mezi svátky sv.Štěpána a sv.Jana Evangelisty napadl sníh na malý mráz a tak ovce zůstaly doma. Při té skrovné letošní píci již tím dlouhým na pastvu vycházením něco uspořeno jest.