Popis projektu

První den roku nového byl sněživý v tichosti, pošmourný a z části jasný.

Dne 2. a 3.ledna sníh okolo Labe a v našem okolí docela sešel, ale cesty byly velmi zlé a marše vojenské den po dni trvaly.

Na den sv.Tří králů trojí celý den trval počas a sice mráz, ticho a pošmourno, při tom teplo a ten mráz byl toho roku první.

Počasy byly mírné, tiché, zpovolna mrzlo.

Dne 13.ledna byl první tvrdý mráz, že okna chytila, a potom první také toho roku jasný den.

Dne 17., 18. a 19.ledna pomalu sníh padal a zima byla při tom mírná bez větru.

Při konci ledna a na začátku února zima tvrdá v stejném běhu držela, cesty byly dobré a zvláště sanice; mrazy nebyly příliš tvrdé.

Dne 12.února slunečné oblevení stalo se a sníh měknouti začal.

Dne 16.února zase přibylo sněhu i mrazu a mohlo se zase na saních jezditi.

Na den sv.Matěje ráno byl ještě tvrdý mráz, byla sobota před nedělí Sexagesima, odpoledne ostrá odleva a u večer hustě jako v létě pršelo. Druhý a třetí den veliké povodně přišly, že se vsi do vsi jíti ani jeti se nemohlo.

Šestého března: Masopust a celý den slunečno.

Tuť začaly vody lépe k Labi odtýkati,

pole, luka, obce zas radostně osýchati.

Dne 10.března u večer žádný mrak nebyl, avšak blýskalo se třikrát zahřmělo, potom přišla silná vichřice bez bouřky a deště.

Ačkoliv letos tak tvrdá a prudká s mnohým sněhem zima byla, dle čehož nadáli jsme se, že nám brzy teplo a polní jarní práce přijde, ale nestalo se tak, neb po rozpuštění hlavního sněhu zase jiné menší sněhy, mrazy a zimavé větry připadaly, že nebylo možné orati, až na svatého Josefa začali jsme polní práci. Ale jen po dva dni trvala; 21.března zase sloty nastaly, sníh, mrazy a silné větry. 24.toho zase jsme orali a sili.

Od svátku sv.Josefa až do konce března samé zimy, malé deštíky a sněžné prášenice, vlhké časy a zlé cesty trvaly; jarní setí bídně se konalo.

Dne 1.dubna byla neděle Družebná, aniž duben co odlevil, ale vždy jen samými studenými větry a mrazy své dni vedl.

Pašijový týden byl velmi zimavý, sněžně deštivý i mrazivý; sít se nemohlo od Květné neděle až v Zelený čtvrtek a u Veliký pátek.

Dvacátého druhého dubna jsou velikonoční svátky Vzkříšení Páně.

Když jsme velkonoc slavili,

ještě jsme se nezahříli

a skrz času nepohodlí

týden jsme síti nemohli.

Svatý Vojtěch měl pondělek

a svatý Jiří outerek

a svatý Marek ve středu

procesí měl v zimním běhu.

Při nastání máje

zima trvá stále,

dva dni svítilo slunečko

a zahřilo obiličko,

též i na obcích travičku,

slouha hnal k pastvě kravičku – dne 30.dubna.

Již odchází měsíc máj,

kterýž někdy mívá ráj,

letos ač měl dost světlosti,

ale však málo teplosti.

Když červnu dni dáti spěchal,

ještě si dva mrazy nechal.

Jak dosáhl svůj běh červen,

hned měl tuhý mráz v první den

a v pátek před svatým Duchem

rozložil mráz v poli suchém.

Po něm v ten den déšť nám přišel,

tuť lid řepu sázet vyšel.

V těch pak zimách, v suchu sice,

žita vyrostla velice,

dávno taková nebyla,

půl čtvrta lokte měřila.

Ani časné sbírání, ani ty májové zimy a mrazy stromové housenky nezkazily, aniž nyní ustavičným sbíráním a mačkáním možné jest je zkaziti, neb vždy pořád jiné a jiné se rodí. Kdo je každodenně nestírá, již všecky stromy, krom bezů, do hola obežrané jsou a větvičky jako v zimě vyhlížejí. Ač pak dosti hojně stromové kvetli, ale těmi mrazy a housenkami mnoho jich zkaženo jest, takřka víc než polovic.

V týž outerní den, 12.Juni, od rána až do poledne tichý deštíček pršel a nás všecky těšil.

Okolo svátku sv.Prokopa sucho již velmi rmoutilo a žita tak bělela, jako by zrála, neb od pondělka svatodušního dne 11.Juni nepršelo. Sena dobře se sklidila, ale otavy růsti nemohly. Při tom housenky, již páté a sice černé, stromy tak hubily, že již nebylo možné jim ubrániti, a tak stromy obežrané, jako když listí opadne, stojí a skrze za parna schnou. Ovoce taky dříve skrze mrazy a nyní skrz housenky zkažené jest, tolikéž prosa.

Dne 12.července u večer s bouřkou a blýskáním dostali jsme tichý déšť; před tím nepršelo od dne 11.Juni, 37 dní, a byla veliká parna a tichosti.

Dne 17. a 18.července v našem vůkolí začaly se žně. Žita a ječmeny i ovsy byly jadrnější i sypnější než roku loňského, ale pšenice špatnější.

Ale od 12.července téměř každý den pršelo a slunce málo svítilo, začátek žní byl truchlivý. Dne 24.Juli první mandele se vozily.

Stromy ovocné, od housenek zhubené, začínají schnouti a některé se mladějí. Z těch posledních, v počtu pátých, housenek, když se jako pulce vyseděly, zhlíhli se motejlové, malí, šediví a tlustí s velkými chlupatými hlavami; ti více seděli, než lítali, a kde sedli, veliké množství semena jako jáhly – hned hromádky – po sobě nechávali. Listí stromové od housenek až dosavad nesežrané začíná nyní již samo schnouti a běleti.

Přitom přeci ovoce místem jest dosti, kde jsou dolinové zahrady; někde málo a někde nic.

Jak před svátkem Nanebevzetí Panny Marie začala se převeliká parna a tichost povětří, ta až do dnešního dne, 4.září, trvají, dle čehož země a všecko, což na ní jest, vřelé a horké zůstává, vorati se nemůže. Mletí obilí jen na Labi, kamžto na 3, 4 i také 5 mil lidé s velikými outratami jedou, aby jen mleti mohli…

Tolikéž stromy všeho druhu schly a ovoce na nich, nemajíc listního stínu a žádné šťávy (neb to housenky vysály), též vadne a schne a řádně nezraje. A z mnohých stromů není možné ovoce jísti, neb jest uvadlé a vší chuti prázdné.

Votavy dobře se klidily, ale po sklizení drny schnou na lukách i obcích a takřka bělejí.

Dobytek hovězí i ovčí málo se spravuje a maličko omastku dává, kdyžto pastva drnová přestává a rolní podvůrky nic neurostly skrz to sucho.

Dne 5.září ráno tichá černá mračna od západu se ukázala a jižjiž začalo radostně pršeti, ale hned zase přestalo, anť se ani prach zcela nesmočil, a zase slunce svůj teplý a palčivý plášť prostřelo.

Když toto dnes 3.října píši, až dosavad ustavičné jsou slunečné, teplé a tiché časy; prachu mnoho nejen v cestách, ale i v poli a v strnišťatech jest, což ještě od žádného viděno nikdy nebylo.

Obce i luka se bělejí, dobytky se padnou a dojit přestávají; žádné ve žněch vypadlé v polích semeno ještě nevyšlo, protož i na ovce zle.

Potokové vysýchají, v menších mlejnech se nemele a i na Labi s nadržováním. Na 4 i 5 mil na Labe do mlejnů lidi obilí vezou a veliké outraty přitom mají… Místem Labe pěšky přecházejí.

Ozimní setí žádný konat nemůže, a co kdo před dvěma a třemi nedělemi zasil a v brázdách vyšlo, zase to nyní vadne a schne. Pane Bože, smiluje se nad námi a rač nám dáti vláhu!

Suchota. Dne 11.Juni pršelo, odtud nepršelo 37 dní, až 12.Juli, a tu začaly se nečasy, že žita dost vlhká se klidila. Dne 17. a 18.Juli začaly se žně, ale až 24.téhož první mandele jsme vozili. 10.srpna začaly býti jasné a teplé časy a veliké tichosti ve dne i v noci, a to trvalo přes celý měsíc srpen i září. Tuť netoliko zrno v poli vydrcené nerostlo, ale i tráva stojatá na lukách a obcích schla a se bělela. K setí vorat se nemohlo; kdo co zasil, nic ze země nevycházelo. Prachy v cestách i v poli veliké byly. Dobytek hovězí i ovčí se padnul a místem hovězí hynouti začal, jakož i zde a v Sadský.

Dne 15.října přišel tichý deštíček, ale ani nesmočil tlustost prachu v polích.

Dne 21.téhož, v neděli 19. po sv.Duchu, pršelo pomalu od rána do 11 hodin, a tu se prach promočil a všecko stvoření obživlo. V pondělí 22. bylo po celý den vlhko, tolikéž 24., v středu. Lidé začali vorati a síti, an předtím tři neděle nebylo možné, ač pak nenamoklo, jen na tři prsty ztloušti.

Letos nebyl u nás hojný déšť od svatého Vavřince do svatého Havla.

Na svatou Voršilu více

těšila se naše srdce

z deštíčka, ač ne hojného,

ale velmi potřebného.

Posledního října u večer začal padat sníh, na den Všech svatých bělelo se všecko od sněhu, na den Dušiček zase sešel, pole trochu navlhla. Dne 4.listopadu zas malý deštíček zem zkropil, ale vždy vorba příslušná nebyla; proto přeci lidé žita sili, ač navrchu takměř zůstávalo.

V noci na 6.den listopadu pršelo hojněji, a tu již i vorba i vláčení lépe se dalo dělat a zrno, již před sv.Václavem zasité, teprv začalo vycházet. V brázdách sice bylo vyšlo, ale zas uvadlo; vrchy záhonů až dosavád byly holé a nic na nich nebylo zeleného osení vidět.

Dne 13.listopadu u večer zase sníh zemi políbil. Těchto časů v mnohých místech hovězí dobytek hynul, i také zde v Milčicích i v Sadský.

14.téhož začalo mrznouti a tuhý mráz držel do 16.téhož, a tuť vorba přestala.

16.listopadu navečer hustě zas pršelo i v noci, potom i více malých deštíků přicházelo, a tuť začaly dávno seté pšenice a žita vycházeti.

27. mráz tuhý se rozložil, ale zase rozmrzlo. Hovězí dobytek místem hynul a někde se z nemoci pozdravoval. Který se na kašel a chrchlání rozstonal, ten zůstával, který začal smutně hleděti a nechtěl jísti, ten hynul. Nalezeno bylo v něm, že má knihy suché bez zoftu a pokrm jako spečený, což od toho velikého parna pocházelo, neb tráva bez zoftu byla a horká, až v hrsti hřála.

Přes celý advent bylo vlhko, deštivo a větrno; zlé cesty všudy byly, ale pozdní osení pěkně ze země vycházelo.

Na Štědrý den u večer pršelo. Hod Boží Narození Pána Krista měl slunečný čas.

Na den svatého Štěpána

vítr s deštěm byl hned zrána.

Také na svatého Jana

vítr s deštěm byl jest s náma.

Více však na den Mláďátek

vítr ježil každý statek,

střechy lámal a převracel

i v lesích stromy vyvracel.

Uvečer na déšť zavolal,

a 1/2noci se utišil

a hned mráz na zem pospíšil.

Slunci se to zalíbilo,

hned zem jasností polilo.

Jasný, tichý byl celý den,

dědek, bába mohli jít ven.

Když rok dokonával,

zimní čas nastával,

ráno a skrze celý den –

ten poslední – mrzlo jest jen.