1812

Na Den Nového léta mráz

a slunečný čas.

Jak rok starý dokonával,

tak zas nový jest nastával:

podle všech časů v mírnosti,

však podle hlasu v trpkosti.

To tak veliké zmenšení

bankocedul, jejich ceny,

v daních paterý nádavek

byl každé hlavě pohlavek.

A co pak kdo chce koupiti,

též tak musí zaplatiti,

kdo je prv v domě skládal,

za sto jen 20 dostával.

Ta přeukrutná drahota

trápí lid jako robota,

která selský lid hubila.

Tato se všudy rozlila,

v zámcích, v městech, ve vsích, všudy

všecken lid hladinou hubí.

Mezitím a právě až dost

všudy se zmáhá nepravost

v koupi, v prodaji, v jednání,

ve všem lidském obcování.

Směle vyřknu a píši zdeť,

že to ještě neviděl svět.

Pán Bůh nám ukázal metlu,

nepůjdem-li ze tmy k světlu,

že nás potrestá ještě víc,

však žádný na to nedbá nic.

I všudy páni hvězdáři

píšou, že žádnou nesnázi

nemůž dělat ta kometa,

nižádné proměny světa;

kdo by se z ní v něčem strašil,

že by se tím darmo plašil.

Dejž Bůh, by nám lidu všemu

spíš k dobrému nežli k zlému

přišlo a k potěšování

té hvězdy ukazování.

Však proto nebuďme spící,

neb jest to přeci “prut bdící”.

Dne 3., 4. a 5.ledna, a sice u večer, v ty dni ještě tu kometu vidět bylo, ale již velmi daleko k straně polední; pro tu vzdálenost již taky velmi malou jasnost a krátký ocas viděti bylo. Od toho času dodnes 10.ledna nebyla jasná obloha, protož jí vidět není.

Dne 14.ledna po 6.hodině ráno stalo se na obloze na straně polední veliké zablejsknutí, až se celá země osvítila, a po něm zůstala čára k duze podobná. Předtím dne 13.ledna napadlo sněhu na 1/4 lokte a do rána byl hodný mráz a přitom ticho a jasno.

Dne 17.ledna napadlo sněhu na 1/4 lokte a 20.téhož ještě více, takže v polích a rovinách byl ztloušti 1 lokte. Přitom byly mírné počasy, bez velkých mrazů a větrů. Dne 23.ledna byl tvrdý, ale mírný mráz. Skrz takové sněživé, mlhavé a temné počasy tu kometu od 5.ledna viděti není; zdaliž již dokonce přestala, dojista věděti se nemůže.

Dne 31.ledna, v sobotu před 1.nedělí po Devítníku, sníh začal vlhnouti, a to zticha bez větru.

Od 10.ledna až posud bylo několik nocí jasných, ale však přeci tu kometu již více vidět nebylo. Začala vycházet dne 20.srpna mezi půlnocí a západem, majíc ocas k východu obrácený, a zacházela mezi půlnocí a východem; potom vystupovala vždy vejše a táhla k straně polední. Takřka k srozumění: Zde v Milčicích vycházela jako nad Lysou a zcházela nad Poděbrady. Potom postupovala vždy vejše k polední straně, až přešla i tu bělnou poledno-půlnoční cestu; posledně nad Kouřimem viděti se dávala. Od pátého ledna letošního 1812 viděti se nedala, a tak od 20.srpna r.1811 až do 5.ledna r.1812 chodila.

Dne 1.února mrazivá ostrost ulevila, na den Hromnic byl mírný mráz, potom jasno a k večeru vlhko. Dne 3.téhož po ranním mrazu zase vlhlo s tichou teplostí, dne 4. ani mráz nebyl

a sníh i se svou sanicí

měknul jako ve světnici.

Dne 6., 7. a 8.února samé vlhkosti a drobné deštíčky do sněh pršely, skrze což sněhu ubejvalo.

Když dnes 29.února toto píši, až posud mírné počasy zůstávají, voda sněhová odešla a ztratila se, takže ani v brázdách nestojí, dnové a noci jasné a tiché, bez mrazů i dešťů. Pole pěkně vysychají a srozumívá se k hojné polní ourodě. Od 15. do 26.února jasné noci byly a žádný mráz, poslední 3 dni byly malé mrazíky ráno.

Od začátku měsíce března začaly se počasy vlhké, dílem sněžné, dílem deštivé; cesty zlé se udělaly a ovce na pastvu vycházet nemohly, tím méně na pole mohlo se vyjeti.

Až do neděl Smrtné, jenž byla 15.března, bídná byla práce polní pro časté deštíky; čekali jsme dychtivě na jasné počasy, ale po té neděli bylo mnohem hůře, že jen na malé chvíle a velmi těžce mohlo se vorati a síti. A tuť zase jsme očekávali, jak bude po neděli Květné, ale bylo ještě hůře; každé ráno tvrdé mrazy, sněžné prášenice, studené větry a k večeru deště opět polní práci zamezovaly, že velmi málo mohlo se zasíti. Mnozí, co zasili, zavláčet nemohli. Nato 28.března, v Bílou sobotu, byl měsíc v ouplňku.

Nadáliť jsme se, že po svátcích aspoň jiné časy budou, byloť pak přeci ještě hůře; neboť v tu samou Bílou sobotu navečer pršelo, žádný na slavnost vzkříšení Páně jíti nemohl. Tolikéž na Boží hod 29.března a v pondělí 30.téhož zase pršelo. V outerý 31. byl ráno mráz a prudká zima, potom déšť, a tak trvalo do neděle Provodní. Málo se opět zasilo a mnohá pole pro mokro nemohla se dělati.

Po té neděli trpké mrazy, studené větry a sněžné prášenice i deště trvaly, žeť jsme ani na pole vyjet nemohli, a protož nejhůře.

Po neděli 2. po Velikonoci, jenž byla 12.dubna a nový měsíc máj nastal 11.téhož (míněno novoluní), v sobotu, tuť jsme myslili, že již aspoň budeme moci síti, ale ještě jen na chvíle. 15.dubna v středu byl první pěkný čas a 16.téhož již zase pršelo, tolikéž 17., a dne 18., v sobotu, bylo bez deště, ale přitom zima. Tak celých 5 neděl zima, mrazy, sněhy, deště a studené větry trvaly. Osení zimní se ztratilo a jarní vycházet nemohlo, tráva žádná neroste, že ani dobytek ovčí dosavad pastvu nemá.

K tomu hovada tažní obrok žerou a pracovat se s nimi nemůže, čeládka, an mlátit není co, takřka zahálí a žebráků 20 i více za den do domu přijde.

Přeci jen v tuž sobotu, 18.dubna navečer, sníh padal i déšť pršel; dne 19., v neděli 3. po Veliké noci, celý den zima a mráz a 20.toho, v pondělí, zase jen stále zima – v těch tak zimavých dnech lidé vorali a sili, ač v zemi černé velmi bídně.

Zimy, mrazy, studené větry až do posledního dubna dodržely…

Dne 1.máje po poledni hojný deštíček do západu spolu s zahřměním spadl a zemi již velmi suchou zavlažil. Po něm všecko osení svůj bralo vzrůst, ač sice žita i pšenice skrz ty mrazy a zimy velmi špičaté a zhubeněné byly, obnože pak zemdlené při zemi zůstaly.

Dne 15.máje, v pátek před svatodušními svátky, časně ráno deštíček tichý a hustý přišel, z něhož v té již veliké suchotě (an od pondělka velikonočního 30.března nepršelo, jen něco málo 1.máje) vše stvoření se radovalo.

V týž den 16.máje po poledni dvojí veliký a lijavý déšť spolu s bouřkou a krupobitím od východu přišel. To krupobití něco polí milčických, jenž Na podhoří slovou, a něco tateckých zasáhlo a na žitě místem na III., na IV. díl i taky na polovic potlouklo.

Dne 15. a 16.července začínaly se u nás žně, a ty jsou velmi pracné, neb žita skrz časté deště leží a travou prorostlá jsou, ječmeny též sem tam od větrů (že tvrdé stání v zemi nemají) rozkladné, skrze což mnoho klasů se uráží a na polích zůstane. Pšenice mají v stéblách červy, někde více, někde méně.

U Radimě na některých polích, jenž v rovině jsou a skrze dobrou zem bujné obilí jest, zlíhli se jacísi černí brouci jako malé babky, s křidýlky se ukázali. Ti zůstávají v zemi a každý den od 10 hodin do 12, ty 2 hodiny toliko vylezše po stojatým obilí a klasích, se rozloží a velmi ostře zrno žerou, až je na zemi šrotu vidět, jako by otrubami posypal; v poledne se zas do země ztratí. To ještě žádný nikdy neviděl, ani nečetl. Některým již malé kusy pole cele – jakž i tamnímu židu po 3 korcích žita – snědli a žerou žito, pšenici i ječmen. Píšu 18.Juli.

V noci po sv.Maří Magdaleně převeliké ze všech stran blejskání i hřmění trvalo, nato přišel silný déšť a 23.Juli od rána až do poledne pomalu pršelo.

Na začátku srpna začaly se pěkné a pohodlné časy, takže pšenice dobře se klidily.

Sucho veliké bránilo setí. Dne 25.září hojný déšť přišel a zemi zavlažil. Odtud zase jasné a suché časy do 14.října, opět nemohlo se vorati a síti. Před tím dnem v noci přišel deštík a zase v noci před 15.dnem, ale ještě na celou brázdu nenamoklo.

Okolo svátku Všech svatých již bylo vláhy dosti a mlejny potoční zase mlejti mohly a zimní osení ještě se silo. Pastva též obživla.

Dne 15.listopadu, v neděli 26. po sv.Duchu, u večer po 7.hodině jedno veliké zablejsknutí stalo se po vší zemi; v Praze lidé ze všech stran tam příchodící všudy je viděli, ale žádný docela řícti nemohl, odkud by vlastně pocházelo. V tu chvíli bylo ticho a nepršelo, an předtím samé vlhkosti a deště trvaly. Myslili jsme, že budou snad následovat jasné časy, ale nebyly, jen zas samé vlhkosti, až již v brázdách voda stojí. Dne 20.listopadu v pátek začal padat sníh a padal i v sobotu celý den.

V poslední neděli po sv.Duchu začátek zimy. Mrzlo celý den a tolikéž v pondělí při jasném slunci, a to bylo 22. a 23.listopadu.

Na svatého Mikuláše

byla zima všecka naše.

Mrazy tvrdé se začaly, sníh začastý padal, závěje okolo zahrad a v ouvozích vítr vzdělal veliké; cesty také se pokazily, že nebylo vidět, kudy se má jeti.

Dne 23. a 24.prosince ta prudká zima odlevila.

Skrz celý Boží hod vánoční mlha velmi hustá a tmavá byla, tolikéž na den sv.Štěpána a o něco menší na den sv.Jana.

V posledních dnech prosincových rok 1812. odcházeje taky s sebou tu tvrdou zimu bral; 28., 29., 30. a 31.prosince mrazy žádné nebyly, sníh se slehoval, sanice pomíjela a bylo náchylno k dešti.