Popis projektu

Den nového léta ráno mráz,

nato slunečný a tichý čas.

Ó Bože, Tebe žádáme,

ať takový celý máme

tento nastávající rok;

rač zastavit válečný krok,

ach, rač sám svou mocí božskou

setřít tu pejchu francouzskou.

Dne 9.ledna velký sníh padal a velký vítr závěje vysoké vzdělal; 10.ledna veliký mráz; 11.toho větší a 12. ještě větší, a tak mrzlo silně do 18.ledna. Dne 19. byla odleva, nato 20. zas přituhlo.

Od 14. do 19.ledna byly převeliké mrazy a jíně. 24.toho přibylo zimy a tvrdosti mrazu ještě víc. 27. byla u večer veliká jasnost od západu k půlnoci. Dne 25.,

na den sv.Pavla na víru obrácení,

jenž jest veselý a jasný,

učiň, ó Pane, války a nemocí ukrácení

a dej nám ten rok šťastný!

Skrz celý leden při veliké zimě horké nemoce aneb shnilé zimnice všudy panovaly a mnoho lidu mladého okolo 30 let pomřelo. Na hřbitovích samé nové hroby všudy viděti jest. Duchovní otcové a lékaři i hrobníci mnoho práce měli.

Od 12. do 20.února zase převeliké mrazy byly. V komorách i chlívích mrzlo, od toho i dobytek churavěl.

Voda v struhách i na Labi promrzala, bylo zle o mletí; na Labe z daleka lidi vezli a tam draze platit musili. Led byl tlustý na 1, 1 1/4, 1 1/2 lokte. Lidé chudí, dříví nemající, veliké bídy zimou pokusili a Pána Boha o přetrhnutí těch mrazů žádali.

Na začátku března vždy jen pořád prudce mrzlo. Dne 5. padal sníh, an ho již prve dosti bylo, dne 6. tuhý mráz, 7. zase sníh a mráz, 9. zase sníh. Dne 10. navečer maličko se oteplilo, 11. a 12. začalo všecko pouštět.

Na den sv.Josefa někteří vyjeli poprvé na pole. Od toho dne až do svátku Zvěstování P.Marie husté mlhy a veliké vody zemi přikrývaly, nebo že nyní žádný rybník nikde se nedrží, voda od hor valem k Labi teče a převeliké, nenahraditelné škody na polích, lukách, pastvinách i ve vsích na staveních, kudy svou cestu má, působí a není žádný z pánů, kdo by se toho ujal a tam, kde náleží, přednesl a popsání těch škod představil.

Po svátku Panny Marie Zvěstování

začali jsme u nás polní vorání.

24.března veliká voda na Labi a plynoucí ledy u Litoměřic mnoho škod a strachu způsobily a taky 2 pilíře pod mostem se převrhly a několik osob se tam utopilo.

31.března byl zde první veselý, jasný a teplý den.

Dne 7.dubna v Zelený čtvrtek pršelo, nato u Veliký pátek, 8.dubna, začaly se pěkné časy až do 22., a tuť bylo pohodlné setí jarních osení.

Na sv.Vojtěcha zase trochu pršelo a osení se zelenalo.

28.téhož padal sníh, 29. byl silný mráz, tolikéž 30.toho. Zas ještě 1., 2. a 3.máje velké mrazy byly a led na 1/4 coule.

Všecko stromoví převelice kvete; Pán Bůh rač chránit, aby skrz ty mrazy zkáza se nestala.

Dne 10., 11., 12. a 13.máje veliké mrazy a ledové na stojaté vodě a přitom zimy. Tráva růsti nemohla, dobytek, ani ten ovčí, pastvu neměl, tím méně hovězí. Květy ovocné větším dílem pomrzly, málokde co zůstalo.

Zmrzly také v zemi zasité hráchy, vikve, ječmeny, ovsy a vycházely velmi řídce. Zmrzly taky ječmeny a fazole, zelené ozimní osení zčernalo a zapadlo, od země nerostlo. A k tomu začalo se veliké sucho, větry suché a zimavé každý den a ranní mrazy všecky ourody hubily.

V nízkých zemích skrze od sněhu pošlé vlhkosti nemoho se dříve sít až okolo svatých Filipa a Jakuba, i po nich 10. a 14.máje ještě lidé sili, a to zase pro sucho nemohlo ven vyjíti. Když já toto dnes 6.června píši, ještě pozdě sité ječmeny a ovsy nevycházejí, a co zmrzlo, to již nevyjde.

Žita jsou nízká a kratičkého klasu, málo zrna dají i málo taky slámy; obyčejného žita poloviční stéblo a poloviční klas letos jest. Pšeničné přížinky nebyly k vidění.

Ovce se nestříhaly, až okolo sv.Jana Nempomuckého. A tu ještě přidám, že v těch májových dnech na mnohých stromech vršky větviček zmrzly a zčernaly a mnohé stromy od toho mají listí žluté a maličko ve vrškách rostou. V lesích listí na dubích, jasanech etc. zmrzlo a usychlo.

Každý hospodář se rmoutí, že po takovém od r.1813. vyprázdnění skrz velké daně, skrz vojsko, skrz škody v hovadech, zameškání práce, nezasetí všeho obilí na zimu nyní tak málo kliditi bude. Pane Bože, smiluj se nad námi!

Dne 4.června, v sobotu před nejsvětější Trojicí, u večer Pán Bůh nám poslati ráčil hojný a tichý déšť od západu, an nepršelo předtím jak v Zelený čtvrtek 7.dubna a něco málo na sv.Vojtěcha. Budiž z toho pochválena nejsvětější Trojice!

Dne 9.Juni byl svátek Božího těla. Při chladném větru mračilo se, jako by pršet chtělo, a protož procesí ke 4 oltářům se nevedlo, ač pak nepršelo.

Dne 10.téhož mrazivý vítr byl a každý den studeno, takže po tom radostným dešti 4.Juni málo se obilí spravovalo. Žita se metala s kratičkým klasem, ječmeny a pšenice ještě v zemi zůstávaly a též maličký klásky ukazovaly. Větrové zase zem sušili, takže do 10.Juni zase veliké sucho se vidělo.

Skrz ty zimy a mrazy nejen na osení všeho druhu, ale i na ovoci znamenitá zkáza jest. Ačkoliv všecko stromoví překrásně a hojně kvetlo, ale tak pomrzlo a spadlo, že jen něco málo zůstalo. Pane Bože, rač nám nadělit!

Za dne 19.Juni tu i tam maličko pršelo.

Dne 27.června, v pondělí po 4.neděli svatodušní, skrze celý den hojně a studeně pršelo, až voda všudy zůstávala státi a od vrchů sem na roviny struhami se hrnula.

Na den sv.Jakuba apoštola, v pondělí po neděli 8. po sv.Duchu, začínaly se žně – ježto jindy do toho svátku bývají žita doma – a jsou u nás v žitách zběžné. Tolikéž pšenice, ječmeny, ovsy, hrachy, vikve a vše jarní osení o těch deštích se spravily, buď Bohu chvála!

Dne 27.Juli v středu krupobití potlouklo osení okolo vsi Milčic, od vsi k Chválovičkám, okolo humen, v Loužku, na Podhoři a u silnice.

Předtím dne 17.Juli, v neděli 7. po sv.Duchu, tolikéž od krupobití potlučeno jest osení okolo Ratěnic, Sokolče a Gligsu.

Na den sv. Maří Magdalény místem okolo Labe a u nás až na sv.Jakuba začaly se hlavní žně, ale byly velmi zběžné. Žita, že bylo pozdě seto a skrz dlouhé i velké jarní mrazy, byla velmi řídká, krátkého klasu i stébla; pšenice silnější, ale oboje málo sype, ječmeny jsou pěkné a zvláště ovsy, ty jsou krásné, husté i sypné; hráchy, vikve na slámu víc než na zrno silné, prosa prostředně.

Dne 26. a 27.srpna pršelo a celých 10 dní nehrubě svítilo slunce. Obilí na polích a otavy na lukách nemohly dobře schnouti. A mnoho toho venku jest.

Dne 3.září v sobotu a 4.téhož, v neděli 14. po sv.Duchu, a 5.toho, v pondělí, byla převeliká zima, vítr velmi studený, jakoby měsíce ledna bylo, foukal a obloha všecka zakalená byla, žeť prosa, ovsy a vikve nemohly dozrávati a položené schnouti.

Dne 5. a 6.září vždy pořád velká zima s drobným deštěm trvala. Ano, ještě 7., 8., 9., 10. a 11.téhož samé zimy a sloty, časté deštíky a studené větry nás rmoutily. Skrze to byly posedané ovsy, prosa, vikve, řepky etc. a na lukách otavy nemohly se kliditi, a protož zrno rostlo, sláma a otava hnila. Ty dva obilní druhy, oves a vikev, nejzdařilejší letos se ukázaly a těšily a pro bujnost dlouho nedozrávaly, a hle, nyní jak sláma, tak zrno malý užitek dají.

Item tu i tam taky ještě mnoho pšenice na polích jest. Ovoce taky nemůže zráti, když již od 25.srpna nemnoho, ano velmi málo slunce naň svítí.

Dne 12.září začaly býti jasné časy, a tuť prosa, vikve, ovsy a otavy chutně začali lidé kliditi, ač pak již nemalé škody na tom byly.

Okolo sv.Václava zase začínalo býti sucho, že se nemohlo dobře vorati a síti.

Od 25. do 29.října radimští sklízeli otavu v lukách Opatových pod Milčicí.

Na začátku listopadu začínalo se již veliké sucho, kteréž vorání a setí i taky obilí mletí bránilo, a v cestách prach byl. Obilí zasité velmi řídce a smutně vycházelo a více ho v zemi zůstávalo.

Po svatém Martinu ještě lidé seli,

ačkoliv v stodolách velmi málo měli,

neb ouroda malá, zhusta potlučení,

také mnoho vojska plné vyživení

nenechává mnoho i potřebu béře,

z nouze otvírá do všech koutů dvéře.

Celý měsíc prosinec byl pošmourný, tichý a teplý; až do 22.téhož lidé vorali. 23. byl mráz a 24. sníh se prášil.

Hod Boží Vánoční měl tichý a teplý čas.

Na skonání roku a dnů prosincových zimy přibylo, totiž sněhu a studenosti. 31.toho byl první tuhý, ale mírný mráz.