1816

První den roku nového byl veskrz tvrdý a vlhký, studený i teplý.

Počasy vždy mírné, víc vlhké než tvrdé, cesty zlé. V noci na 10.ledna spadlo sněhu na 1/4 lokte a přitom hodný mráz, že i okna chytila, a ten celý den mrzlo.

Měsíce února vždy víc vlhké než tvrdé časy byly, často sníh a déšť a přitom zima a ustavičně pošmourno, žeť nebylo slunce vidět, sotva jednou za tejden.

Skrz celý měsíc březen samé zimy, sněžné prášenice a deštíky a vždy pošmourno. Od 21. do 29.toho pro tvrdé mrazy nemohlo se vorati a síti. Osení jarní nemůže vycházet, a co vyšlo, již tu mrazy spálily. Tráva neroste, ovce pastvu nemají.

Až do konce března samé zimavé, pošmourné a nepříjemné počasy trvají, žeť se nelze venku s prací zahříti. Ovce ještě nemají pastvu.

Na začátku dubna

ještě zima zhrubna

nás i dobytek trápí,

slunce nic nechce hřáti.

Ozimní osení vzhůru se nezdvihá,

jarní ještě v zemi skrz mrazy umdlívá.

Ó, náš Slitovníku, rač se slitovati

a ourodám vzniku milostivě dáti!

Dne 4.dubna slunce svítilo, ale studený vítr bránil mu zahřívati.

Dne 10.dubna, v středu Sazometnou, první toho roku byl den jasný, tichý, teplý a všem lidem příjemný.

(po tomto datu rukopis Pamětí končí, Vavák zemřel 15.11.1816 v 10 hodin ráno)