Popis projektu
Povídka
Napsáno 1878. Vydáno poprvé v Lumíru 1878, pak ve sv. 52 Sebraných spisů III
Za války se Švédy se otec paní Salomeny, Prostibořský z Prostiboru, pomátl na rozumu z pronásledování, útrap a hrůz, i z výčitek svědomí, že se vzdal své víry. Všechny vojáky považuje za “anděly boží”, trestající a mstící, aby vyhynulo hříšné pokolení.
V tomto poblouznění chce vydat andělům svou dceru i vnuka, o němž jinak věří, že zachrání český lid. Dobrodružný syn prospěcháře Vencelíka z Vrchovišť, Eusebius, přepadne nešťastnou rodinu, kterou zachrání jeho starší bratr Václav – Václav byl otcem vytržen ze studií a poslán do vojska. Václav, který se do Salomeny zamiloval, podstoupí s bratrem souboj, v němž ho zabije.
Povídka je vyvrcholením Jiráskova romantismu, aspoň po stránce psychologické, jež činí tuto povídku z jeho pobělohorských nejzajímavější… Historické pozadí ustupuje tu úplně kresbě duševních stavů, dodávající povídce vnitřní pravdivosti.
(Jaromír Borecký)
Mravní síla Jiráska poutala, kde ji našel, snažil se ji ve svých povídkách zachytit pro paměť budoucích. V “Andělích božích” jest jeho srdce jistě úplně při starém panu Prostibořském z Prostiboru, jenž z vědomí, že těžce hřešil, když zapřel svou víru, zešílí a vidí v císařských vojácích, kteří hubí statky i lid, andělé boží, kteří přicházejí, aby jako vykonavatelé pomsty vyhladili dnešní pokolení slabochů a zachovali jen ty, kdož se provinili. Jaká mravní síla byla v tom, jehož duch hledal z vlastní slabosti záchranu v takových představách o síle i nepřítele nad vlastní slabostí!
(Zdeněk Nejedlý)