Popis projektu

Povídka

Napsáno 1881. Vydáno poprvé v Květech 1881-2, poté v Povídkách z hor 1886 a ve sv. 50 Sebraných spisů III

Ohodnoťte

Zatím bez hlasování.

Zajímavost: Bataraška byla podle Jiráska studánka v okolí Hronova, která ale není nijak doložena. Jedná se zřejmě o Jiráskovu básnickou invenci. Její název měl být zdrobnělinou názvu dělostřelecké baterie z doby napoleonských válek, která byla nedaleko pramene umístěna. Podle Jiráskova popisu mohla ležet na levém břehu Metuje v boku Farského kopce.

Další zajímavostí je zakončení povídky autorovou osobní vzpomínkou na noc, kdy mu u studánky “kvetla vratká květina milostného blaha”. Podle hronovského učitele a znalce Hronova Antonína Jiráska se tady mohl Alois Jirásek scházet se svou první láskou Otýlií Langrovou-Gallmeyerovou, vnučkou Antonína a Justynky Knahlových, známých jako Kalinovi z kroniky “U nás”.

Povídka je nazvána podle studánky, která pamatuje pobyt ruského vojska; k místu se sbíhají cestičky smutného sebevraha, opovrhovaného “zbloudilého sirotečka”, který si užene smrt, když jde těžce ohrožené rodině do města pro lékaře a pro tkalcovské dílo, a vypravěče v první osobě, který prožívá první chlapeckou cestu do Němec a stesk po jakési ztracené lásce, jejíž obraz pamatuje a tají Bataraška.

Ruská reminiscence vzdává nepřímý hold Turgeněvovi a těm polohám v ruské literatuře, které akcentovaly v snivém člověku bolavou duši.

(Jaroslava Janáčková)

Povídka je silně lyrizovaná, s dlouhými pasážemi líčícími krásy krajiny kolem Hronova, mezi něž patřila i studánka s podivným jménem Bataraška.

(Eva Koudelková)

V povídce autor nepochybně reflektuje poněkud snové vzpomínky na dětství. Ačkoliv místní jméno Bataraška lokalizuje povídku nepochybně do Hronova, přicházejí v úvahu dvě studánky, a sice jedna v lese Kocournici, odkud není výhled na Hronov, druhá ve stráni za bývalou chlapeckou školou z roku 1868. Tato bližší Bataraška spíše vyhovuje, před postavením vyšších domů u školy od ní bylo vidět na Jiráskův rodný domek, v povídce však na rychtu (vypravěčem je rychtářův syn, jímž A.Jirásek nebyl), na druhé straně líčení pobytu “v Němcích” koresponduje s tím, co šedesátiletý autor píše ve svých memoárech (1911). A do těchto osobních reminiscencí autor zasazuje příběh z 18.století, který se měl odehrát v jedné z válek s Pruskem, kdy mladší syn z gruntu po smrti své dívky, dcery svobodníka a rychtáře z nejbohatšího statku, navštěvuje místo pod bukem u studánky (která tehdy ještě nemohla nést název Bataraška), kde se dříve scházeli. Jednou je zadržen pruskou stráží, jíž se vzpírá. Starý rychtář jej označí za nebezpečného člověka a mladík je Prusy zastřelen. Povídka končí vylíčením vypravěčovy návštěvy jeho rodiště po letech. Do rychty nešel, neměl, jak píše, ke komu. Také to koresponduje s Jiráskovými zážitky, jeho rodiče přišli o domek na sklonku 70.let 19.století.

(Ladislav Hladký – Jaroslav Šůla)