Popis projektu

Soubor povídek

Napsáno 1882-1886

Ohodnoťte dílo

Zatím bez hlasování.

O černé hodince se tak pěkně povídá a poslouchá…

Setmělá ves, kde na lavičkách, na záspi na kládách před statkem nebo na prahu pod košatými lipami nebo u plotu zahrádky všude nějaký povídající si hlouček.

Starý výměník Šedivý vzpomíná na zemřelé a bývalé svatby. Také, jak chtěl jít na první muziku a jak ji zaspal: děvečka Pepka chtěla jít také a dala mu hlídat malou Rozárku, že se brzy vrátí; ale nepřicházela, Rozárka dlouho neusínala a on sám byl po práci jako zmámený.

Podruh Martin vypráví za černé hodinky u Klikarů o velké povodni ve Lhotě a jak tehdy zahynula pasačka – sirotek Marjánka, jejíž otec utekl do Ameriky a matka jí umřela v nemocnici. Za průtrže se ztratilo kůzle rychtářovy rozmazlené dcery; a Marjánka se ze strachu vrátila pro něj na pastvu; začali se po ní shánět, a teprve když opadla voda, našli ji mrtvou mezi dvěma ploty – jednou rukou se držela kola, druhou tiskla k tělu mrtvé kůzle.

Čtvrtá černá hodinka načrtává, ale nedopoví osud podruhyně Frantiny, žijící od té doby, co se spustila, sama se svým dítětem a živící se posluhováním, nejvíce u Kopeckých; náhle se stává zamyšlenější, hospodář ji slyší u studny říkat divná slova, a vyzve selku, aby to prozkoumala. Po dlouhém zdráhání se jí Frantina svěří, že ji pronásledoval zlý sen, který i nyní, za bdění, se jí zjevuje a pronásleduje ji, a sice černý kohout volající: Dej mi duši! Dej mi svou duši! Hospodář se selkou ji ještě o půlnoci vidí klečet u sloupu sv.Trojice.

Černá hodinka u mlýna s pilou, na kládách představuje příběh, který vykládá truhlář Bureš. Přiznává se, jak se stal “beranem”. Bureš žil v chudobě se svou ženou. Rád četl a o čteném přemýšlel – měli však jen “Křesťana domácí poklad”, a ten jim noclehář ukradl. Bureš zatoužil po Bibli, kterou viděl u evangelíka Kubečka, kterému dělal okna. Koupil ji od něho. Občas zašel do evangelického kostela, kde bylo vše česky; chodil přes lesy, aby ho lidé neviděli. Bylo to asi v padesátém roce, kdy ho lapili četníci. Měl z toho vyšetřování, proč nechodí do svého kostela, a vzali mu Bibli. Je-li dobrá, že ji dostane zpět od faráře. Farář ji však odmítl vydat. Tehdy se Bureš rozhodl, že od římského katolictví odstoupí. Zedník Balcar s ním. Pan farář propustil všechny, jenom ne Bureše. Evangelík Hejnyš z Kostelce ho poslal na radu do Kláštera k evangelickému faráři. Ten mu dal pro katolického faráře dopis, a to pomohlo.

Při šesté černé hodince se sejdou na hřbitově dvě ženy – Hanuška oplakává svého syna, Kopecká svého prvního muže. Ona ztratila svou naději, tato, týraná a bitá, uchyluje se pro útěchu k minulosti. Na hřbitově je klid, jen chvílemi ho přerušuje prudký krátký vzlyk…

Poslední černá hodinka je pouhý výjev z tkalcovské jizby – mladý lékař přijde obhlédnout mrtvolku dítěte. Najde otce zapadlých tváří, v nichž nebylo znát jakékoliv pohnutí. Je to rezignace, nebo tupost? Lékař neshledá nic podezřelého. “Hezké děťátko. Jak se jmenovalo?” A tu při jméně Mařenka vytrysknou matce z očí slzy, propukne v hlasitý pláč. “Copak má člověk nežli trochu toho smíchu a pláče.” Mladý lékař se vrací domů, zamyšlený a smutný – měl také andílka toho jména. Viděl toho broučka trpět a bojovat těžký zápas smrti a nemohl mu pomoci…

Příběhy a situace, o kterých hodinky vyprávějí, jsou málo utěšené, převládají v nich naopak zážitky hořké, ale celkové pojetí je nadlehčuje. Jirásek téměř nepracuje s místními jmény, místo příběhů mají epizody a situace, místo šťastných konců trpká, dojemná či elegická, v jednom případě i humorná pointa. Příběhy exponují postavy v silném pohnutí citu, mysli anebo vzpomínky, a to v jediné chvíli nebo v jediné situaci, která může zůstat neuzavřená.
Zarámováním do stesků osamělého člověka z města, volbou základního času a prostoru, všudypřítomností hovoru ocitají se drobné obrázky Černé hodinky v širších, a nadto symbolických souvislostech. Samy o sobě jsou jednotlivé scénky a epizody málo útěšné; je to atmosféra hovoru a porozumění jednoho člověka pro druhé, co ty nelehké a bolestiplné úděly nadlehčuje.
Pospojováním a rafinovaným prokomponováním vyrostla z roztroušených obrázků malá idylická epopej v próze.

(Jaroslava Janáčková)

Jakým je tu Jirásek básníkem!

(Jaromír Borecký)