ČESKÁ EXPEDICE

Na Starém Městě pražském v Michalské ulici vedle Železných dveří stojí dvoupatrový dům prejzové střechy s vikýřem, barokního rázu. Nad hlavními vraty, hřeby pobitými, s klepadlem, měl donedávna vypouklé půlkolo, kdysi celé pozlacené. Od těchto vrat napravo byla tří zamřížovaná okna v přízemí a za nimi na druhém konci menší dveře polozasklené s dvěma kamennými schody. Dveře ty vedly do klenutého krámu. Do tohoto domu, jemuž říkali “U zlatého půlkola”, přestěhoval se roku 1791 Václav Matěj Kramerius, český spisovatel, roku 1759 v Klatovech narozený, jenž vystudoval práva a oddal se zcela českému písemnictví. Učinil tak z lásky k českému jazyku, tenkráte velice zanedbanému a tak poníženému, že se ho ani ve školách, vyjma nejnižší, ani v úřadech neužívalo.

V přízemním krámě u Zlatého půlkola Kramerius zařídil se expedici svých Pražských poštovských novin, které od roku 1789 vydával a které dotčeného roku 1791 nazvány Krameriusovy c.k. vlastenecké noviny. Kromě expedice novin měl Kramerius v tom krámě také sklad a prodej knih, jež sám nebo jiní po česku sepsali, jakož i sklad svých Nových kalendářů tolerancí.

Tento krám, jemuž zkrátka říkali Česká expedice, stal se záhy známým nejen po Praze, nýbrž i po všech vlastech, v Čechách, na Moravě, ve Slezsku i na Slovensku, všude, kde měli v oblibě a lásce českou knihu.

Vycházelo z České expedice tou dobou, kdy byla nouze o české knihy, tolik pěkného čtení! A jak bylo vše psáno, jak světle a srozumitelně a jazykem jak jadrným! Nový kalendář tolerancí (byl pro katolíky i evangelíky) nezůstal nikdy dlouho na skladě. Do Všech svatých býval všechen náklad rozprodán. Kalendáře ty se rozcházely do všech končin a přinášely poučení hospodářská a jiná, vypravovaly o světě, o cizích zemích, bavily svými kratochvilnými články a budily chuť a lásku k české knize.

Podobně působily Vlastenecké noviny. Každý pátek o jedenácté hodině vydáno nové číslo; na venkov posílány poštou v sobotu. Na Noviny těšili se Pražané i čtenáři venkovští, neboť archový ten list malého kvartu švabachem tištěný přinášel hodně zpráv o událostech evropských, o Francouzské revoluci, o válkách, a kromě toho zprávy domácí, z Prahy i z venkova, oznamoval nové i staré knihy české, o nich mluvil, ohlašoval tržní ceny i čísla v loterii vytažená.

A výběr knih byl v České expedici na onen čas také znamenitý. Vypravování dějepisná, povídky, bajky, rytířské romány, popisy cizích zemí, to vše se odtud rozcházelo do vrstev měšťanských a ještě více mezi lid venkovský. Všecky ty knížky, naoko neúhledné, na hrubém papíře švabachem tištěné, šířily čest Krameriovu i dobrou pověst jeho expedice.

Z ní také vydány našim předkům tak milé a všude hledané Arabské povídky, Rýbrcoul na Krkonošských horách, Zdeněk ze Zásmuk, Hrabě Rožmberk, Rozličné povídačky k poučení a k obveselení aj., jež pronikaly do měšťanských domů, do selských statků i do chudých chat pohorských.

V České expedici bývalo stále živo. Přicházeli tam Pražané, přicházeli obchodníci, kteří balíky knih rozesílali na Moravu i do Uher, na Slovensko, jak také sám Kramerius činil; pro knihy se tu stavovali vozkové, kteří přijížděli do Prahy pro zboží, a když o sv.Janě nebo v den sv.Václava zpestřily se pražské ulice malebnými kroji venkovského lidu z Čech i z Moravy, nejeden z těch poutníčků zašel do Michalské ulice do České expedice koupit si novou knížku nebo se podívat na pana Krameria, jenž tak krásné čtení skládá a vydává. I uviděl muže v tupetu s copem, slušně vysokého, štíhlé postavy. Jeho velké modré oči, poněkud krátkozraké, rády viděly ty písmáky a čtenáře, každého vlasteneckého návštěvníka. S každým rád promluvil, každého povzbudil nebo mu i dle potřeby poradil.

Než i jiní hosté navštěvovali Českou expedici: mužové učení, kteří jako Kramerius perem pracovali o zvelebení českého jazyka a povzbuzení národního vědomí. Tam přicházeli, nejhojněji v pátek, profesor matematiky a znamenitý vlastenec P.Stanislav Vydra, jenž v nejednom mladíku roznítil vědomí vlastenecké a jehož žákem byl i sám Kramerius, jakož pak i Jungmann; tam přicházel i ředitel pražských gymnázií Faustin Procházka, znalec českého jazyka a vydavatel knih staročeských, tam přicházel i slavný Dobrovský, Martin Pelcl, Bohumír Dlabač, Jan Rulík, měšťan a pilný spisovatel, dramatik Václav Thám a bratr jeho Karel, spisovatel Obrany jazyka českého. Tam přicházeli také mladší spisovatelé, jako Šebestián Hněvkovský, Vojtěch Nejedlý, bratr jeho Jan, Puchmajer aj., jakož i někteří uvědomělí pražští měšťané a kněží.

Závodu Krameriově se dařilo tak výborně, že krám u Zlatého půlkola již nestačil. Proto pronajal si Kramerius roku 1795 nové místnosti a také knihtiskárnu v domě U tří stříbrných růží v Dominikánské ulici (číslo 232 v nynější Husově třídě). Bylo-li u Zlatého půlkola živo, bývalo u Tří stříbrných růží hlučno.

Dům ten, když smlouva došla, Kramerius načas opustil a usadil se v Bartolomějské ulici, roku pak 1806 jej zakoupil. Dlouho však ho neužil. Šlechetný ten vlastenec a zápasník zemřel dříve času roku 1808, pracovav literárně téměř až do posledního okamžiku, a pochován byl na hřbitově Olšanském.

Královský hrad, nejeden velebný chrám, památná radnice, slavná kolej Karlova a četné jiné budovy matičky Prahy připomínají nám tak mnohou památnou, slavnou u trudnou chvíli našich dějin. Mezi těmito památníky ne poslední jsou ty dva staré měšťanské domy v Michalské ulici a v Husově třídě, neboť hostily Českou expedici. A Česká expedice byla za dob národního probuzení, za dob toho tichého, ale velikého zápasu o zachování naší národnosti jako tvrzí, byla střediskem našich křisitelů, z nichž nejeden i postavení své a práci celého života národu obětoval.

Kolikrát tu se zármutkem uvažovali trudný stav své mateřštiny! A což se tu zas vespolek radovali z každého jasnějšího zásvitu, z každého pokroku věci národní, z českých her divadelních, pak když o své korunovaci Leopold II. promluvil také po česku, on, král, i nejvyšší úředníci zemští, tenkrát, když člověk v slušnějším kabátě ostýchal se na ulici česky mluviti, kdy i mnozí svým mateřským jazykem pohrdali! A svátkem bylo Krameriovi a jeho hostům, když roku 1793 založena při pražském vysokém učení stolice řeči a literatury české a jeden z nich, zasloužilý Martin Pelcl, jmenován byl jejím profesorem.

Česká expedice, v níž nejeden plán k pracím literárním osnován a ujednán, v níž nejeden horlivý pracovník získán, byla střediskem práce, byla ohniskem, z něhož zářilo teplo vlastenecké lásky a světlo národního vědomí i vzdělanosti do nejširších vrstev lidu.