Popis projektu
Povídka
Napsáno 1894. Vydáno poprvé v Lumíru 1894, poté ve sv. 24 Sebraných spisů I a ve sv. 7 Sebraných spisů II
Starý úředník Josef Pinkava měl pestrý život. Teď však žije osaměle svými vzpomínkami a zklamanou láskou a těší se na penzi, že se vrátí ze špinavé Prahy zpět domů, na venkov a bude konečně žít tak, jak o tom sní. Jeho život je jednotvárný, nudný, nic si nedopřává, šetří si na to, co jej teprve čeká.
Půjčí ještě peníze svému příteli-kolegovi – a během pár měsíců dostane mrtvici a zemře. Tolik vytoužené penze a lepšího života se již nedožije… Ani peněz tolik nesehnali, aby ho mohli pochovat podle jeho přání v jeho rodném kraji.
„A co je člověk, co má, že se tak pachtí za štěstím. Co je štěstí! Klouzačka! Člověk se z daleka rozbíhá, aby se kousíček svezl a hladce jel a už – fík – jsi u konce, nebo bác a ležíš na zádech“.
Mistrná povídka, dodnes stále aktuální a čtivá, s mimořádným pochopením duše starého „kancelisty“, výborně vyprávěná a vypointovaná. Další pozapomenutý klenot české literatury.
Obrázek má zase to Jiráskovo srdečné teplo. Pravdivost, i v šedivém prostředí prozářenou paprskem poezie, poezií dobrého srdce.
(Jaromír Borecký)