Popis projektu
Povídka
Napsáno 1890. Vydáno poprvé ve Zlaté Praze 1891, poté ve sv. 15 Sebraných spisů I a ve sv. 14 Sebraných spisů II
Soudní adjunkt Vít byl přeložen do města, kde studoval, měl lásku a lásku opustil, protože odešel na studia do Prahy. Nyní se tam má setkat se svou bývalou láskou Karlou. Ale ona, když se dozvěděla, že tam dorazí, se přestěhovala do Prahy.
Pražská studia Víta zkazila. Pohodlnosti a ješitnosti dal přednost před ideály a duševní čistotou. Karla v Praze vážně onemocněla, což pohnulo i samotným Vítem. Jakmile se trochu uzdravila, vrátila se zpět domů, “na čerstvý vzduch”. Oficiálovi, kteří si vzali Karlu pod svou ochranu, dělali vše proto, aby se Vít, dobře postavený mladý muž, do Karly opět zamiloval. Jen Karlin strýc Kolář Vítovi nevěřil a Karlu varoval. Ostatně osud Kolářovy dcery, trpící v manželství bez lásky, přispěl ke Karlinu rozhodnutí.
Karla se zpočátku nechala okouzlit a uvěřila, že jejich dávná láska neumřela. Dokonce se s Vítem zasnoubila. Ten se však stal čím dál chladnějším – vadila mu její starosvětskost, rozdílné názory, idealismus. Na plese ho okouzlila mladá, životem překypující vdova a Karla se mu začala protivit.
Karla pochopila, že ji Vít už nemiluje. Zrušila zasnoubení, které Vít přijal naprosto chladně…
Vít se oženil s bohatou vdovou a Karla se stala učitelkou.
Celý život maloměstsko-úřednický je tu zobrazen: drobné záležitosti rodinné, zábavy mužů v hostincích i na procházkách, diplomatické pletky paní manželek, milostné romány dcerušek, tajné úklady srdcím atd. A více: zobrazen tu rozdíl mezi starou generací nadšenou ještě ideami let 1848 a generací novější, blaseovanou, prospěchářskou, přizpůsobivou a chatrně vlasteneckou.
(Jan Voborník)
Nejšťastnější, poněvadž nejsvěžejší, je vylíčení kouzla vzpomínek při Vítově návratu do města jeho studentského mládí a první lásky, vzpomínek, jež v něm ještě dříve probudí starou lásku, nežli se Karla vrátí. Autor u postupného líčení těchto duševních stavů i podnětů, dávaných prostředím, nejdéle prodlévá, čímž zpomalí se tempo románku a vynutí si pak nesouměrné uspíšení psychologického propracování ostatku.
(Jaromír Borecký)
Moralistní povídka z tehdejší současnosti, která – i když napsána svižným jazykem – svým námětem i zpracováním sotva zaujme dnešní čtenáře, snad jen jako dobová kuriozita.
Není zatím k dispozici.