Popis projektu

Historická hra o 4 jednáních s dohrou

Napsáno 1904

Ohodnoťte dílo

Zatím bez hlasování.

Premiéra: 17.11.1904 v Národním divadle, režie Jaroslav Kvapil

Věnováno: “Panu Eduardu Vojanovi v upřímné úctě”

Motto: bez motta

Průměrně stran: 120

Dějství: 4 s dohrou

Charakteristika: Historické drama

Doba: 10.století

Hlavní témata: Boj, zrada, pomsta, křesťanství versus pohanství, svoboda

Zfilmováno: Ne

Zajímavost: Jiráskův Gero je mimořádným dramatem nejen v české literatuře. Líčí totiž historicky doložitelný spor polabských Slovanů s markrabětem Východní marky Gerem, nezabývá se tedy českou historií. Jiráskova strhující hra zaujala v zahraničí především Lužické Srby. O podobné téma se bez Jiráskových kvalit pokusil i slovinský dramatik Josef Jurčič ve své hře Tugomer z roku 1876.

Na hradě Gerově dlí jako rukojmí mladý kníže Želibor z kmene Stodoranů, Tugomírův synovec. Když uslyší, že se Bodrci vzbouřili a potřeli německé vojsko, zatouží, aby také jeho krajané, Lutici, povstali a svrhli německou nadvládu v čele s Gerem. Svůj úmysl sděluje Tugomírovi, ale netuší, že Tugomír přijel ke Gerovi, aby mu potvrdil svou věrnost a oddanost. Tugomír nejen nesouhlasí s Želiborem, nýbrž přímo varuje Gera před nebezpečím, které mu hrozí ze strany nepokojných lutických knížat – při tom výslovně jmenuje všechny náčelníky a prozrazuje i nebezpečné záměry svého synovce Želibora.
Gero vymyslí ďábelský plán – úskočně se zmocnit jmenovaných náčelníků a připravit je i s Želiborem o život. Proto posílá svého bratrance Rothulfa k Luticům, aby jim jeho jménem nabízel mír a dobrou vůli a pozval jejich zástupce na Gerův hrad k vyjednávání.
Tugomír vymůže na Gerovi slib, že mu dopomůže ke knížecímu stolci v Braniboru, a před příchodem lutických poslů odjede z hradu. Gero připraví skvělou hostinu, omámí posly vínem a hudbou a dá je od surových vojáků mezihorského pluku povraždit.
Pouze Želibor se zachrání – byl včas varován Irmingerdou, Rothulfovou dcerou, která se do něj zamilovala a omylem zaslechla, co se chystá.
Želibor přinese smutnou zprávu o zabití všech lutických poslů do Braniboru a plamenně vyzývá národ k povstání proti Gerovi a smíření s ostatními slovanskými národy. Všichni jej provolávají za vůdce, když se tu náhle objeví Tugomír a vylhanými důvody se snaží dokázat, že je Želibor zrádce zakoupený Gerem a Rothulfem.
Lidé jsou zmateni. Nakonec Tugomírovi uvěří a jmenují jej vůdcem. Želibor je jako zrádce odveden do vězení.
K Braniboru přispěchají Gerovi lidé. Tugomír – místo aby vedl svůj národ k boji – dle své tajné úmluvy s Gerem vydává Branibor Gerovi a přijímá od něj vládu. Želibora nechá za přítomnosti Irmingerdy popravit.
Část Stodoramů, jimž velí Čedrag, který jako jediný varoval posly před Gerovou zradou, uprchla včas z města Branibor a připravila se na poslední boj s Gerem. V boji sice Gero zvítězí, ale přichází o svého jediného syna – „Ta krev na moji krev. Co s tebou, když nemám dědice!“, vykřikne Gero po vítězném boji.

Ke kresbě osob poskytovala historie příliš málo povahopisných rysů – svými činy je vlastně jen Gero a Tugomír určitěji charakterizován. Jirásek podržel základní rysy jejich povahy, náležitě je zesílil a dodal jim životnost. Gera vylíčil nejen jako lstivého a nelidského ukrutníka, ale i jako ctižádostivého vládce a starostlivého a milujícího otce. Tugomíra zobrazil jako typického zrádce prahnoucího po moci, Želibora šťastně domyslil i jako člověka, kterému nastupující křesťanství a jeho hodnoty pomáhají vnímat skutečnost jinýma očima než očima svých pohanských bratrů. Gerova kaplana Wulfhariho obdařil schopností vidět a kritizovat špatnost Gerových skutků, ale za úplatu novým biskupstvím dává alespoň rozhřešení za způsobené zločiny.
Jirásek ostře kritizuje slabé stránky slovanské povahy – přílišná důvěřivost, nejednotnost a nesvornost. Ve svém díle vytvořil jedno z nejdrásavějších českých historických dramat.

(J.Máchal)

Ne příliš známé a hrané Jiráskovo drama, které se v jeho tvorbě vymyká brutálním vylíčením mimočeské historie, je neoprávněně opomíjené. Je plné vášně, strhuje mistrně rozehraným příběhem i mimořádným zobrazením hlavních postav. Jirásek se nebojí vylíčit surové jednání hlavních hrdinů ani dovést drama bez jakéhokoliv sentimentu do tragického konce.
Gero je dle mého názoru natolik dobře napsané drama, že není třeba žádných úprav, aby zaujalo dnešního diváka. Téma i samotné zpracování je nadčasové a mimořádné a i toho, kdo se o historii a Jiráska vůbec nezajímá, může drama strhnout samotným excelentně vylíčeným dramatickým příběhem. Je škoda, že se toto drama skoro nehraje, neboť jeho umělecký i divadelní účinek snese srovnání s nejlepšími českými dramaty vůbec. Jirásek se – nesvazován při psaní hry s nečeským tématem českými národně vlasteneckými ohledy – ve hře věnoval pouze dramatickému příběhu a prokázal tak, že je vynikajícím dramatikem prvního řádu. Věřím, že by případné uvedení hry v divadle leckoho nadchlo a plně by rehabilitovalo dramatický klenot, skrytý dosud v archivu.