Popis projektu
Povídka
Napsáno 1894. Vydáno poprvé ve Světozoru 1894-5, poté ve sv. 24 Sebraných spisů I a ve sv. 7 Sebraných spisů II
Zajímavost: Husaři vznikli z vypravování Mikoláše Alše. Aleš tuto historku vypsal Jiráskovi v dlouhém dopise. Příběh Jiráskových Husarů se odehrál podle Alšova vyprávění na dvoře Budech u Mirotic. Mikoláš Aleš vykreslil Jiráskovi nejen husary, ale i budský dvůr, z něhož pocházela Alšova manželka Maryna Alšová a kde měl Aleš svatbu.
Roku 1848 se rozjeli maďarští husaři žijící v Čechách sami o své vůli domů bránit maďarskou svobodu a nezávislost. Sběhli od císařského vojska. V jedné vsi u Písku je chytli a svázané hnali do Klatov.
Starý nájemce Budského dvora se právě o tom dočetl v novinách. Nesnášel Maďary. Když tu se před jeho opuštěným statkem objevily zbytky maďarských husarů… Přijal je k sobě, pohostil je s tím, že plánoval, jak je udá. Statečnost husarů a jejich odhodlání pomoci svým krajanům i za cenu smrti ho však přemohly – se slovy „Ale ještě něco pane poručíku. Tam u vás bojují za svobodu. Tak jste řekl. Přejte ji i jiným, Slovákům, víte? My víme, jak se u vás mají“, jim nakonec pomáhá ke zdárnému útěku…
Husaři vznikli z příležitostného podnětu. Blížily se oslavy tisíciletí maďarského státu a k této příležitosti hledal Alois Jirásek látku, jež by umožnila reflektovat nejednoznačný vztah Čechů k Maďarům ještě před rakousko-uherským vyrovnáním z roku 1867. Poprosil přítele Mikoláše Alše, aby mu vypsal příběh, který kdysi vyprávěl o maďarských husarech na dvoře svého strýce. Aleš vyhověl, vypsal, co věděl, obšírně opsal místo, které znal, poněvadž jeho žena odtamtud pocházela a on se tam ženil.
Příběh z Alšových vzpomínek o tolerantním nájemci statku, který u sebe nechal přenocovat maďarské zběhy na útěku z Čech do vlasti, zpracoval Jirásek tak, že zvýraznil atmosféru roku 1848. Dále rozehrál psychologickou charakteristiku nájemce dvora (k němu přikomponoval postavu svobodné sestry).
Napětí různých existenciálních a ideologických hodnot a hodnocení krátká povídka unese, přesněji řečeno je potřebuje, má-li ze zajímavé příhody vzniknout závažná výpověď o člověku ve společnosti za jisté dějinné chvíle.
(Jaroslava Janáčková)
Umění Jiráskovo v drobné, náladové kresbě skví se i z této črty, stejně jako jeho nesmlouvavý cit národní.
(Jaromír Borecký)
Je v tom příběhu památném živá jiskra síly estetické (rozjaření a humor) a hluboce etické (vlast nade všecko) a Jirásek by nebyl Jiráskem, kdyby se ho byla ta pověst mocně nechytila.
(Jan Voborník)
Jirásek se tu dotýká známé události klatovské, kdež husaři, když vypuklo maďarské povstání r.1849, se rozhodli ujet domů, svému zápasícímu národu na pomoc. Na útěku přijdou do dvora, jehož nájemce, Čech, nemá Maďary rád, protože utiskují Slováky. Ale jest dojat obětavostí těchto maďarských vojáků, kteří se vydali v největší nebezpečenství, jen aby mohli doma bojovat proti národnímu nepříteli. V tom jest pravý Jirásek, v tomto pochopení takové obětivosti, zde i u cizích, jak teprve u vlastních!
(Zdeněk Nejedlý)
Drobná, ale účinná povídka. Nejlépe ukazuje Jiráskovu životní filozofii – svoboda, tolerance a láska jsou mu nade vše, ať o ně bojuje Čech, Němec, či Maďar… Zapomenutá, avšak skvělá česká povídka.
