Popis projektu

Povídka

Napsáno 1894

Ohodnoťte dílo

Zatím bez hlasování.

Roku 1848 se rozjeli maďarští husaři žijící v Čechách sami o své vůli domů bránit maďarskou svobodu a nezávislost. Sběhli od císařského vojska. V jedné vsi u Písku je chytli a svázané hnali do Klatov.
Starý nájemce Budského dvora se právě o tom dočetl v novinách. Nesnášel Maďary. Když tu se před jeho opuštěným statkem objevily zbytky maďarských husarů… Přijal je k sobě, pohostil je s tím, že plánoval, jak je udá. Statečnost husarů a jejich odhodlání pomoci svým krajanům i za cenu smrti ho však přemohly – se slovy „Ale ještě něco pane poručíku. Tam u vás bojují za svobodu. Tak jste řekl. Přejte ji i jiným, Slovákům, víte? My víme, jak se u vás mají“, jim nakonec pomáhá ke zdárnému útěku…

Drobná, ale účinná povídka. Nejlépe ukazuje Jiráskovu životní filozofii – svoboda, tolerance a láska jsou mu nade vše, ať o ně bojuje Čech, Němec, či Maďar… Zapomenutá, avšak skvělá česká povídka.

Umění Jiráskovo v drobné, náladové kresbě skví se i z této črty, stejně jako jeho nesmlouvavý cit národní.

(Jaromír Borecký)