Popis projektu

Historická hra o 5 jednáních

Napsáno 1913-1914

Ohodnoťte dílo

Zatím bez hlasování.

Premiéra: 1914 v Berouně

Věnováno: Příteli J.S.Macharovi

Motto: bez motta

Průměrně stran: 90

Dějství: 5

Charakteristika: Historické drama

Doba: 15.století

Hlavní témata: Pravda, boj, zápas, církev, zrada, svoboda

Zfilmováno: Ano (1947 – první český barevný film, režie Vladimír Borský)

Zajímavost: První provedení hry se konalo v Berouně; v Národním divadle byla hra uvedena až roku 1918. Provedení v roce 1939 bylo jedno z největších událostí českého divadelnictví. Hrálo se denně před přeplněným hledištěm, lidé stáli na ulici, jen aby alespoň slyšeli. V době nastupujícího fašismu působila hra jako časovaná bomba.

Píše se rok 1434. Husitské hnutí se rozpadlo na dva tábory – jeden chce uzavřít mír a přistoupit na dohodu s císařem Zikmundem, neboť je země válkami vyčerpaná, druhý – menší a s Janem Roháčem v čele – chce bojovat proti Zikmundovi i nadále.
Schyluje se k boji mezi oběma tábory. Jan Roháč je přemlouván, aby se vzdal boje a snažil se s ostatními o mír a kompromis. Ten to rázně odmítá – Zikmundovi nevěří a varuje všechny před Zikmundovými sliby. Tím se z Roháčových přátel stanou jeho nepřátelé.
V bitvě u Lipan tak proti sobě stojí Češi proti Čechům. Roháčův tábor je poražen a Roháč zajat. Krátce poté je však Roháč díky blahosklonnosti svých někdejších spojenců propuštěn na svobodu. Roháč slibuje, že bude proti Zikmundovi bojovat třeba i sám.
Císař Zikmund očekává české pány, aby stvrdili mír a dohodu s císařem, a je nadšen tím, jak lidé vítají mír a konec válčení. Dostane se však k němu Roháčův posel, který mu zkazí dobrou náladu – Roháč bude bojovat dál! Zikmund přikáže českým pánům, aby Roháče zničili.
Na pomoc proti Roháčovi, který se opevnil na hradě Sion, pozval císař Zikmund i maďarské vojáky. Roháč se však dlouho a úspěšně brání. Mezitím všichni poznávají, že měl Roháč pravdu – Zikmund nedodržuje sjednané dohody a dřívější skalní zastánce husitů perzekuuje. Dokonce se snaží zavraždit Jana Rokycanu, kterého slíbil dosadit jako arcibiskupa.
S maďarskou posilou je Sion dobyt a Roháč zajat.
Na smrt nemocný císař si nechá předvést zajatého Roháče a slibuje mu i ostatním zarytým kacířům smrt. To pobouří i přítomné české pány, někdejší Roháčovy spojence, kteří poznávají pravou Zikmundovu tvář a varují ho před novými nepokoji v české zemi.

Hra je pojata jako výklad urputné a zoufalé vzpoury Jana Roháče. Ten odmítá nehodný mír, vnucený nepřítelem, který předtím Čechům vnutil válku.
Jan Roháč je ze tří dramat o Janech (Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč) daleko nejsevřenější. Titulní hrdina stojí od počátku proti přesile. Poměr sil sice nemůže zvrátit, ale podaří se mu zasít pochybnosti a nedůvěru v postoje vlastních oponentů a nepřátel, a navíc svého úhlavního nepřítele, mocného císaře, vychýlit až ke gestům bezmocného hněvu vůči „roháčům“ v zemi. K sevřenosti dramatu přispívají i vedlejší postavy.
Zikmund je v Jiráskově dramatu svévolný král, který se k českému trůnu prodral přes mrtvoly a zrady. Čím pevněji by se mohl cítit, tím je mu v Čechách hůř. Jednak si uvědomuje, že i národ prodejný a znavený zůstává nějak nepoddajný a neklidný, jednak při své panovačnosti nelibě snáší obtíže vlastních let a vlastního těla.
Toto vrcholné Jiráskovo drama nejvíce prozrazuje dotyky s donkichotstvím, vlastním všem třem hrám o Janech, kdy otřesená důvěra v silnou osobnost a v její schopnost změnit svět velikým snem a rázným činem průbojně aktualizovala v české kultuře rytíře smutné postavy ze slavného Cervantesova románu. V Jiráskových historických hrách se dobově široce pociťované donkichotství promítlo do fenoménu reprezentativně českého, do historické hry a tragédie.

(Jaroslava Janáčková)

Proti ostatním zpracováním stejného tématu jeví se Jirásek střízlivým, věcným a hospodárným. Odvrhuje přítěže romantismu, dbá historické věrnosti. Stavba dramatu je klidná, pevná, promyšlená. Gesto Roháčova vzdoru má rysy tragičnosti i dramatičnosti, neboť jsou v něm různé odstíny a různá podstata, a vzdor není jen gesto, ale hluboce zdůvodněný akt svědomí, přesvědčení a mravnosti.

(Jan V.Sedlák)

Jiráskův Jan Roháč má silný mravní náboj. Oproti Janu Husovi i Janu Žižkovi je drama více hrdinské a heroické. Jako u Jana Žižky je hra spíše epická, hlavní postavy nejsou tak hluboce prokresleny jako v Janu Husovi.
Hrdinský Roháčův vzdor je dramaticky výborně ztvárněn, hra je jevištně účinná. Domnívám se, že by hra mohla oslovit i dnešní diváky. Je však v porovnání s Janem Husem příliš epicky založena a postrádá silný psychologický náboj Jana Husa. Přesto patří v oblasti českého historického dramatu k respektováníhodným a zajímavým dílům.